https://crimethinc.com/feed/csCrimethInc. : CS CrimethInc. ex-Workers’ Collective: Your ticket to a world free of chargehttps://da.crimethinc.com/assets/icons/icon-600x600-29557d753a75cfd06b42bb2f162a925bb02e0cc3d92c61bed42718abba58775f.pnghttps://da.crimethinc.com/assets/icons/favicon-efac4460fc49353986831b21650af3dce27f87fa1fa8636d3ea0e858382ae449.icoCrimethInc. Ex-Workers Collectivehelp@crimethinc.comhttps://crimethinc.com/2024/02/26/o-tomhle-nase-vladnouci-trida-rozhodla-ze-bude-normalni-o-sebeupaleni-aarona-bushnella-na-podporu-solidarity-s-gazou2024-02-26T09:05:40Z2024-03-14T17:26:04Z„O tomhle naše vládnoucí třída rozhodla, že bude normální“ : O sebeupálení Aarona Bushnella na podporu solidarity s GazouO sebeupálení Aarona Bushnella na podporu solidarity s Gazou.
<figure><img class="u-photo" alt="" src="https://cdn.crimethinc.com/assets/articles/2024/02/25/header.jpg" /></figure>
<p>V neděli 25. února<sup id="fnref:1" role="doc-noteref"><a href="#fn:1" class="footnote" rel="footnote">1</a></sup> jsme obdrželi e-mail od osoby, která se podepsala jako Aaron Bushnell. Stálo v něm:</p>
<blockquote>
<p>„Dnes se chystám zapojit do extrémního protestního aktu proti genocidě palestinského lidu. Níže uvedené odkazy by vás měly přivést k živému přenosu a záznamu akce, která bude velmi znepokojivá. Žádám vás, abyste se postarali o to, že záznam bude zachován a bude se o něm informovat.“</p>
</blockquote>
<p>Koukli jsme na účet na Twitchi. Zobrazené uživatelské jméno znělo „LillyAnarKitty“ a ikonou uživatele bylo „áčko“, univerzální označení pro anarchismus – hnutí proti všem formám nadvlády a útlaku.</p>
<p>Ve videu se Aaron na začátku představil: „Jmenuji se Aaron Bushnell. Jsem aktivním příslušníkem amerického letectva a už nebudu spoluviníkem genocidy. Chystám se k extrémnímu protestnímu aktu – ale ve srovnání s tím, co zažívají lidé v Palestině rukou svých kolonizátorů, to vůbec není extrémní. O tomhle naše vládnoucí třída rozhodla, že bude normální.“</p>
<p>Na videu je vidět, jak Aaron pokračuje v natáčení, jde k bráně izraelského velvyslanectví ve Washingtonu, odloží telefon, polije se hořlavou kapalinou a zapálí se, přičemž několikrát vykřikne „Free Palestine“. Poté, co se zhroutí, vběhnou do záběru policisté, kteří sledovali vývoj situace – jeden s hasicím přístrojem, druhý<sup id="fnref:2" role="doc-noteref"><a href="#fn:2" class="footnote" rel="footnote">2</a></sup> s pistolí. Policista na Aarona míří zbraní ještě víc než třicet sekund, zatímco Aaron leží na zemi a hoří.</p>
<p>Poté policie <a href="https://abcnews.go.com/US/man-critical-condition-after-setting-fire-israeli-embassy/story?id=107531773">oznámila</a>, že přivolala jednotku pro zneškodňování výbušnin, ačkoli na místě žádné výbušniny nebyly.</p>
<p>Od té doby jsme potvrdili totožnost Aarona Bushnella. Téměř čtyři roky sloužil u letectva Spojených států. Jeden z jeho blízkých nám Aarona popsal jako „sílu radosti v naší komunitě“. V <a href="https://www.instagram.com/p/C3ymE1RO2FO/">jednom internetovém příspěvku</a> byl popsán jako „úžasně jemný, laskavý a soucitný člověk, který každou minutu a každý cent, které má, věnuje na pomoc druhým. Je rozverný, rozesměje každého a neublížil by ani mouše. Je to zásadový anarchista, který žije podle svých hodnot ve všem, co dělá.“</p>
<p>Aaronovi přátelé nám sdělili, že zemřel na následky svých zranění.</p>
<p>Celé odpoledne, zatímco ostatní novináři tuto zprávu přenášeli, jsme diskutovali o tom, jak bychom o tom měli mluvit. Některá témata jsou příliš složitá na to, aby se jimi zabývaly ukvapené příspěvky na sociálních sítích.</p>
<figure class="">
<img src="https://cdn.crimethinc.com/assets/articles/2024/02/25/1.jpg" />
</figure>
<hr />
<h1 id="spoluvina-usa-na-genocide">Spoluvina USA na genocidě</h1>
<p>Rozsah tragédie, která se odehrává v Gaze, je srdcervoucí. <a href="https://crimethinc.com/2024/02/13/human-rights-discourse-has-failed-to-stop-the-genocide-in-gaza-an-anarchist-from-jaffa-on-the-necessity-of-anti-colonial-strategies-for-liberation">Překračuje vše</a>, co můžeme pochopit z pohledu odtud ze Spojených států. Bylo zabito více než 30 000 Palestinců a Palestinek, z toho přes 12 000 dětí. Více než polovina všech obyvatelných budov v celé Gaze byla zničena, stejně jako většina nemocnic. Naprostá většina populace žije jako uprchlíci s omezeným přístupem k vodě, potravinám a přístřeší.</p>
<p>Izraelská armáda nyní plánuje pozemní invazi do Rafáhu, která k tomuto počtu obětí přidá ještě mnoho dalších. Není přehnané říct, že jsme svědky úmyslného páchání genocidy. Všechny dostupné důkazy naznačují, že izraelská armáda bude pokračovat v zabíjení Palestinců po tisících, dokud nebude donucena přestat. A čím déle bude toto krveprolití pokračovat, tím více lidí bude v budoucnu umírat, protože ostatní vlády a skupiny budou napodobovat precedens vytvořený izraelskou vládou.</p>
<p>Svou odpovědnost za tuto tragédii nese i vláda Spojených států, která vyzbrojuje a financuje Izrael a poskytuje mu beztrestnost v oblasti mezinárodních vztahů. V Izraeli úřady účinně potlačily protestní hnutí solidarity s Gazou. Mají-li protesty působit jako páka k zastavení genocidy, je na lidech ve Spojených státech, aby vymysleli, jak toho dosáhnout.</p>
<p>Co k tomu však bude zapotřebí? Tisíce lidí po celé zemi se zapojily do odvážných protestních akcí, aniž by se jim zatím podařilo zastavit izraelský útok.</p>
<p>Aaron Bushnell byl jedním z těch, kteří soucítili s Palestinci trpícími a umírajícími v Gaze; jedním z těch, které pronásledovala otázka, jaká je naše odpovědnost, když jsme konfrontováni s takovou tragédií. V tomto ohledu byl příkladný. Ctíme jeho touhu nestát pasivně tváří v tvář ukrutnosti.</p>
<p>Smrt jednoho člověka ve Spojených státech by neměla být považována za tragičtější – nebo více hodnou pozornosti – než smrt jednoho Palestince či Palestinky. Přesto je třeba k jeho rozhodnutí říct více.</p>
<hr />
<h1 id="akt-sebeupaleni">Akt sebeupálení</h1>
<p>Aaron byl druhou osobou, která se upálila u izraelské diplomatické instituce ve Spojených státech. Jiný <a href="https://www.nytimes.com/2023/11/30/world/middleeast/protester-fire-israeli-consulate-atlanta.html">demonstrant</a> učinil totéž na izraelském konzulátu v Atlantě 1. prosince 2023.<sup id="fnref:3" role="doc-noteref"><a href="#fn:3" class="footnote" rel="footnote">3</a></sup> Dost dobře nevíme, jak o jejich smrti mluvit.</p>
<p>Někteří novináři se domnívají, že se věnují neutrální činnosti, která spočívá v šíření informací coby cíle samého o sobě – jako by proces výběru toho, co se má šířit a jak to má být formulováno, mohl být někdy neutrální. Pokud jde o nás, když mluvíme, předpokládáme, že mluvíme k lidem, kteří jednají; k lidem, kteří jsou si podobně jako my vědomi svého jednání a rozhodují se, co dělat; k lidem, kteří možná zápasí s bolestí v srdci a zoufalstvím.</p>
<p>Lidé se navzájem ovlivňují jak prostřednictvím racionálních argumentů, tak prostřednictvím nakažlivosti jednání. Jak napsal <a href="https://revolution.chnm.org/d/560">Petr Kropotkin</a>: „Odvaha, oddanost a duch oběti jsou stejně nakažlivé jako zbabělost, poddajnost a panika.“</p>
<p>Stejně jako máme odpovědnost neprojevovat zbabělost, máme také odpovědnost nepropagovat obětavost nahodile. Nesmíme bezstarostně mluvit o riskování, a to ani o tom, které jsme sami podstoupili. Jedna věc je vystavit se riziku, druhá věc je vyzývat druhé, aby riskovali, aniž by věděli, jaké to pro ně může mít důsledky.</p>
<p>A zde nemluvíme o riziku, ale o nejhorší ze všech jistot.</p>
<p>Neoslavujme rozhodnutí ukončit svůj život, ani neoslavujme nic s tak trvalými následky. Spíše než abychom Aarona vyvyšovali jako mučedníka a povzbuzovali ostatní, aby ho napodobovali, ctíme jeho památku, ale nabádáme vás, abyste se vydali jinou cestou.</p>
<hr />
<h1 id="normalizace-neprirozene-smrti">Normalizace nepřirozené smrti</h1>
<blockquote>
<p>„O tomhle naše vládnoucí třída rozhodla, že bude normální.“</p>
</blockquote>
<p>Tato Aaronova slova nás pronásledují.</p>
<p>Má pravdu. Rychle vstupujeme do éry, kdy je lidský život považován za bezcenný. Je to zřejmé v Gaze, ale vidíme to i jinde na světě. S množícími se válkami na Středním východě a v severní Africe stojíme na prahu nového věku genocid. Dokonce i ve Spojených státech se <a href="https://crimethinc.com/2022/05/27/their-guns-wont-protect-you-but-they-can-get-you-killed-why-neither-policing-nor-gun-control-will-suffice-to-stop-the-shootings">masové oběti staly rutinou</a>, zatímco celá část nejchudší vrstvy je odsouzena k <a href="https://crimethinc.com/2017/10/09/the-opioid-crisis-how-white-despair-poses-a-threat-to-people-of-color">závislosti</a>, bezdomovectví a smrti.</p>
<p>Sebeupálení jako taktika vyjadřuje podobnou logiku jako hladovka. Protestující se považuje za rukojmí a snaží se využít své ochoty zemřít k nátlaku na úřady. Tato strategie předpokládá, že úřadům jde v první řadě o blaho protestujícího. Dnes by si však nikdo, jak jsme psali v souvislosti s hladovkou <a href="https://www.afed.cz/text/7920/alfredo-cospito-ukoncil-hladovku">Alfreda Cospita</a>,</p>
<blockquote>
<p>„neměl dělat iluze o tom, jak vlády nahlížejí na posvátnost života v době covidu-19, kdy vláda Spojených států může bez uzardění přihlížet smrti milionu lidí, zatímco ruská vláda výslovně zaměstnává odsouzené jako potravu pro děla. Nově zvolení <a href="https://www.theatlantic.com/international/archive/2022/09/giorgia-meloni-italy-election-fascism-mussolini/671515/">fašističtí</a> politici, kteří vládnou Itálii, nemají žádné zábrany odsoudit k smrti celé obyvatelstvo, natož aby jim záleželo na životě jediného anarchisty.“</p>
</blockquote>
<p>V tomto případě Aaron nebyl vězněný anarchista, ale aktivní příslušník americké armády. Na svém profilu na Linkedinu uvádí, že základní výcvik absolvoval „jako nejlepší letec a nejlepší ve třídě“. Změní to něco pro americkou vládu?</p>
<p>Když už nic jiného, Aaronův čin ukazuje, že genocida nemůže probíhat v zámoří bez vedlejších škod na této straně oceánu. Žel, s úřady smrt amerických vojáků nikdy nijak zvlášť nepohnula. Nespočet amerických veteránů se po návratu z Iráku a <a href="https://crimethinc.com/2021/08/16/afghanistan-the-taliban-victory-in-a-global-context-a-perspective-from-a-veteran-of-the-us-occupation">Afghánistánu</a> potýká se závislostí a bezdomovectvím. Veteráni páchají sebevraždy <a href="https://www.mentalhealth.va.gov/docs/data-sheets/2022/2022-National-Veteran-Suicide-Prevention-Annual-Report-FINAL-508.pdf">mnohem častěji</a> než všichni ostatní dospělí. Americká armáda nadále používá zbraně, které vystavují americké vojáky <a href="https://www.nytimes.com/2023/11/26/us/military-brain-injury-rocket-launcher.html">trvalému poškožení mozku</a>.</p>
<p>Příslušníci armády se učí chápat svou ochotu zemřít jako hlavní zdroj, který mohou dát do služeb věcí, v něž věří. V mnoha případech se tento způsob myšlení předává z generace na generaci. Zároveň vládnoucí třída bere smrt vojáků s nadhledem. <em>Rozhodli se, že to bude normální.</em></p>
<p>Není to ochota umírat, co naše vládce zviklá. Ve skutečnosti se bojí našich životů, ne naší smrti – bojí se naší ochoty jednat kolektivně podle jiné logiky, která aktivně narušuje jejich řád.</p>
<h1 id="sebeobetovani-neni-resenim">Sebeobětování není řešením</h1>
<p>Mnoho věcí, které stojí za to udělat, s sebou nese riziko, ale rozhodnout se úmyslně ukončit svůj život znamená vyloučit roky nebo desetiletí možností a upřít nám ostatním budoucnost s vámi. Je-li takové rozhodnutí někdy vhodné, pak pouze tehdy, když byly vyčerpány všechny ostatní možnosti.</p>
<p>Nejistota je pro člověka jednou z nejtěžších věcí, kterou je nucen snášet. Máme tendenci snažit se ji vyřešit co nejrychleji, a to i tím, že si předem představíme nejhorší možný scénář – i kdyby to znamenalo zvolit smrt. V tom, že víme, jak věci dopadnou, je určitý druh úlevy. Příliš často se zoufalství a sebeobětování prolínají a splývají dohromady a nabízejí až příliš jednoduchý únik z tragédií, které se zdají být neřešitelné.</p>
<p>Pokud vám hrůzy v Gaze zlomily srdce a jste ochotni nést značné následky, abyste se je pokusili zastavit, vyzýváme vás, abyste udělali vše, co je ve vašich silách, našli kamarády a kamarádky a společně s nimi plánovali. Položte základy plnohodnotného života v odporu proti kolonialismu a všem formám útlaku. Připravte se riskovat, jak to vyžaduje vaše svědomí, ale nespěchejte směrem k sebezničení. Zoufale vás potřebujeme živé, po našem boku, pro vše, co přijde.</p>
<p>Jak jsme psali v roce 2011 v souvislosti se sebeupálením <a href="https://crimethinc.com/2011/12/17/self-destruction">Mohameda Bouaziziho</a>:</p>
<blockquote>
<p>„Není nic děsivějšího než odchýlit se od toho, co známe. Udělat to, aniž bychom se zabili, vyžaduje možná více odvahy než se zapálit. Takovou odvahu je snazší najít ve společnosti; je toho tolik, co můžeme udělat společně a co nemůžeme udělat jako jednotlivci. Kdyby se Bouazizi mohl podílet na silném sociálním hnutí, možná by nikdy nespáchal sebevraždu; ale paradoxně, aby něco takového bylo možné, musí každý z nás udělat krok podobný tomu, který udělal on do prázdna.“</p>
</blockquote>
<p>Přiznejme si, že protestní aktivity, které se dosud odehrály ve Spojených státech, neposloužily k tomu, aby přiměly americkou vládu k zastavení genocidy v Gaze. Je otevřenou otázkou, co by toho mohlo dosáhnout. Aaronův čin nás vyzývá, abychom si na tuto otázku odpověděli – a abychom si na ni odpověděli jinak než on.</p>
<p>Truchlíme nad jeho odchodem.</p>
<hr />
<p>Thanks to the <a href="https://www.afed.cz/text/8122/o-tomhle-nase-vladnouci-trida-rozhodla-ze-bude-normalni">Anarchistická federace</a> for this translation.</p>
<div class="footnotes" role="doc-endnotes">
<ol>
<li id="fn:1" role="doc-endnote">
<p>Shodou okolností je to přesně 55 let od <a href="https://www.afed.cz/text/7589/jan-zajic-pochoden-c-2">sebeupálení Jana Zajíce</a> v Praze na protest proti vojenské okupaci a společenské apatii. <a href="#fnref:1" class="reversefootnote" role="doc-backlink">↩</a></p>
</li>
<li id="fn:2" role="doc-endnote">
<p>Následně bylo oznámeno, že policista se zbraní je bezpečnostní pracovník spojený s velvyslanectvím. Tuto informaci se nepodařilo nezávisle potvrdit. <a href="#fnref:2" class="reversefootnote" role="doc-backlink">↩</a></p>
</li>
<li id="fn:3" role="doc-endnote">
<p>Ve středu 14. února 2024 se před izraelskou ambasádou v Praze pokusil během demonstrace solidarity s Gazou upálit na protest proti izraelským válečným zločinům a jejich podpoře ze strany české vlády dvacetiletý muž. <a href="#fnref:3" class="reversefootnote" role="doc-backlink">↩</a></p>
</li>
</ol>
</div>
https://crimethinc.com/2023/11/03/strategie-pro-solidaritu-s-palestinou-rozsireni-metod-od-pozadavku-k-prime-akci2023-11-03T11:07:36Z2024-02-12T06:41:50ZStrategie pro solidaritu s Palestinou: rozšíření metod : Od požadavků k přímé akciŽidovský anarchistický kolektiv zapojený do kampaně #StopCopCity vysvětluje, proč se zavázal k solidaritě s Palestinci a co bude třeba udělat pro zastavení útoku na Gazu.
<figure><img class="u-photo" alt="" src="https://cdn.crimethinc.com/assets/articles/2023/11/02/header.jpg" /></figure>
<p>V Atlantě, ve státě Georgia, <a href="https://crimethinc.com/2022/04/11/the-city-in-the-forest-reinventing-resistance-for-an-age-of-ecological-collapse-and-police-militarization">bojují</a> abolicionisté a environmentalisté již tři a půl roku za zastavení výstavby policejního militarizačního zařízení známého jako Cop City. Policisté, kteří se snaží toto hnutí <a href="https://crimethinc.com/2023/06/21/living-in-an-earthquake-the-fight-against-cop-city-confronts-unprecedented-repression">potlačit</a>, mají za sebou dekády společného výcviku s izraelskou policií a také sdílení smrtících metod zaměřených na potlačení povstání. Židovský kolektiv, který participoval v kampani <a href="https://defendtheatlantaforest.org/">Stop Cop City</a>, v následujícím textu vysvětluje, proč je odhodlán být solidární s Palestinci a co bude třeba udělat, aby se útok izraelské armády na Gazu zastavil.</p>
<p>Židovští anarchisté z <a href="https://twitter.com/FayerAtlanta">Fayer Collective</a>, byli od samého začátku <a href="https://jewishcurrents.org/shmita-means-total-destroy">zapojeni</a> do boje proti Cop City (tj. “Městu Poldů”) a mají také zkušenosti s přímou konfrontací <a href="https://theanarchistlibrary.org/library/the-fayer-collective-finding-our-own-fire">fašistů</a> napříč regionem.</p>
<blockquote>
<p>Boj proti fašismu pro nás není o “spojenectví”, ale o osobním a přímém boji o naše životy. A toto poznání nám jako anarchistům i Židům vlilo oheň do srdce.</p>
<p>-Fayer Collective, <a href="https://theanarchistlibrary.org/library/the-fayer-collective-finding-our-own-fire">Finding Our Own Fire</a></p>
</blockquote>
<p>Nyní se snaží zastavit krveprolití v Gaze. Podle jejich vlastních slov,</p>
<blockquote>
<p>Fayer je kolektiv umělců, revolucionářů, dělníků, studentů, zločinců a milovníků svobody, kteří bojují za zemi, dobrý život a úplné osvobození. Členové kolektivu se účastní Hnutí na Obranu Atlantského Lesa od jeho počátku, navštěvují náboženské obřady v lese, jako jsou šabatové večeře, shromáždění Sukot, purimové oslavy a další židovské svátky, a vytvářejí tak duchovní pouto mezi radikální židovskou komunitou v Atlantě a lesem Weelaunee, který se snaží bránit. V souvislosti s obnovenými sionistickými útoky na Gazu a palestinský lid, které jsou podporovány programem “Georgia International Law Enforcement Exchange Program” se sídlem v Atlantě, jsme se ocitli v jedinečné situaci, kdy jsme blízko vnitřního fungování této mašinérie a jejího lokálního násilí a zároveň daleko od jejího bezohledného tažení za genocidou. Z tohoto důvodu jsme se rozhodli, že je pro nás nezbytné vyložit situaci z našeho pohledu a popsat, co znamená pro Atlantský les a osvobození Palestinců.</p>
</blockquote>
<p>Na řádcích níže se Fayer Collective zabývá protesty, které vyzývají k příměří v Gaze, a tvrdí, že solidární hnutí se musí posunout od kladení <a href="https://crimethinc.com/2015/05/05/feature-why-we-dont-make-demands">požadavků</a> k <a href="https://crimethinc.com/2017/03/14/direct-action-guide">přímé akci</a> a navrhuje metody možného postupu.</p>
<hr />
<h1 id="klid-zbrani-v-gaze-zacina-zde">Klid zbraní v Gaze začíná zde</h1>
<p>V týdnech následujících po izraelském vyhlášení války Palestině se lidé po celém světě účastnili protestů proti izraelským leteckým útokům v Gaze. Mnohé z největších protestů se konaly v Evropě a ve Spojených státech. Minulou sobotu <a href="https://www.bbc.com/news/uk-67246847">vyšlo do ulic</a> Londýna okolo 70 tisíc lidí požadujících ukončení izraelských náletů a konec dodávkám zbraní Izraeli. Protestující v Berlíně (kde jsou pro-Palestinské protesty nyní zakázány) se střetli s policií, která proti nim <a href="https://www.thenation.com/article/politics/germany-palestine-protest/">použila pepřové spreje, vodní děla a fyzickou sílu</a>. Protesty na podporu Palestiny se konaly i ve většině velkých měst ve Spojených státech. 25 tisíc lidí se <a href="https://mondoweiss.net/2023/10/chicagoans-demand-an-end-to-u-s-backed-attacks-on-gaza/">shromáždilo</a> 21. října v Chicagu. Tři víkendy po sobě svolalo Hnutí palestinské mládeže v Atlantě demonstrace, při kterých vyšlo do ulic více než 1000 lidí, aby požadovali ukončení izraelské okupace a genocidního bombardování Gazy..</p>
<p>K datu 2. listopadu, Izraelská armáda <a href="https://www.aljazeera.com/news/longform/2023/10/9/israel-hamas-war-in-maps-and-charts-live-tracker">zabila údajně 9193 Palestinců</a> and zranila nejméně další 32 tisíc. Nejméně polovinu mrtvých tvoří civilní nebojující osoby, včetně nejméně 3760 palestinských dětí.</p>
<p>Podpora Palestinců ze strany řadových občanů je na historickém maximu, přestože se západní politici a váleční ziskuchtivci snaží proti nim použít jako zbraň židovskou identitu, zakázat a potlačit solidární protesty a opevnit se kolem “práva Izraele na obranu”. Aby se však genocida v Gaze zastavila, budou muset aktivisté ve Spojených státech přejít od <em>proseb</em> o příměří k jeho <em>vynucení</em>. To bude vyžadovat přechod od <strong>požadavků</strong>, které apelují na svědomí zvolených úředníků, k <strong>taktice</strong>, která vyvolá politickou krizi pro politiky a naruší schopnost korporací profitovat z útlaku a genocidy palestinského lidu.</p>
<figure class="">
<img src="https://cdn.crimethinc.com/assets/articles/2023/11/02/4.jpg" /> <figcaption>
<p>Demonstrující v Durhamu v Severní Karolíně blokují dálnici 147 v dopravní špičce 2. listopadu 2023. Ve stejnou dobu demonstranti ve Filadelfii <a href="https://twitter.com/AbolitionistLC/status/1720186325624643720">zablokovali nádraží</a> na 30. Ulici</p>
</figcaption>
</figure>
<h2 id="let-valky">75 let války</h2>
<p>V důsledku <em>Nakby</em> (tj. “katastrofy”) v roce 1948 bylo 78 % historické domoviny Palestinců prohlášeno za židovský stát. Přibližně 500 palestinských vesnic zažilo etnické čistky a zhruba 700 000 Palestinců se stalo uprchlíky. To je zásadní kontext pro pochopení následných událostí, jako byla Šestidenní válka v roce 1967 a Jomkippurská/Ramadánová válka v roce 1973, kdy se koalice arabských států pokusila získat zpět území ztracené v Šestidenní válce.</p>
<p>7.října 2023, v den padesátiletého výročí začátku Jomkippurské/Ramadánové války, pronikli ozbrojenci Hamásu a dalších palestinských skupin po souši, po moři i vzduchem k hranicím Gazy a podnikli překvapivou ofenzívu.<sup id="fnref:1" role="doc-noteref"><a href="#fn:1" class="footnote" rel="footnote">1</a></sup> Následkem těchto útoků <a href="https://www.aljazeera.com/news/longform/2023/10/9/israel-hamas-war-in-maps-and-charts-live-tracker">zahynulo nejméně 1405 Izraelců a 5431 jich bylo zraněno</a>, včetně neznámého počtu dětí<sup id="fnref:2" role="doc-noteref"><a href="#fn:2" class="footnote" rel="footnote">2</a></sup>. Hamás oblehl několik osad na území kolem Gazy a do zajetí vzal <a href="https://www.nytimes.com/article/israel-hostages-hamas-explained.html">242</a> rukojmích. Izraelská vláda oblast <a href="https://www.timesofisrael.com/israel-evacuates-civilians-from-gaza-area-towns-as-forces-scour-for-remaining-gunmen">evakuovala</a> aby od Hámasu převzala kontrolu zpět. Poté podnikla další, <a href="https://time.com/6326249/israel-evacuates-border-towns-ground-offensive-gaza">rozsáhlejší evakuaci</a> za účelem vytvoření nárazníkové zóny pro přípravu vojenské operace, jejíž děj se právě odehrává.</p>
<p>Do této chvíle Hamás propustil 4 rukojmí. Také oznámil, že je připraven propustit i ostatní rukojmí <a href="https://www.aljazeera.com/news/2023/10/28/prisoner-exchange-israeli-captive-families-demand-answers-from-netanyahu">výměnou za všechny Palestinské vězně v Izraelských vězěních</a>, ačkoliv také sdělil, že před několika dny bylo “na padesát” rukojmích zabito při Izraelských náletech.</p>
<p>Před 7. říjnem bylo v Izraelských věznicích <a href="https://www.farsnews.ir/en/news/14020727000603/Repr-Palesinian-Pliical-Prisners-in-Israel-%27Dbles%27-Since-Gaza-War">5200 Palestinských politických vězňů</a>, tedy asi 25x více, než je počet rukojmích Hamásu. <a href="https://www.farsnews.ir/en/news/14020727000603/Repr-Palesinian-Pliical-Prisners-in-Israel-%27Dbles%27-Since-Gaza-War">Některé odhady</a> tvrdí, že počet Palestinských vězňů se po 7. říjnu zdvojnásobil.</p>
<p>Izraelské nálety na Gazu byly zaměřeny na civilní infrastrukturu včetně škol, humanitárních organizací, mešit a civilních obytných domů. O tom, čí raketa zasáhla nemocnici Al-Ahli, se vedou značné spory - tato tragédie tak ukazuje, jak obtížné je získat informace o utrpení, které se odehrává v Palestině, a jak snadno izraelští představitelé ospravedlní jakékoli zvěrstvo: krátce po zničení nemocnice, <a href="https://www.aljazeera.com/news/2023/10/20/what-have-open-source-videos-revealed-about-the-gaza-hospital-explosion">sdílel poradce premiéra Benjamina Netanyahua tvrzení</a>, že Izrael bombardoval nemocnici, protože se zde ukrývali militantni Hamásu. Svůj příspěvek poté rychle smazal.</p>
<p>Izraelské obranné síly (IDF) dlouhodobě používají vojenské strategie útočící na civilisty a civilní infrastrukturu. V roce 2008 popsal důstojník Israelskcýh obraných sil Gabi Siboni <a href="https://www.inss.org.il/publication/disproportionate-force-israels-concept-of-response-in-light-of-the-second-lebanon-war/">strategii nepřiměřené síly</a> v Druhé Libanonské válce z roku 2006, jako politiku vytvoření “síly, která je nepřiměřená nepřátelským akcím a hrozbám, které představují” a která “má za cíl způsobit škody a vykonat trest v rozsahu, který si vyžádá dlouhé a nákladné rekonstrukční procesy.” Součástí <a href="https://imeu.org/article/the-dahiya-doctrine-and-israels-use-of-disproportionate-force">Doktríny Dahíja</a> asymetrického válčení, je použití strategie nepřiměřené síly zaměřené převážně na civilní infrastrukturu, nikoli na nepřátelské bojovníky, a snaha odradit od budoucích útoků tím, že zapojí hospodářství a civilní obyvatelstvo do zdlouhavých a nákladných procesů obnovy.</p>
<p>Tuto strategii “spálené země” lze vidět na izraelských leteckých úderech v Gaze. Zdá se, že tyto útoky na civilní infrastrukturu představují záměrnou strategii, při níž se civilisté a zdroje, na nichž jsou závislí, stávají hlavními cíli války. To naznačuje, že strategie nepřiměřené síly, kterou Izrael vyvinul v Libanonu, se podílí na ničivých ztrátách na životech a životodárné infrastruktuře v Palestině.</p>
<figure class="">
<img src="https://cdn.crimethinc.com/assets/articles/2023/11/02/1.jpg" /> <figcaption>
<p>Na fotografii <a href="https://www.commondreams.org/news/protesters-target-israel-weapons-makers">Palestinské Akce</a> je zachycen protestující, který obsadil střechu společnosti Howmet Fastening Systems v Leicesteru ve Spojeném království. Howmet vyrábí komponenty pro izraelské letouny F-35</p>
</figcaption>
</figure>
<h2 id="zastaveni-palby---hned">“Zastavení palby - hned!”</h2>
<p>Protesty za osvobození Palestiny se konaly ve většině velkých měst ve Spojených státech a často se jich účastnily tisíce lidí. Mnohé z těchto protestů spojují boj za osvobození Palestiny s bojem proti kolonialismu Spojených států. Protestující poukazovali na skutečnost, že vláda Spojených států je největším dárcem izraelské armády a většina zbraní používaných k zabíjení Palestinců je <a href="https://www.axios.com/2023/10/21/israel-military-capabilities-explained">vyráběna společnostmi se sídlem ve Spojených státech</a>.</p>
<p>V Atlantě protestující poukazovali na GILEE (Georgia International Law Enforcement Exchange) jako na lokální pojítko mezi izraelským útlakem Palestinců a policejním násilím a represemi, kterým čelí obyvatelé Atlanty. GILEE, která sídlí na Georgijské státní univerzitě, zprostředkovává mezinárodní výměnu policejních a represivních taktik mezi policisty z Georgie a izraelskými policejními silami. Pět velitelů atlantského policejního sboru <a href="https://twitter.com/InoperableSink/status/1710797952552153193">mělo navštívit Izrael</a> v rámci programu GILEE ve dnech od 13. do 21. října.</p>
<p>Aktivisté v Atlantě jsou si dobře vědomi globální sítě represí, která spojuje hnutí Stop Cop City a Defend the Atlanta Forest s hnutím za osvobození Palestiny. Mnozí poznamenali, že izraelské síly budou v Cop City cvičit, pokud bude postaveno. Dne 12. října 300 studentů Georgijské státní univerzity <a href="https://atlpresscollective.com/2023/10/13/atlanta-students-and-activists-rally-in-support-of-palestine/">odešlo z vyučování</a> na protest proti GILEE, protože ji chápou jako součást systému “smrtících výměnných programů”. Dne 25. října odešlo z vyučování více než 100 studentů Univerzity Emory požadujících, aby se vedení školy personálně odstřihlo od Cop City, Atlantského výboru pro pokrok a programu GILEE.</p>
<p>Vazby mezi atlantským policejním sborem, Cop City a izraelskými vojenskými silami se v Atlantě staly předmětem veřejné kritiky díky hnutí Stop Cop City a Defend the Atlanta Forest. GILEE je však jen jedním z desítek takových <a href="https://deadlyexchange.org/">smrtících výměnných</a> programů ve Spojených státech. Například osm let předtím, než minneapoliská policie zavraždila George Floyda, absolvovali policisté minneapoliského policejního sboru <a href="https://morningstaronline.co.uk/article/minnesota-cops-trained-israeli-forces-restraint-techniques">výcvik od izraelských policejních sil</a> na konferenci v Chicagu.</p>
<p>Proti bombardování a invazi do Gazy se mobilizovali také Židé žijící ve Spojených státech, kteří naléhali na Bidena, aby apeloval na příměří. Naprostá většina těchto protestujících odmítá sionismus (hnutí zrozené na konci 19. století, jehož cílem je vytvořit židovský stát na území historické Palestiny a podporovat tento stát za jakoukoliv cenu) jako součást židovské identity. Mnozí antisionističtí Židé se naopak hlásí k diasporickému étosu, který židovský národ ztělesňuje již po tisíciletí.</p>
<p>Jednou z největších organizací ve Spojených státech, která vyzývá k osvobození Palestiny, je Jewish Voice for Peace (JVP), skupina solidarity s Palestinou založená v roce 1996. Jewish Voice for Peace vyvolal v roce 2019 kontroverzi, když se organizace oficiálně přihlásila k antisionistickému postoji. Dne 18. října 2023 uspořádal Jewish Voice for Peace ve Washingtonu největší známý protest vedený Židy na podporu solidarity s Palestinci. Podle JVP se na shromáždění “Židé proti genocidě” sjelo do parku National Mall ve Washingtonu 10 000 lidí z celé země. Téměř 500 Židů - včetně 25 rabínů - vstoupilo do budovy Canon v Kapitolu v tričkách s nápisem “Ne naším jménem” napsaným tučným písmem. Ti <a href="https://truthout.org/articles/500-arrested-at-capitol-during-jewish-led-protest-demanding-gaza-ceasefire/">drželi více než tři hodiny stávku vsedě</a>, dokud nebyli zatčeni a vyvedeni v poutech.</p>
<p>Jewish Voice for Peace není jedinou židovskou organizací, která vznikla v reakci na desítky let trvající násilí vůči palestinskému lidu. V roce 2014 zahájila izraelská armáda “<a href="https://www.unrwa.org/2014-gaza-conflict">operaci Ochranné ostří</a>”, vojenskou ofenzívu v Gaze, při níž zahynulo více než 2200 Palestinců, z nichž více než 65 % tvořili civilisté. V reakci na tyto útoky založila malá skupina židovské mládeže, která se postavila proti podpoře amerických židovských institucí invazi do Gazy, <a href="https://www.ifnotnowmovement.org/">IfNotNow</a>, židovskou mládežnickou organizaci se sídlem ve Spojených státech. Den před demonstrací JVP v Kapitolu 18. října zablokovali členové IfNotNow všech třináct vchodů do Bílého domu, zatímco zaměstnanci byli uvnitř, a venku se zapojili do menších potyček s policií tajné služby.</p>
<p>Ačkoli počet Židů, kteří se v uplynulých čtyřech týdnech mobilizovali po celých Spojených státech, je úctyhodný, ani jimi předložené požadavky, ani devastující počet mrtvých civilistů v Palestině neovlivnily rozhodnutí volených představitelů.</p>
<figure class="portrait">
<img src="https://cdn.crimethinc.com/assets/articles/2023/11/02/2.jpg" /> <figcaption>
<p>Budova zbrojovky Elbit System v Cambridge <a href="https://twitter.com/Pal_action/status/1713845456424301021">posprejovaná červenou barvou</a> 16. října 2023 na znamení solidarity s trpícími v Palestině.</p>
</figcaption>
</figure>
<h2 id="jak-docilit-primerim">Jak docílit příměřím</h2>
<p>Nedávné demonstrace proti genocidě v Palestině ukazují na celonárodní podporu osvobození Palestiny mezi Židy i nežidy. Pokud tyto demonstrace nedokázaly ukončit útoky na Palestince, je to proto, že mají apelovat na svědomí politiků, jejichž podpora Izraele není založena na morálním pohledu, ale na ekonomických kalkulacích. Jinde začaly skupiny bojující za osvobození Palestinců vytvářet ekonomickou krizi pro obchodníky se smrtí tím, že se zaměřily na korporace, které z bombardování a invaze do Gazy profitují.</p>
<p>Ve Spojeném království i ve Spojených státech působí skupina nazvaná Palestine Action, která se <a href="https://www.thecanary.co/feature/2023/10/11/palestine-action-israel-uk-elbit/">zaměřila na Elbit Systems - společnost vyrábějící zbraně</a>. Tato zbrojovka dodává 85 % izraelské flotily dronů. Dne 12. října aktivisté v Cambridgi ve státě Massachusetts <a href="https://www.palestineaction.org/cambridge-elbit/">potřísnili červenou barvou</a> průčelí kanceláře společnosti Elbit a poté se spoutali řetězi a zámky, aby zablokovali vchod. Dále Palestine Action pořádala 24. října ve Spojených státech webinář Zoom, na kterém <a href="https://mondoweiss.net/2023/10/palestine-action-us-campaign-launches-to-stop-israeli-genocide-of-palestine-and-shut-elbit-down/">vysvětlila svou strategii, cíle a taktiku</a>. Téhož dne brzy ráno se aktivisté <a href="https://twitter.com/Pal_ActionUS">zaměřili na společnost Intercontinental Real Estate</a>, která vlastní kancelářskou budovu pronajatou společnosti Elbit v Cambridge. Podle <a href="https://twitter.com/Pal_ActionUS/status/1716776226306629872">jedné ze zpráv</a> “strhli ze zdi skříňku interkomu společnosti Intercontinental, pokryli přední stěnu kanceláře Intercontinental Real Estate v Brightonu červenou barvou a velkými černými písmeny nastříkali nápis ‘Vystěhovat Elbit’”.</p>
<p>Podle serveru <a href="https://en.globes.co.il/en/article-elbit-misses-out-on-global-defense-industry-boost-1001460436">Globes</a> klesly ceny akcií společnosti Elbit od 7. října o téměř 10 %, zatímco ostatní výrobci zbraní zaznamenali ve stejném období nárůst o 5-17 %.</p>
<p>Začátkem letošního roku donutila organizace Palestine Action továrnu dceřiné společnosti Elbit UAV Defence Systems <a href="https://freedomnews.org.uk/2023/06/29/sixty-days-of-resistance-to-israeli-weapons-factory/">trvale uzavřít</a> poté, co ji aktivisté obléhali 60 dní v kuse. Skupina také donutila Elbit <a href="https://www.palestineaction.org/victory-in-oldham/">prodat svou dceřinou společnost Ferranti se sídlem v Oldhamu</a> v lednu 2022 po 18 měsících vytrvalých přímých akcí v továrně. O šest měsíců později společnost <a href="https://www.palestineaction.org/london-hq-shut/">trvale uzavřela své londýnské ústředí</a> následkem patnácté přímé akce na místě.</p>
<p>Kromě útoků na společnost Elbit Systems a její dceřiné společnosti provedla Palestine Action také strategii <em>terciárních útoků</em>, kdy organizovala akce v kancelářích a skladech společností, které mají ekonomické vazby na Elbit. Terciární cílení vyvíjí tlak na hlavní dodavatele projektu tím, že tlačí na podniky, které mají na projektu menší podíl, aby s nimi přerušily vazby. Terciární cílení využívala také kampaň <a href="https://crimethinc.com/2008/09/01/the-shac-model-a-critical-assessment">Stop Huntingdon Animal Cruelty</a> (SHAC) z počátku roku 2000 a kampaň <a href="https://www.srycampaign.org/">Stop Reeves Young</a> hnutí <a href="https://crimethinc.com/2023/02/22/the-forest-in-the-city-two-years-of-forest-defense-in-atlanta-georgia">Stop Cop City</a>.</p>
<p>Hnutí ve Spojených státech již dlouho používají taktiky, jako jsou blokády, demonstrace před domy šéfů zbrojovek i v kancelářích, stávky vsedě, vandalismus a sabotáže, aby zasáhla proti válkám v zahraničí. Cílené akce z uplynulého měsíce proti zbrojařům, jako je Elbit Systems a jeho dceřiné společnosti, ukazují, že lidové protikoloniální naladění lze přetavit v účinnou akci tím, že se zasáhne ekonomické jádro procesů, které umožňují válku, a nikoli svědomí zvolených úředníků. Tisíce kilometrů od genocidy v Palestině se obyčejní lidé ve Spojených státech mohou cítit bezmocní, aby ukončili ničivé útoky Izraele. Ve skutečnosti však mají aktivisté žijící v koloniálním jádru moc přímo narušit fungování institucí a válečných příživníků, kteří z genocidy v Gaze těží.</p>
<figure class="portrait">
<img src="https://cdn.crimethinc.com/assets/articles/2023/11/02/3.jpg" /> <figcaption>
<p>Mapa potenciálních cílů protestů od <a href="https://twitter.com/Pal_ActionUS/status/1720234480793714993">Palestine Action US</a>. “Pokud žijete na východ od Mississippi, žijete do tří hodin od kanceláře nebo továrny společnosti Elbit Systems, největšího izraelského dodavatele zbraní, který je cílem naší mezinárodní kampaně přímé akce.”</p>
</figcaption>
</figure>
<hr />
<h1 id="doslov-vydavatele-vyuziti-a-meze-terciarniho-cileni"><em>Doslov vydavatele: Využití a meze terciárního cílení</em></h1>
<p>V <a href="https://crimethinc.com/2008/09/01/the-shac-model-a-critical-assessment#drawbacks-and-limitations">hodnocení</a> kampaně SHAC, které jsme připravili s účastníky tohoto hnutí po vlně represí, po níž si mnoho hlavních organizátorů ve Spojených státech i ve Velké Británii odpykávalo tresty odnětí svobody, tvrdíme, že strategie terciárního cílení mají větší šanci na úspěch proti <em>menším</em> cílům, než je Huntingdon Life Sciences, společnost zabývající se testováním na zvířatech, kterou kampaň SHAC chtěla vyřadit z provozu. Před kampaní SHAC se dřívějšímu hnutí, které používalo stejnou strategii, podařilo úspěšně zavřít jeden obchod s kožešinami, ale při pokusu zavřít společnost Huntingdon Life Sciences, která byla v té době největší evropskou korporací zabývající se testováním na zvířatech, si aktivisté vybrali příliš vysoký cíl. Pokaždé, když se kampaň přiblížila k uzavření HLS, zasáhly vládní agentury, aby společnost zachránily.</p>
<p>Náš závěr byl, že</p>
<blockquote>
<p>by bylo pravděpodobně moudré, aby si ti další, kteří budou s tímto modelem experimentovat, stanovili spíše menší cíle než ještě ambicióznější, i z toho důvodu, že samotná kampaň SHAC zatím nebyla úspěšná. Možná nás čeká nějaká neprobádaná střední cesta mezi zavíráním jednotlivých obchodů s kožešinami a pokusem o zrušení největší evropské korporace zabývající se testováním na zvířatech.</p>
</blockquote>
<p>Navzdory tomu se většina následných snah o využití modelu SHAC zaměřila na větší protivníky, včetně <a href="https://crimethinc.com/2008/09/01/the-shac-model-a-critical-assessment#other-applications-of-the-shac-model">nadnárodních kapitalistických infrastrukturních projektů</a> a korporací spolupracujících s městskou správou Atlanty <a href="https://crimethinc.com/2022/04/11/the-city-in-the-forest-reinventing-resistance-for-an-age-of-ecological-collapse-and-police-militarization#the-shac-model">na výstavbě Cop City</a>. Pokud je v sázce státní infrastruktura, vládní agentury téměř vždy zasáhnou, aby ochránily korporace a další instituce před důsledky terciárního cílení. Aby bylo hnutí schopno odříznout od všech zdrojů hlavní hráče vojensko-průmyslového komplexu, muselo by být skutečně silné.</p>
<p>To však nemusí být nutně argumentem proti terciárnímu cílení. Je to spíše připomínka, abychom si nastavili realistická očekávání a formulovali dosažitelné cíle. I když není možné postupně vyřadit z provozu všechny světové zbrojní společnosti (přinejmenším ne bez společenských změn v ještě větším měřítku), poskytnutí horizontu pro konfrontačnější akce by mohlo nabídnout další páky na politiky a další rozhodující činitele, kteří v současnosti poskytují izraelské armádě bianko šek k provádění etnických čistek. Rozšíření škály strategií, kterých se mohou aktivisté účastnit, a počtu cílů, které mohou určit, by mohlo otevřít nová operační pole - noví účastníci by tak získali lokální místa zásahu, zvýšila by se intenzita probíhajících protestů a zvýšil by se tlak na ty, kteří mají v rukou moc, aby zastavili přívaly zbraní a krve.</p>
<figure class="video-container ">
<iframe src="https://player.vimeo.com/video/881020815?title=0&byline=0&portrait=0" frameborder="0" webkitallowfullscreen="" mozallowfullscreen="" allowfullscreen=""></iframe>
<figcaption class="caption video-caption video-caption-vimeo">
<p>Židovští demonstranti vyjadřují solidaritu s Palestinci uzavřením dálnice 147 v Durhamu v Severní Karolíně v dopravní špičce 2. listopadu 2023. V Durhamu i jinde ve Spojených státech vytvořily blokády dálnic prováděné hnutím Black lives matter, které vtrhlo na národní scénu s povstáním ve Fergusonu v roce <a href="https://crimethinc.com/2014/12/12/feature-from-ferguson-to-oakland-17-days-of-riots-and-revolt-in-the-bay-area">2014</a>, precedens pro metody, které nyní využívají další hnutí.”</p>
</figcaption>
</figure>
<div class="footnotes" role="doc-endnotes">
<ol>
<li id="fn:1" role="doc-endnote">
<p>Podle <a href="https://radar.am/en/news/world-2597824448/">jednoho zdroje</a> izraelská armáda odhaduje, že se útoku zúčastnilo nejméně “3000 ozbrojenců”. <a href="#fnref:1" class="reversefootnote" role="doc-backlink">↩</a></p>
</li>
<li id="fn:2" role="doc-endnote">
<p><a href="https://mondoweiss.net/2023/10/a-growing-number-of-reports-indicate-israeli-forces-responsible-for-israeli-civilian-and-military-deaths-following-october-7-attack/">Některé zprávy</a> naznačují, že někteří Izraelci byli 7. října zabiti izraelskými silami, ať už v důsledku “silné křížové palby”, nebo “ostřelování domů se všemi obyvateli uvnitř, které mělo za cíl zlikvidovat teroristy spolu s rukojmími”. <a href="#fnref:2" class="reversefootnote" role="doc-backlink">↩</a></p>
</li>
</ol>
</div>
https://crimethinc.com/2023/10/17/z-galileje-do-gazy-hlas-z-palestiny2023-10-17T10:24:02Z2024-01-11T03:23:44ZZ Galileje do Gazy : Hlas z PalestinyPalestinec žijící v Galileji hovoří o útoku na Gazu a pokračujícím palestinském boji za osvobození.
<figure><img class="u-photo" alt="" src="https://cdn.crimethinc.com/assets/articles/2023/10/16/header.jpg" /></figure>
<p>Právě teď izraelská armáda bombarduje lidi uvězněné v Gaze. Již zabila <a href="https://www.aljazeera.com/news/longform/2023/10/9/israel-hamas-war-in-maps-and-charts-live-tracker">téměř 3000 lidí</a> a více než milion dalších lidí vyhnala z domovů. Je to jen poslední kapitola více než století trvajícího koloniálního násilí namířeného proti Palestincům.</p>
<p>Truchlíme za všechny, kteří byli 7. října a ve dnech předtím i potom zabiti, zraněni nebo vysídleni z celého regionu. Ale jako v každém boji mají ti, kdo mají největší moc, největší vliv na to, jakou podobu bude konflikt mít. Bojíme se o životy Palestinců v Gaze a <a href="https://www.nytimes.com/2023/10/16/us/stabbing-hate-crime-funeral.html">jinde</a> po světě, nikoli <em>na rozdíl od</em> životů Izraelců, ale proto, že jediným způsobem, jak zajistit v regionu bezpečí, je ukončit útlak Palestinců.</p>
<p>Korporátní média v Evropě a Severní Americe věnovala posledních deset dní pozornost izraelskému utrpení, místo aby se zabývala řadou událostí, které k této situaci vedly. Drtivá většina <em>všech</em> pohledů na situaci pochází ze zemí mimo Palestinu. Je důležité slyšet přímo Palestince, kteří lépe než kdokoli jiný chápou, jak se situace dostala do tohoto bodu.</p>
<p>Komunikace s lidmi v Gaze byla velmi obtížná, protože se vyskytly problémy včetně <a href="https://theintercept.com/2023/10/12/israel-gaza-internet-access/">izraelských leteckých útoků</a> zaměřených na komunikační infrastrukturu. Prozatím představujeme pohled Palestince žijícího na severu Palestiny, který hovoří o různých aspektech života v kolonizaci a o boji za osvobození prostřednictvím organizování zdola a solidarity.</p>
<p>Pro více informací o situaci si můžete přečíst <a href="https://crimethinc.com/2023/10/08/a-nuclear-superpower-and-a-dispossessed-people-an-anarchist-from-jaffa-on-the-violence-in-palestine-and-israeli-repression">tento rozhovor</a> s anarchistou z Jaffy.</p>
<hr />
<h1 id="hlas-z-palestinske-galileje">Hlas z palestinské Galileje</h1>
<p>Píšu vám dnes z palestinské Galileje, části Palestiny, kterou sionistické koloniální síly obsadily během [katastrofální] <em>Nakby</em> v roce 1948. Tato slova píši v říjnu 2023, měsíci, který bude navždy připomínán jako zlomový pro Palestinu a palestinský boj. Píši anonymně, protože píši z břicha šelmy, protože v dnešní době je izraelský dohled a politické pronásledování Palestinců na území z roku 1948 bezprecedentní, protože fašismus a totalita koloniálního projektu se denně stupňují a každé slovo, které vyjádříme, znamená podstoupení rizika.</p>
<p>Zatímco píšu tato slova, přelétávají mi nad hlavou válečná letadla. Zvuk jejich motorů naplňuje okolí. Křižují oblohu už deset dní, ve dne i v noci, od východu slunce do západu a znovu do východu.</p>
<p>Všechna tato válečná letadla míří do Gazy. Zatímco píšu tato slova, je tam páchána genocida. Jen dvě hodiny odsud, v Gaze, Izrael - podporovaný globálními koloniálními imperiálními mocnostmi - vymazává můj lid z povrchu zemského.</p>
<h2 id="gaza-probihajici-nakba-a-somoud">Gaza: Probíhající Nakba a Somoud</h2>
<p>Gaza, naše milovaná Gaza, Gaza - odpor, Gaza - věčný symbol lidské odolnosti, Gaza - rána, bolest srdce, Gaza - <em>somoud</em> [nezlomnost].</p>
<p>Gaza se nachází na východním pobřeží Středozemního moře, na východě a severu hraničí s izraelskými osadami a na jihozápadě s Egyptem. S více než 2,2 milionu obyvatel na pouhých 365 km² patří k nejhustěji osídleným místům na světě. 70 % Palestinců v Gaze tvoří uprchlíci, jejichž rodiny byly vyhnány z okolních měst sionistickými koloniálními milicemi v roce 1948 během Nakby.</p>
<figure class="">
<img src="https://cdn.crimethinc.com/assets/articles/2023/10/16/1.jpg" />
</figure>
<p>V roce 2007 Izrael uvalil na Gazu pozemní, vzdušnou a námořní blokádu. Od té doby provedl Izrael proti Gaze pět velkých agresí.</p>
<p>První se odehrála v roce 2008 po uvalení blokády. Trvala 22 dní, během nichž bylo zabito 1385 Palestinců, z toho 318 dětí.</p>
<p>Druhá začala v listopadu 2012. Trvala osm dní. Bylo zabito 168 Palestinců, z toho 33 dětí.</p>
<p>Třetí začala v červenci 2014 a trvala 50 dní. Bylo zabito 2251 Palestinců, z toho 556 dětí, a 1500 dětí osiřelo.</p>
<p>V květnu 2021 proběhla čtvrtá agrese během povstání důstojnosti, které vypuklo po celé Palestině od řeky až k moři. Trvala jedenáct dní, během nichž bylo zabito 230 Palestinců včetně 67 dětí. Dvanáct z těchto dětí se v době, kdy byly zabity, účastnilo programu na zotavení z traumatu.</p>
<figure class="">
<img src="https://cdn.crimethinc.com/assets/articles/2023/10/16/2.jpg" />
</figure>
<p>Dnes se v Gaze odehrává pátá agrese, která je brutálnější a katastrofálnější než všechny předchozí. Izraelské nálety již zabily téměř 3 000 lidí a více než 12 000 jich zranily. Více než 45 rodin bylo zcela vymazáno z evidence obyvatel. Více než milion lidí bylo vysídleno a nuceno opustit své domovy kvůli izraelským bombám. Izrael odřízl Gazu od elektřiny, potravin a pohonných hmot a bombarduje obytné budovy, školy, mešity, nemocnice a lékařské pohotovosti. Zmizely celé čtvrti.</p>
<p>Lidé začínají hladovět a nemají se kam schovat, nemají možnost úniku. To vše se děje za jasné a nestydaté podpory západních vlád, jako jsou Spojené státy a Velká Británie, které přispěchaly s vysláním vojenské podpory Izraeli. To vše se děje, zatímco izraelská koloniální propaganda se ve všech mezinárodních masmédiích snaží vyrobit protipalestinskou kampaň a zarámovat ji jako “válku proti teroru”, aby legitimizovala masové etnické čistky a pokračující Nakbu, která se v Palestině odehrává již více než 75 let.</p>
<h2 id="kdo-je-terorista---vyroba-souhlasu">“Kdo je terorista?”—Výroba souhlasu</h2>
<p>Jak jsme byli svědky v historii, propaganda a taktika “výroby souhlasu” byly vždy používány koloniálními, imperiálními a fašistickými entitami k legitimizaci, udržení a rozšíření jejich kontroly. Tímto způsobem také legitimizují vyhlazování a masové etnické čistky.</p>
<p>Výroba souhlasu je státní strategie vytváření systému, v němž lidé bezvýhradně poslouchají a souhlasí se zásadami, myšlenkami a plány prosazovanými prostřednictvím propagandy sponzorované korporacemi a masmédii. Byla použita ve prospěch zájmů Spojených států a jejich spojenců při invazi do Afghánistánu v roce 2001, invazi do Iráku v roce 2003 a při vyvolávání válek a krutostí v Sýrii, Jemenu, Libyi a na mnoha místech po celém světě, což vedlo ke ztrátě milionů nevinných životů a k mnoha lidským utrpením.</p>
<p>Dnes se masmédia snaží nás jako palestinský lid dehumanizovat, vykreslit nás jako teroristy, aby bylo snazší ospravedlnit všechna zvěrstva páchaná Izraelem a jeho spojenci - jak konkrétně v Gaze, tak proti Palestincům obecně.</p>
<p>Jako Arabové a Palestinci dobře víme, jaké to je, když nás někdo považuje za “teroristy” a zachází tak s námi. Rozsah protipalestinské propagandistické kampaně, kterou nyní produkují státy, vlády a masmédia po celém světě, je však pro nás bezprecedentní.</p>
<p>Během druhé intifády, po událostech z 11. září 2001, vydala palestinská hiphopová skupina “DAM” píseň “<a href="https://www.youtube.com/watch?v=P7fakEks8ak">Meen Erhabi</a>?” - “Kdo je terorista?”. V tomto období izraelští osadníci po celé okupované Palestině vykřikovali věty jako “smrt teroristickým Arabům”. Vzpomínám si, že jsem tuto píseň poslouchal každý den. Utvářela mé dětské vědomí. Dnes, o 22 let později, globální systém prosazuje narativ, že “Palestinec je terorista”, jako nikdy předtím, a my stále opakujeme: kolonizátor je terorista, osadník je terorista, každá vláda podporující Izrael je terorista, Izrael je terorista.</p>
<h2 id="system-vs-lide">Systém vs. lidé</h2>
<p>Situace v Palestině ukazuje krutost a brutalitu globálního systému, ale také obrovskou sílu lidí na celém světě.</p>
<p>Ze strany globálního systému jsme byli v uplynulém týdnu svědky tolika krutostí a ohavností. Spojené státy vyslaly “Gerald R. Ford” - největší válečnou loď, jaká kdy byla postavena - a Velká Británie vyslala své lodě královského námořnictva, aby podpořily Izrael v genocidě, kterou páchá.</p>
<p>Francouzská policie bije protestující, kteří vyjadřují podporu Palestině. Francouzské úřady požadují deportaci imigrantů, kteří se ve Francii zúčastnili propalestinské demonstrace. V Německu policie zatýká a bije lidi jen proto, že drží palestinskou vlajku. Tyto koloniální útvary a fašistické vlády opět odhalují svou pravou tvář. Jako Palestinci jsme vždy věděli, že globální systém je proti nám, to jsme chápali už od útlého věku. Od koloniálních entit nic neočekáváme. Nemáme důvěru ve vlády ani globální mocnosti. Důvěřujeme pouze lidu a moci lidu.</p>
<p>Navzdory všem těmto zvěrstvům jsme také svědky toho, jak v ulicích po celé planetě rezonuje hlas osvobození a spravedlnosti, jsme svědky síly lidu. Lid zná pravdu a toto poznání nelze potlačit.</p>
<p>Jsme svědky toho, jak tisíce lidí pochodují za osvobození Palestiny v ulicích Londýna a Paříže i poté, co byly protesty za Palestinu zakázány.</p>
<p>Viděli jsme ulice Lisabonu a Porta plné hněvu, lásky a solidarity. Viděli jsme desetitisíce našich bratrů a sester, kteří se shromáždili za Palestinu v Iráku, Jemenu, Jordánsku a Maroku.</p>
<p>Dnes má význam každá snaha vynést pravdu na světlo. Záleží na každé vztyčené palestinské vlajce. Záleží na každém projevu solidarity. Záleží na každé snaze organizovat se pro Palestinu. Záleží na každém “od řeky k moři”.</p>
<p>Ano, tyto dny jsou nepochopitelně bolestné, ale dnes víme více než kdy jindy, že osvobození je nevyhnutelné.</p>
<p>Je to jen otázka času. Palestina bude svobodná.</p>
https://crimethinc.com/2023/09/23/anarchisticke-hlasy-z-armenie-a-azerbajdzanu-o-nasili-v-nahornim-karabachu2023-09-23T09:52:08Z2024-01-12T00:29:32ZAnarchistické hlasy z Arménie a Ázerbájdžánu : O násilí v Náhorním KarabachuAnarchists in Armenia and Azerbaijan share their analysis of the new round of violence over Artsakh, an Armenian enclave in Azerbaijan.
<figure><img class="u-photo" alt="" src="https://cdn.crimethinc.com/assets/articles/2023/09/23/header.jpg" /></figure>
<p>V polovině září vypuklo nové kolo násilí kvůli sporné zóně Náhorního Karabachu, arménské enklávy v Ázerbájdžánu. Anarchisté z Arménie, Ruska a Ázerbájdžánu se podělili o analýzu situace.</p>
<h1 id="pozadi">Pozadí</h1>
<p>Arménská genocida vrhá dlouhý stín na oblast mezi Egejským a Kaspickým mořem. Před sto lety vláda Osmanské říše dohlížela na vyvraždění více než milionu Arménů, čímž připravila půdu pro vznik Turecka jako etnonacionalistického státu.</p>
<p>Po pogromu na Armény v ázerbájdžánském městě Sumgait v únoru 1988 získalo arménské hnutí za nezávislost v Sovětském svazu na síle, zejména v Náhorním Karabachu, většinově arménském regionu obklopeném většinově ázerskými oblastmi. V prosinci 1991, krátce poté, co vlády Arménie a Ázerbájdžánu vyhlásily nezávislost, vyhlásili Arméni v Náhorním Karabachu nezávislost na Ázerbájdžánu. Obě vlády začaly o tento region válčit. Konflikt zůstal nevyřešen a v roce 2020 opět vypukly nepřátelské akce.</p>
<p>Až dosud hrála ruská vláda roli prostředníka, který zprostředkovával mír mezi Arménií a Ázerbájdžánem a instaloval „mírové“ jednotky. Avšak nyní, když Rusko uvízlo na Ukrajině, využila ázerbájdžánská vláda podpory tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdoğana a bohatství plynoucího z rostoucích příjmů z prodeje ropy k obnovení nepřátelství. Nejprve zablokovala Náhorní Karabach a odřízla ho od zdrojů; 19. září pak na region zaútočila a zabila nejméně 25 lidí. Ačkoli samozvaná vláda Náhorního Karabachu kapitulovala, poslední kapitola této tragédie teprve začala. Lze důvodně očekávat další státní násilí, etnické čistky a masové vysídlování, které zhorší uprchlickou krizi v Arménii a okolí.</p>
<p>Jak jsme <a href="https://crimethinc.com/2022/12/30/2022-in-review-a-year-to-endure#around-the-world">předpokládali</a>, válka se nadále šíří po celém regionu, od Jemenu a Sýrie po Ukrajinu a Arménii: „Invaze na Ukrajinu je pravděpodobně předzvěstí věcí příštích. V posledních několika desetiletích vlády po celém světě investovaly miliardy dolarů do technologií pro kontrolu davů a vojenského vybavení, zatímco podnikly jen velmi málo kroků k řešení narůstajících nerovností nebo ničení přírody. S prohlubující se ekonomickou a ekologickou krizí se bude stále více vlád snažit řešit své domácí problémy zahájením nepřátelských akcí se svými sousedy.“</p>
<p>Pokud tato analýza něco podceňuje, pak roli státem podporovaných etnických sporů jako tlakového ventilu pro zvládání selhání kapitalismu a státu – nejen v Palestině, bývalé Jugoslávii a Kurdistánu, ale také ve Spojených státech za vlády Donalda Trumpa.</p>
<p>Násilí v Náhorním Karabachu ukazuje, jak málo se lidé mohou spolehnout na státní struktury, které je mají ochránit. Tváří v tvář staletí trvající kampani etnického násilí jsou obyvatelé uvězněni mezi ázerbájdžánskou vládou, která usiluje o zabrání jejich půdy a zdrojů, a arménskou vládou, která se vzdala jakéhokoli předstírání, že jim zajistí bezpečnost. Ruská vláda ani vlády Evropy a Spojených států nemají zájem zasáhnout. Všechny tyto vlády fakticky podnikají ochranářské akce, které ponechávají obyčejné lidi napospas etnonacionalismu a státnímu militarismu.</p>
<p>To není argument na podporu arménské armády. Arménská vláda a její vojenské síly a stoupenci se v průběhu let rovněž dopouštěli takových zvěrstev, k jakým obvykle dochází v konfliktech o území a zdroje. Spíše je naléhavé se organizovat proti etnickým sporům, státnímu násilí a koloniálnímu dobývání ve všech jejich podobách. Aby to bylo účinné, musí se to dít na obou stranách každé hranice, na obou stranách každého konfliktu.</p>
<p>Zde uvádíme úryvek protiválečného prohlášení z Ázerbájdžánu a dva texty od lidí žijících v Arménii – ruského anarchistického emigranta a arménské anarchofeministky.</p>
<figure class="">
<img src="https://cdn.crimethinc.com/assets/articles/2023/09/23/5.jpg" />
</figure>
<hr />
<h1 id="protivalecna-hnuti-v-azerbajdzanu">Protiválečná hnutí v Ázerbájdžánu</h1>
<p>Udržovat kontakty s anarchisty a dalšími antiautoritářskými skupinami v Ázerbájdžánu bylo obtížné, částečně kvůli represivní politické situaci. Jako obvykle je vnitřní represe nezbytnou součástí vytváření podmínek pro mobilizaci proti vnějšímu nepříteli, která pak slouží k odvedení pozornosti od domácích problémů. Nicméně v ázerbájdžánské společnosti existují tendence, které se staví proti válce s Arménií. Svědčí o tom následující úryvek z protiválečného manifestu vydaného anarchisty a „levicovou mládeží“ v roce 2020:</p>
<blockquote>
<p>„Nedávné kolo eskalace mezi Ázerbájdžánem a Arménií v Náhorním Karabachu znovu ukazuje, jak zastaralý je rámec národního státu pro současnou realitu. Neschopnost překonat myšlenkovou linii, která dělí lidi na lidi a nelidi pouze na základě místa jejich narození a následně pokračuje v nastolování nadřazenosti ,lidí‘ nad dehumanizovanými ,druhými‘ jako jediného možného scénáře života v rámci určitých územních hranic, je jediným okupantem, se kterým musíme bojovat. Je to okupant našich myslí a schopnosti myslet nad rámec narativů a způsobů představ o životě, které nám vnucují naše dravé nacionalistické vlády.</p>
<p>Právě tento způsob myšlení vede k tomu, že nevnímáme vykořisťovatelské podmínky našeho holého přežití v příslušných zemích, jakmile ,národ‘ vydá výzvu k jeho ochraně před ‚nepřítelem‘. Naším nepřítelem není náhodný Armén, kterého jsme v životě nepotkali a možná ani nepotkáme. Naším nepřítelem jsou právě lidé u moci, ti s konkrétními jmény, kteří už více než dvě desetiletí ožebračují a zneužívají obyčejné lidi i zdroje naší země ve svůj prospěch.</p>
<p>Jsou netolerantní k jakémukoli politickému nesouhlasu a prostřednictvím svého mohutného bezpečnostního aparátu tvrdě potlačují disidenty. Obsadili přírodní lokality, mořské pobřeží, nerostné zdroje pro své potěšení a využití, čímž omezili přístup běžných občanů na tato místa. Ničí naše životní prostředí, kácejí stromy, znečišťují vodu a v plném rozsahu provádějí ‚akumulaci vyvlastněním‘. Podílejí se na mizení historických a kulturních památek a artefaktů po celé zemi. Odvádějí zdroje ze základních odvětví, jako je školství, zdravotnictví a sociální péče, do armády, čímž vytvářejí zisky pro naše kapitalistické sousedy s imperialistickými aspiracemi – Rusko a Turecko.</p>
<p>Kupodivu si tuto skutečnost všichni uvědomují, ale jakmile na kontaktní linii mezi Arménií a Ázerbájdžánem padne první kulka, všechny náhle zasáhne vlna amnézie.“</p>
</blockquote>
<figure class="">
<img src="https://cdn.crimethinc.com/assets/articles/2023/09/23/4.jpg" />
</figure>
<hr />
<h1 id="situace-v-nahornim-karabachu-podminky-v-azerbajdzanu">Situace v Náhorním Karabachu, podmínky v Ázerbájdžánu</h1>
<p><em>Toto je pohled ruského anarchisty žijícího v exilu v Jerevanu.</em></p>
<p>Dne 19. září zahájil Ázerbájdžán „protiteroristickou“ operaci v Náhorním Karabachu. Už se objevily zprávy o civilních obětech.</p>
<p>Ázerbájdžán – navzdory kapitulaci orgánů samozvané republiky a nedávno zahájeným jednáním mezi vojenským a politickým vedením – pokračuje v ostřelování Stěpanakertu a dalších obydlených oblastí Náhorního Karabachu. Pokračuje také spontánní odpor místního obyvatelstva. Objevují se zprávy, že obyvatelé některých vesnic se odmítli evakuovat a prohlásili, že raději zemřou, než aby odešli. Pokračují zoufalé boje, v nichž proti sobě stojí jugoslávské pušky a bezpilotní letouny.</p>
<p>Obětem ázerbájdžánské agrese jsme již vyjádřili podporu, stejně jako naši kamarádi z ruské anarchistické diaspory v Tbilisi, kteří se ve své tamní komunitě také organizují. Naši kamarádi zde v Jerevanu sbírají humanitární pomoc pro uprchlíky. Kavárna Mama-jan spolupracuje s židovskou diasporou tohoto města a otevírá své dveře, aby shromáždila pomoc pro ty, kteří trpí.</p>
<p>Jak to vidíme, ázerbájdžánská vláda se snaží realizovat „konečné řešení arménské otázky“ na území Náhorního Karabachu.</p>
<p>Tento konflikt začal na konci 80. let 20. století. Na pozadí liberalizace vyšli Arméni z Náhorního Karabachu v desetitisících do ulic, aby protestovali proti porušování svých práv v sovětském Ázerbájdžánu a požadovali sjednocení se svou historickou zemí, Arménií, která byla na počátku 20. století rozdělena mezi bolševiky a turecké kemalisty. Arménské obyvatelstvo ve městě Sumgait čelilo represím i pogromům. Začala válka provázená etnickými čistkami, která vyhnala z obou stran statisíce uprchlíků. Ázerbájdžán válku prohrál, ale nesmířil se s tím.</p>
<p>Válku je důležité chápat v kontextu politické a sociální situace, která v Ázerbájdžánu panuje. Rodina Alijevů vládne Ázerbájdžánu už několik desetiletí. Podle Bašíra Kitčajeva, protiválečného novináře, s nímž jsem měl to potěšení osobně komunikovat v Tbilisi, udělali pro obyvatelstvo, které zažívá rozsáhlou chudobu, jen málo; místo toho se zaměřili na rozšiřování ázerbájdžánské armády a podněcování etnické nenávisti.</p>
<p>Ázerbájdžánská vláda se spolu s tureckou vládou podílí na mezinárodní kampani popírání arménské genocidy, která si vyžádala životy více než milionu lidí, a také na hospodářské blokádě Arménie z obou stran. Ázerbájdžánské děti se ve škole učí, že „Arméni jsou nepřátelé“. Alijevové se systematicky zabývají ničením arménských památek – například v oblasti Nachičevanu zničili hřbitov Chačkarů ve městě Džulfa a přeměnili ho na vojenské cvičiště. To vše má za cíl vymazat arménské kulturní dědictví těchto zemí.</p>
<figure class="">
<img src="https://cdn.crimethinc.com/assets/articles/2023/09/23/1.jpg" /> <figcaption>
<p>Erdoğan, Aliyev.</p>
</figcaption>
</figure>
<p>V roce 2020 ázerbájdžánská armáda obnovila operace uprostřed pandemie, zaměstnává islamistické skupiny, které se dříve podílely na útocích na Kurdy v Afrínu, a používá turecké zbraně včetně kazetové munice. Poté prezident Ilham Alijev zřídil takzvané „Muzeum vítězství“, kde veřejně vystavuje vycpané Armény a přilby odebrané zabitým arménským vojákům.</p>
<p>Provokace pokračovaly navzdory dohodám o příměří. Ázerbájdžánská armáda opakovaně zahájila palbu, unášela lidi, ostřelovala a obsazovala samotné mezinárodně uznané území Arménské republiky a poté, počínaje 12. prosincem 2022, blokovala oblast Náhorního Karabachu a zablokovala jedinou dálnici spojující tamní Armény s okolním světem.</p>
<p>Tím se 120 000 Arménů – včetně 30 000 dětí – stalo rukojmími, neboť ázerbájdžánská vláda v průběhu kruté kavkazské zimy odpojila region od plynu a elektřiny. Byly uzavřeny stovky škol a školek. Z regálů začaly mizet potraviny, vypukl hladomor a v nemocnicích začaly docházet léky.</p>
<figure class="">
<img src="https://cdn.crimethinc.com/assets/articles/2023/09/23/3.jpg" /> <figcaption>
<p>The “Museum of Victory” in Azerbaijan.</p>
</figcaption>
</figure>
<p>Dne 23. dubna 2023 – v den věnovaný památce obětí genocidy z roku 1915 – zřídil Alijev vojenské kontrolní stanoviště a předložil Arménům v Náhorním Karabachu ultimátum: buď přijmou ázerbájdžánské občanství, nebo budou vyhnáni.</p>
<p>Nyní, poté, co více než sto tisíc lidí několik měsíců hladovělo, se režim, využívající odvedení pozornosti veřejnosti k válce na Ukrajině, snaží dokončit etnické čistky.</p>
<p>Vítězství Ázerbájdžánu zintenzivní etnické násilí v regionu a ohrozí životy tisíců lidí. Posílí režim, který pronásleduje a mučí ázerbájdžánské anarchisty a protiválečné levičáky, a upevní pozici tureckého imperialismu. Mohlo by to také zpochybnit nezávislost Arménie.</p>
<p>Alijev opakovaně hovořil o takzvaném „Zangezurském koridoru“, další části Arménie, kterou se snaží připojit k Ázerbájdžánu; jednou prohlásil: „Irevan [Jerevan] je naše historická půda a my Ázerbájdžánci se musíme vrátit do těchto historických míst.“ V souvislosti s ostřelováním Sotku, Jermuku a dalších arménských území to vyvolává obavy.</p>
<p>Mají tato prohlášení pouze posílit pozici ázerbájdžánské vlády při vyjednávání, nebo odrážejí vážný záměr? Těžko říci. Je však nesporné, že jakékoli vítězství ázerbájdžánského militarismu nebo tureckého imperialismu bude znamenat neúspěch pro anarchisty a další sociální hnutí, protože na dobytých územích nastolí vojenský režim, který se bude zintenzivňovat a rozšiřovat směrem ven i dovnitř. To vše se pro antiautoritářky a antiautoritáře stane spálenou zemí.</p>
<p>Jsem ten poslední, kdo bude hájit arménský stát s jeho plutokracií a policejní brutalitou, ale ázerbájdžánská vláda nepředstavuje lepší alternativu. Řada organizací včetně Human Rights Watch, Amnesty International, Reportérů bez hranic a mnoha dalších ázerbájdžánskou vládu kritizuje a klasifikuje ji jako autoritářskou. Podle Freedom House’s Freedom Acceptance Index jsou Arménie a neuznaná Náhorní karabašská republika hodnoceny z hlediska lidských práv a demokracie mnohem výše než Ázerbájdžán.</p>
<p>Podle lidskoprávních aktivistů je v ázerbájdžánských věznicích zhruba 100 politických vězňů. Novináři jsou vězněni, vydíráni a nuceni odejít do exilu. Země nedávno přijala „mediální zákon“, kterým chtějí úřady potlačit nezávislou žurnalistiku. Novináři, kteří uprchli ze země, čelí hrozbě únosu; jeden z nich údajně zažil tři pokusy o atentát.</p>
<p>Ázerbájdžánská vláda udržuje kult osobnosti kolem Hejdara Alijeva, otce současného prezidenta. V roce 2016 byli během jednoho ze svátků věnovaných zesnulému diktátorovi zadrženi dva ázerbájdžánští anarchisté – <a href="https://www.afed.cz/text/6551/deset-let-vezeni-za-posprejovany-pomnik-v-azerbajdzanu">Qiyas Ibrahimov a Bayram Mam</a><a href="https://www.afed.cz/text/6551/deset-let-vezeni-za-posprejovany-pomnik-v-azerbajdzanu">m</a><a href="https://www.afed.cz/text/6551/deset-let-vezeni-za-posprejovany-pomnik-v-azerbajdzanu">edov</a>.</p>
<p>Na pomník diktátora v hlavním městě Baku namalovali anarchistické graffiti. Policie je zajala, mučila a uvěznila na základě vykonstruovaného obvinění z držení drog, když tvrdila, že u každého z nich našla přesně jeden kilogram heroinu. Mammedov později <a href="https://www.afed.cz/text/7367/co-se-stalo-v-istanbulu">zemřel při podezřelé nehodě v Istanbulu</a>. Organizace na ochranu lidských práv uznaly Giyase Ibrahimova za vězně svědomí. Během vypuknutí druhé karabašské války Qiyas podepsal prohlášení levicové protiválečné ázerbájdžánské mládeže a opět čelil represím za svůj nesouhlas s válkou.</p>
<figure class="video-container ">
<iframe src="https://www.youtube.com/embed/xSsAZX2YJFQ" frameborder="0" gesture="media" allow="encrypted-media" allowfullscreen=""></iframe>
</figure>
<p>Také domorodé národnostní menšiny čelí diskriminaci ze strany ázerbájdžánské vlády. Některé národy, jako například Tatiové, se vůbec nemohou učit svůj jazyk ve vzdělávacích institucích. V oblastech hustě osídlených malými národy je většina politické a ekonomické moci soustředěna v rukou etnických Ázerbájdžánců. Talyšové žijící na jihu země čelí zákazu používat slovo „talyšský“ například na nápisech v restauracích nebo v místních historických knihách. Zástupci menšin, kteří se ozvou, čelí represím a obviněním z „extremismu“ a „separatismu“. Například jeden z vůdců hnutí Sadval, které se zasazovalo o autonomii Lezginů v Rusku a Ázerbájdžánu, byl uvězněn a zabit.</p>
<p>Alijev byl jedním z hlavních Erdoğanových spojenců, když turecká armáda vtrhla do Rojavy. Alijevovo vítězství v Náhorním Karabachu povzbudí ty, kteří usilují o vytvoření pantureckého impéria, a zesílí tlak na protikoloniální a antiautoritářská hnutí v celém regionu.</p>
<p>Po tisíce let žili obyvatelé Náhorního Karabachu na těchto územích, stavěli školy, domy a chrámy. V Náhorním Karabachu se narodil <a href="https://nakladatelstvi.afed.cz/kapesni_brozury/historie-anarchismu-na-kavkaze/">arménský anarchista Alexander Atabekjan</a>, který se stal přítelem Petra Kropotkina. Pamatujeme si jeho slova:</p>
<blockquote>
<p>„Přirozený vztah k domovu, k vlasti v pravém slova smyslu, by se měl nazývat teritorialitou, na rozdíl od státnosti, která je vynuceným sjednocením v libovolných hranicích.</p>
<p>Anarchismus sice odmítá státnost, ale nemůže popírat teritorialitu.</p>
<p>Láska k vlasti a kmeni nejenže není cizí, ale je také charakteristická pro anarchistu neméně než pro kteréhokoli jiného člověka.“</p>
</blockquote>
<p>Svobodu národům – smrt impériím!</p>
<figure class="">
<img src="https://cdn.crimethinc.com/assets/articles/2023/09/23/6.jpg" />
</figure>
<hr />
<h1 id="situace-v-jerevanu">Situace v Jerevanu</h1>
<p><em>Arménská anarchofeministka Sona hovoří o protestech v Jerevanu, machinacích arménských politiků a nejisté budoucnosti regionu.</em></p>
<p>Protesty začaly 19. září večer. Protestující se začali shromažďovat na dvou místech v Jerevanu – u vládní budovy na náměstí Republiky a u ruského velvyslanectví. Ruští emigranti také uspořádali malé shromáždění u památníku Mjasnikjan.</p>
<p>Dne 19. září se na náměstí Republiky spontánně shromažďovali protestující, ale odpoledne 20. září se zde už zorganizovaly politické síly Roberta Kočarjana, které si prostor monopolizovaly. Představují něco ještě horšího než vláda, která v Arménii v současnosti vládne. Kočarjan byl druhým prezidentem této země; je dobrým přítelem Putina a reprezentuje prokremelskou politiku. Pro Kočarjanovy příznivce jsou mítinky příležitostí, jak usilovat o moc, ale lidem v Náhorním Karabachu a uprchlíkům, kteří odtamtud přijdou, to nijak nepomůže.</p>
<p>Kočarjanovi příznivci požadují odstoupení Nikola Pašinjana, současného arménského premiéra, a tvrdí, že jsou připraveni jít do války, ačkoli ve skutečnosti je na boj pozdě – Náhorní Karabach se už vzdal. Policie na demonstranty zaútočila omračujícími granáty.</p>
<p>U ruského velvyslanectví se sešlo méně lidí; na shromáždění, které se tam konalo, se podílely síly podporující současnou vládu. Ačkoli jeden telegramový kanál uvedl, že se u velvyslanectví sešli zástupci inteligence a levicového hnutí, není tomu tak – už proto, že v Arménii žádné levicové hnutí neexistuje.</p>
<p>Provládní telegramový kanál Bagramjan 26 vyzval k zablokování ruského velvyslanectví, ale zároveň ke zdvořilosti vůči policii. Policie na tomto shromáždění nic neudělala, ačkoli bylo také nepovolené, stejně jako protest na náměstí Republiky.</p>
<p>Ukazuje to pokrytectví naší vlády – rozbíjí jedno shromáždění a povoluje jiné. Odpovědnost za opuštění Náhorního Karabachu však nenese pouze Kreml, ale také Pašinjanova vláda a předchozí politické síly, které Arménii vládly. Problémy, které vedly k válce v roce 2020 a k současné situaci, nevznikly včera; je do nich zapletena celá řada politických sil v Arménii a dalších zemích.</p>
<p>Pašinjanovo odstoupení by nevrátilo životy těm, kteří zahynuli v této válce, ani ve válce v roce 2020, ani ve válkách předchozích; obyvatelům Náhorního Karabachu by nijak nepomohlo. Nepomůže lidem, kteří přišli o domov, půdu nebo zdraví, kteří několik měsíců hladověli. Náhorní Karabach už neexistuje – to je vše. Pokud se k moci dostanou prokremelské síly, Arménie se stane enklávou Ruska.</p>
<p>Postoj Pašinjanovy vlády dnes zní, že se do konfliktu mezi Náhorním Karabachem a Ázerbájdžánem nebude vměšovat. To je přinejmenším pokrytecké vzhledem k tomu, že všichni obyvatelé Náhorního Karabachu mají arménské pasy a používají arménskou měnu. Náhorní Karabach je arménský kvazistát. Žijí tam Arméni a Arménky jako my.</p>
<p>Pašinjan je prozápadní politik. Začal kritizovat Kreml a vyhrožoval, že vystoupí z OSKB [Organizaci Smlouvy o kolektivní bezpečnosti, která zahrnuje Arménii, Bělorusko, Kazachstán, Kyrgyzstán, Rusko a Tádžikistán]. V posledních měsících prohlásil, že Arménie není spojencem Ruska ve válce s Ukrajinou, a začal na Ukrajinu posílat humanitární pomoc. Pokud Pašinjanova vláda zůstane u moci, Arménie se stane více evropsky orientovanou zemí a zároveň se bude vzdávat jednoho území za druhým.</p>
<p>Existuje ještě třetí možnost, ale ta je nepravděpodobná. K moci by se mohla dostat vojenská junta. Tento scénář by však byl rovněž špatný.</p>
<p>Vzdání se Náhorního Karabachu je posledním limitem Ázerbájdžánu při zabírání arménských území. Pokud se Arménie vzdá Náhorního Karabachu bez jediného výstřelu, znamená to, že se stejně snadno vzdají i další provincie – další bude Sjunik, pak Sevan. Je otevřenou otázkou, zda Arménie zůstane na mapě i za padesát let.</p>
<p>V našem anarchistickém kruhu v Jerevanu existují různé postoje, ale všichni se shodují, že agrese v Náhorním Karabachu ze strany Ázerbájdžánu je aktem genocidy. Vidíme zde vliv Kremlu, výsledek ruské geopolitiky.</p>
<p>Včera jsem byla na náměstí Republiky, než ho obsadily prokočarjovské síly. Myslela jsem si, že je mou povinností stát po boku rodičů mrtvých vojáků, po boku obyvatel Náhorního Karabachu, kteří se evakuovali v roce 2020, po boku krajanů, kteří vyjadřují svůj protest proti nečinnosti arménské armády a arménských úřadů.</p>
<p>Osobně tuto situaci prožívám velmi emotivně. Nemohu požadovat Pašinjanovo odstoupení, protože lepší alternativa nyní neexistuje, ale uvědomuji si, že vláda tuhle situaci zpackala. Cítím velkou solidaritu se svými krajany a je mi líto všech, kteří zahynuli v této válce i v té v 90. letech.</p>
<p>Přichází poznání, že všechny tyto oběti byly zbytečné. Všechno je ztraceno. Sama se dnes účastním sbírky humanitární pomoci. Je to důležité zejména vzhledem ke zkušenosti z roku 2020, kdy se stát o uprchlíky nepostaral. Jednoduše je usadil v opuštěné tovární budově, ve které nebylo vůbec nic – jen holé zdi. Dobrovolníci si v budově sami instalovali toalety.</p>
<p>Nenabádám lidi, aby chodili na shromáždění. První den protestů se demonstrací účastnilo mnoho lidí, a to, co se dělo, bylo z velké části spontánní. Od té doby však každé veřejné shromaždiště obsadil nějaký politik a jeho příznivci.</p>
<p>Místo toho vám doporučuji přijít na naše sběrné místo humanitární pomoci, do co-workingového prostoru Letters and Numbers na ulici Tumanjan. Přineste humanitární pomoc a zapojte se do jejího třídění, abychom uprchlíkům, až dorazí, mohli něco dát. Je to nyní velmi důležité, abychom pomohli tisícům lidí z Náhorního Karabachu, ale nemáme dost rukou.</p>
<p><em>This translation is courtesy of the <a href="https://www.afed.cz/text/8016/o-nasili-v-nahornim-karabachu">Anarchistická federace</a>. Unfortunately, it doesn’t retain the hyperlinks in the original.</em></p>
<hr />
<h1 id="humanitarian-initiatives-in-armenia">Humanitarian Initiatives in Armenia</h1>
<ul>
<li>The space <a href="https://www.instagram.com/lan_yerevan">Letters and Numbers</a> and the Armenian Food Bank have opened a humanitarian aid collection point. Please bring non-perishable food items and clothing to St. Tumanyan, 35G, Yerevan.</li>
<li>Volunteer fund for helping victims of the war “<a href="https://www.instagram.com/ethos_ua_yerevan/">Ethos</a>” St. Khorenatsi 30, Yerevan.</li>
<li>Sasha Manakina’s collection can be found at <a href="https://linktr.ee/hotgirlagainstdicktators">this link</a>. Sasha is one of the heroines of the new zine Alarm!</li>
<li>The <a href="https://www.instagram.com/viva_fund/">Viva Charitable Foundation</a> has been providing medicine, rehabilitating the wounded, and helping Artsakh since 2016.</li>
</ul>
<hr />
<h1 id="analysis-armenia-in-2023">Analysis: Armenia in 2023</h1>
<p><em>After the publication of the preceding texts, we received the following analysis from Garren, an anarchist librarian based in Yerevan.”</em></p>
<p>On September 19, 2023, the Armed Forces of Azerbaijan began an “anti-terrorist” operation against the Armenians of Nagorno-Karabakh—an attempt to finally exterminate the indigenous Armenian population of Karabakh.</p>
<p>For the people of Armenia, the issue of Karabakh has a dual meaning. The first war in the 1990s, the initial victory over Azerbaijan, and the subsequent diplomatic failures on the part of the political leadership of Armenia at that time have defined Armenian life across the ensuing decades. At the same time, the Karabakh crisis has been used to quell dissent and discourage criticism of Armenian nationalism and, up until 2018, as a device to blackmail Armenians with the threat of war (a favorite strategy of the Kocharyan regime).</p>
<p>Kocharyan and his allies did not exactly <em>fail</em> in their attempts to negotiate for peace in 1997-98. Rather, they <em>consciously</em> sabotaged any attempt at peace out of arrogance and an assumed superiority over Azerbaijan, then utilized the social capital they had acquired as victorious combatants in Artsakh to transform Armenia into a personal fiefdom in which they could amass fortunes. The previous regime capitalized on the misery of war to enrich themselves and sold Armenia to the highest bidder—in this case, Russian and Armenian capitalists.</p>
<p>In short, they robbed Armenians of their future in exchange for capital and the control of an entire nation. And now, following yet another assault on the rights of Armenians in Karabakh, these same shadowy forces are calling for a coup in Armenia to upend the democratically-elected administration of Nikol Pashinyan.</p>
<p>Pashinyan’s lack of political qualifications was exemplified in a visit to Stepanakert in 2019, during which he provocatively claimed that “Artsakh is Armenia.” Had the Republic of Armenia taken steps to recognize Artsakh officially, perhaps his words would not have been so careless. But the fact that every single international entity recognized the opposite meant that this sentence could be nothing more than a reckless and pointless provocation. Careless and parochial tend to be defining characteristics of nationalists; besides the populist character of Pashinyan’s administration, it seems to be no exception to this rule.</p>
<p>Anyone could tell you that life in Armenia since 2018 has been markedly different than previous years. Whatever social progress had been made was brought to a screeching halt as a result of the war in 2020. The events of the past week correspond to the Republic of Armenia’s strategic pivot towards the West, a move clearly despised by the Russian political leadership, as we can see from the recent statements of Marie Zakharova and Dmitry Peskov. The Pashinyan administration has no choice but to turn to an indifferent West that is not really interested in the well-being of Armenians but in capitalizing on the faltering Russian presence in the South Caucasus for its own geopolitical and economic reasons. The so-called “opposition” had two opportunities to vote the current administration out, but their incompetence combined with the lingering stench of decades of authoritarian rule made that impossible. Now their benefactors are attempting to implement the preferred strategy of conservative nationalists: the coup d’etat.</p>
<p>When Armenians took steps to free themselves from economic dependency and the servile colonial mentality imposed upon them by Russia’s increasingly frail imperialism, the Russian government (which cannot risk damaging its relationship with Turkey) allowed Azerbaijan to exert pressure on Armenians by means of an economic blockade, torturing military combatants and civilians alike, and acts of war. By the same token, they encourage political turmoil within Armenia by means of their intelligence apparati and Putinist-Kocharyanite supporters.</p>
<p>In our increasingly polarized, interdependent, and volatile political era, a trend has poisoned popular political discourse. People tend to focus solely on the words and actions of a prime minister, a president, or some other leader. This kind of myopia conceals the wider political, economic, and social apparatus that holds power over social reproduction and the historical processes which led to this moment. In the case of Armenia, Nikol Pashinyan is just one politician, and an extremely weak one at that. We have become so obsessed with the actions of individuals that we neglect the power of collective action. The strategy of mass political organizing has been all but abandoned by even the basically nonexistent left in Armenia. Mind you, the Karabakh movement of the late 1980s and early ’90s <em>was</em> a popular movement, as was the “revolution” of 2018.</p>
<p>The yoke of Stalinist bureaucracy and a traditional parochialism weigh heavily on Armenian social and political life. A <em>reactive</em> politic has taken hold, a politic that calls to destabilize a government facing down a refugee crisis and potential invasion. Until a movement materializes that can reproduce daily life <em>and</em> defend Armenian territoriality, the call to remove Pashinyan from power is nothing more than a futile call to arms by opportunists and adventurists.</p>
https://crimethinc.com/2023/09/19/solidarita-mezi-vysidlenymi-jak-rusti-anarchiste-v-exilu-podporovali-armenske-uprchlicke-squattery2023-09-19T03:49:29Z2023-10-24T18:28:24ZSolidarita mezi vysídlenými : Jak ruští anarchisté v exilu podporovali arménské uprchlické squatteryRuští anarchisté v arménském exilu šli příkladem v solidaritě a podpořili arménské uprchlíky, kteří obsadili opuštěné ministerstvo obrany.
<figure><img class="u-photo" alt="" src="https://cdn.crimethinc.com/assets/articles/2023/09/19/header.jpg" /></figure>
<p>Po celém světě se zrychluje masové vysídlování, protože klimatická krize, hospodářská krize a válka vyhánějí miliony lidí do exilu, a to jak v jejich vlastních zemích, tak za hranice. Tyto masové migrace zhoršují gentrifikaci a zvyšují náklady na bydlení, zatímco spekulace s nemovitostmi způsobují, že stále více lidí zůstává bez domova. Jak mohou vysídlení lidé ve svých nových domovech pokračovat v politických akcích a vytvářet solidaritu napříč etnickými skupinami v neznámém prostředí? V Arménii jsou příkladem ruští anarchisté žijící v exilu, kteří podpořili arménské uprchlíky, kteří squatovali opuštěné ministerstvo obrany.</p>
<p><em>Pro více informací o nedávných sociálních hnutích v Arménii, můžete začít <a href="https://crimethinc.com/2017/02/12/high-voltage-lessons-from-four-summers-of-protests-in-armenia">zde</a>. Další příklad toho, jak vysídlení lidé provádějí silnou politickou organizaci v novém kontextu, naleznete <a href="https://crimethinc.com/2022/03/15/the-syrian-cantina-in-montreuil-organizing-in-exile-how-refugees-can-continue-their-struggle-in-foreign-lands">zde</a>.</em></p>
<figure class="">
<img src="https://cdn.crimethinc.com/assets/articles/2023/09/19/7.jpg" /> <figcaption>
<p>Prázdná okna vystěhované budovy ministerstva obrany v Jerevanu.</p>
</figcaption>
</figure>
<hr />
<h1 id="pozadi-udalosti">Pozadí událostí</h1>
<p>Území, která kdysi světové velmoci označovaly jako “východní blok”, mají své vlastní historické, sociální a politické trajektorie. Po staletí je právě zde vedena orientální hranice mezi “civilizovaným” Západem a “barbarským” Východem. Na těchto územích se říše dobývaly a rozpadaly, války a genocidy kreslily a překreslovaly hranice.</p>
<p>Na konci 19. a počátkem 20. století stál anarchismus v čele některých nejzuřivějších bojů v těchto regionech. Od té doby vytvořilo desetiletí socialistického vládnutí, státní <a href="https://crimethinc.com/2019/03/12/when-the-bolsheviks-turned-on-the-workers-looking-back-on-the-putilov-and-astrakhan-strikes-one-hundred-years-later">represe</a>, a brutální kapitalistická ekonomická privatizace v 90. letech složitou politickou situaci. Udržení anarchistické organizace v tomto kontextu bylo někde obtížné (jako například v <a href="https://crimethinc.com/2022/11/14/abortion-without-borders-how-feminists-and-anarchists-defy-polish-anti-abortion-laws-1">Polsku</a>) a někde extrémně nebezpečné (viz <a href="https://crimethinc.com/2018/03/26/why-the-torture-cases-in-russia-matter-how-the-tactics-that-the-russian-state-uses-against-anarchists-could-spread">Rusko</a> nebo <a href="https://crimethinc.com/2021/06/30/belarus-when-we-rise-a-critical-analysis-of-the-2020-revolt-against-the-dictatorship">Bělorusko</a>).</p>
<p>Historie anarchismu v Arménii sahá až do konce 19. století. Jedním z nejznámějších arménských anarchistů byl Alexander Movsesi Atabekian, který se inspiroval spisy Petra Kropotkina. Byl jedním z prvních kritiků Říjnové revoluce v Rusku, což ho stálo svobodu - sovětské úřady ho několikrát zatkly. Jeho dílo zůstává i nadále vlivné, neboť vytvořil jedno z mála tehdejších anarchistických periodik v arménštině.</p>
<p>Po desetiletích autoritářské vlády získala Arménie v roce 1991 po rozpadu Sovětského svazu nezávislost. První roky nezávislosti byly poznamenány válkou, kdy Arménie bojovala s Ázerbájdžánem o stále nevyřešené území <a href="https://en.wikipedia.org/wiki/Nagorno-Karabakh">Náhorního Karabachu</a>.</p>
<p>V následujících dvou dekádách docházelo k opakovaným sociálním nepokojům. V roce 2013 vzniklo v hlavním městě Jerevanu masivní decentralizované hnutí proti rostoucím nákladům na veřejnou dopravu. O rok později vypukly samoorganizované protesty proti reformě důchodového systému. Anarchisté se účastnili obou těchto hnutí i protestů proti demolici historického domu Afrikyan Club v Jerevanu. V roce 2015 přilákaly rostoucí náklady na elektřinu do ulic další lidi, opět <a href="https://crimethinc.com/2017/02/12/high-voltage-lessons-from-four-summers-of-protests-in-armenia">včetně anarchistů</a>.</p>
<p>V Arménii, tak jako v <a href="https://crimethinc.com/2014/03/17/feature-the-ukrainian-revolution-the-future-of-social-movements">mnoha</a> <a href="https://crimethinc.com/2022/01/12/kazakhstan-after-the-uprising-analysis-from-from-russian-anarchists-eyewitness-accounts-from-anarchists-in-almaty">jiných</a> postsocialistických zemích v regionu je obtížné jasně rozlišovat mezi protesty vyvolanými sociálními a ekonomickými tlaky a hnutími usilujícími o změnu režimu. Nicméně v letech předcházejících roku 2016 došlo k nárůstu afinitních skupin a malých anarchistických organizací, včetně feministických a queer iniciativ.</p>
<p>Přesto se v roce 2016, v reflexi změn <a href="https://crimethinc.com/2016/11/09/president-trump-countdown-to-apocalypse">probíhajících</a> po celém světě, politické prostředí začalo měnit, jak pravicové milice přebíraly iniciativu od anarchistů. V červenci toho roku obsadily největší policejní stanici v Jerevanu a neúspěšně se pokusily vyvolat ozbrojené povstání. Současně emigrace podkopávala výdobytky, kterých anarchisté dosáhli. Jak nám <a href="https://crimethinc.com/2017/02/12/high-voltage-lessons-from-four-summers-of-protests-in-armenia">řekl</a> jeden arménský anarchista, “Odchod z Arménie a zapojení se do řad přistěhovalců je v současnosti nejrozšířenější formou radikalizace.”</p>
<p>V roce 2020 se znovu rozhořela válka s Ázerbájdžánem. V předchozích letech Rusko profitovalo z prodeje zbraní oběma zemím. Vladimir Putin příležitostně zprostředkoval příměří, ale vojenský konflikt pokračoval i v následujících letech a znovu se vyostřil poté, co Rusko uvázlo v invazi na Ukrajině. Válka často podporuje rozvoj reakční politiky a krajně pravicových skupin a zároveň rozbíjí sociální strukturu, která dříve usnadňovala organizování zdola.</p>
<p>V této souvislosti je obzvláště důležité najít příklady toho, jak se uprchlíci, kteří byli vyhnáni ze svých domovů a vlasti, mohou společně organizovat, i když se předchozí sociální hnutí zhroutila.</p>
<figure class="">
<img src="https://cdn.crimethinc.com/assets/articles/2023/09/19/10.jpg" /> <figcaption>
<p>Bývalá budova ministerstva obrany v Jerevanu.</p>
</figcaption>
</figure>
<h1 id="rusti-anarchiste-v-solidarite-s-armenskymi-squattery-rozhovor">Ruští anarchisté v solidaritě s arménskými squattery: rozhovor</h1>
<p><em>Následující odpovědi poskytl ruský anarchista žijící v Jerevanu.</em></p>
<p class="darkred"><strong>Povězte nám o krizi bydlení v Arménii.</strong></p>
<p>Již před invazí na Ukrajinu městské úřady v Jerevanu prováděly přestavbu města, demontáž starých budov, včetně historických památek, a jejich nahrazování novými stavbami, obchody a restauracemi, které jsou motorem rostoucí gentrifikační krize města.</p>
<p>Po ruské invazi na Ukrajiny 24. února 2022 se do Arménie přistěhovalo více než 100 000 Rusů - včetně anarchistů. Jak se však ukázalo, válka probíhala i v samotné Arménii. Zatímco Putin je v Haagu oficiálně uznán za válečného zločince, Ilham Alijev a Recep Tayyip Erdogan, prezidenti Ázerbájdžánu a Turecka, zabíjejí a bombardují Armény, ničí arménské kulturní památky a blokují Arcach, čímž připravují 120 000 obyvatel o potraviny a léky, aniž by se proti tomu světové společenství jakkoli postavilo.</p>
<p>V důsledku toho byla Arménie kromě ruských emigrantů zaplavena obrovským počtem vnitřních uprchlíků a stát pro ně udělal jen velmi málo.</p>
<p>Pronajímatelé a realitní makléři využili situace k výraznému zvýšení nájemného. V médiích se objevily příběhy o tom, jak pětičlenná rodina uprchlíků z Arcachu platila jedenapůlkrát vyšší nájemné než je běžné. Pronajímatelé jim volali a vyhrožovali, že na jejich místo dosadí Rusy, přestože podmínky pronájmu byly předem projednány. Někdy při nastěhování Rusů neodstranili inzerát oznamující, že prostor je volný, ale zvýšili na něm cenu a vyhrožovali, že pokud dostanou lepší nabídku, nové nájemníky vystěhují. To přispívalo ke spirále zvyšování cen.</p>
<p>Pronajímatelé většinou nepodepisují s nájemci formální smlouvy, aby mohli kdykoli změnit podmínky pronájmu, stanovit novou cenu nebo nájemce vyhodit. Také se tak mohou vyhnout placení daní státu. Nájemníci jsou tedy odkázáni sami na sebe. Musí sami bojovat jednak s pronajímateli, kteří se z nich snaží vytáhnout co největší zisk, a jednak s ekonomickými důsledky nedávné války.</p>
<p>Bytová krize se dotkla mnoha různých demografických skupin: studentů, dělníků z jiných arménských regionů, kteří se přestěhovali do hlavního města, uprchlíků z Náhorního Karabachu a Arménů z různých dalších sociálních vrstev.</p>
<p>Když byla v září 2022 v Rusku vyhlášena částečná vojenská mobilizace, přišla do Arménie druhá vlna ruských migrantů. Tentokrát zahrnovala nejen etnické Rusy, ale také etnické Armény s ruskými pasy. V důsledku toho se i garáže a sklepy narychlo přestavují na byty a pronajímají se na jerevanském trhu. Také ceny nemovitostí ve velkých regionálních městech Arménie (například v Gjumri, Vanadzoru, Kapanu nebo Dilijanu) dosáhly úrovně cen bytů v Jerevanu z loňského února.</p>
<p>Z vlastní zkušenosti vím, že problém bydlení je pro mnoho přesídlenců naléhavý. Existuje několik programátorů, kteří si mohou dovolit drahý byt, ale většina přistěhovalců ne.</p>
<p>V Jerevanu je pouze jeden útulek pro bezdomovce, který pojme 100 lidí, zatímco na ulici jich spí asi čtyřikrát tolik. Některým z nich museli amputovat končetiny kvůli omrzlinám. Přesto oficiálně v Arménii žádní bezdomovci nejsou!</p>
<figure class="">
<img src="https://cdn.crimethinc.com/assets/articles/2023/09/19/8.jpg" /> <figcaption>
<p>Oheň, který rozdělali vystěhovaní squatteři před bývalou budovou ministerstva obrany v Jerevanu. Foto: <a href="https://hetq.am/en/article/153438">Samson Martirosyan</a>.</p>
</figcaption>
</figure>
<p class="darkred"><strong>Jak to souvisí s vyklizením okupovaného bydlení na starém ministerstvu obrany?</strong></p>
<p>V roce 2018 stovky lidí obsadily třináctipatrovou budovu bývalého ministerstva obrany, která se nachází v blízkosti jerevanské dálnice. Ta byla od roku 2008 prázdná. Mnoho ze zúčastněných byly rodiny s dětmi, váleční veteráni, starší a chudí lidé. Někteří z nich byli veteráni tří nebo čtyř válek. Budovu opravili, vysadili stromy a provozovali farmu.</p>
<p>Úřady se rozhodly prostory zrekonstruovat a předat je státnímu daňovému úřadu, který by se sem měl přestěhovat v roce 2027. Záměrem bylo vytvořit na místě vystěhovaného squatu “Centrum zahraniční ekonomiky”.</p>
<p>Několik týdnů před vystěhováním odpojili elektřinu, čímž obyvatelům ztížili životní podmínky. Dne 16. února 2023 přišla do domu arménská policie a všechny nájemníky vyhnala. V té době tam žilo nejméně <a href="https://oc-media.org/families-evicted-from-former-defence-ministry-headquarters/">150 rodin</a>. Mnoho squatterů se bránilo, 26 lidí bylo na místě zatčeno. Úřady povolali tisíce policistů a ti začali rabovat, ničit farmu a krást věci vystěhovalců, včetně vojenských uniforem.</p>
<p>Dvaceti rodinám úřady povolily bydlet v ubytovně, další žijí u příbuzných. Mnozí z nich však odmítli opustit svůj domov, postavili si tábor na pozemku poblíž budovy a dožadovali se, aby jim bylo umožněno zde nadále žít.</p>
<p>My, zástupci anarchistického spolku, který se pravidelně schází v anarchistickém baru, jsme se rozhodli nezůstat stranou.</p>
<figure class="">
<img src="https://cdn.crimethinc.com/assets/articles/2023/09/19/9.jpg" /> <figcaption>
<p>Oheň, který rozdělali vystěhovaní squatteři před bývalou budovou ministerstva obrany v Jerevanu. Foto: <a href="https://hetq.am/en/article/153438">Samson Martirosyan</a>.</p>
</figcaption>
</figure>
<p class="darkred"><strong>Jaká byla reakce na vystěhování a projevy vaší solidarity?</strong></p>
<p>Vystěhování a naše solidární aktivity se squattery vyvolaly v komunitě emigrantů diskusi. Někdo na jednom z emigrantských chatů napsal, že tito uprchlíci a veteráni jsou “flákači, kteří se zmocnili státního majetku”, a jako daňového poplatníka ho to velmi pobouřilo. Jiní na to reagovali argumenty o lidských právech. Někteří liberálové začali tvrdit, že “v Německu nebo ve Švédsku je zachování práva na bydlení a důstojný život povinností úředníků”.</p>
<p>Pro mě jako pro anarchistu je příběh okupace názornou ukázkou toho, jak mohou lidé sami svou vlastní prací a vynalézavostí řešit sociální problémy na nejnižší úrovni. Tím, že tento sociální projekt zajišťuje sociální práva nestátními prostředky, se vyhýbá byrokracii a paternalismu, hlavním nedostatkům sociálního systému.</p>
<p>Sociální experimenty, jako je squatting, mohou v mnoha ohledech zpochybnit i existenci pronajímatelů. Stejně jako středověcí feudálové nevytvářejí pronajímatelé pro společnost nic hodnotného, ale přesto mohou profitovat z práce druhých. Jak řekl jeden ze squatterů: “Když nám stát nemůže pomoci, tak ať nám pomůže Bůh, ať se alespoň přestane vměšovat a přestane krást a ničit to, co jsme vybudovali.”</p>
<figure class="">
<img src="https://cdn.crimethinc.com/assets/articles/2023/09/19/4.jpg" /> <figcaption>
<p>Prádlo vystěhovaných squatterů tábořící před bývalou budovou ministerstva obrany v Jerevanu.</p>
</figcaption>
</figure>
<p class="darkred"><strong>V poslední dekádě proběhlo v Jerevanu několik vln protestů. Vnímáte, jak si lidé od jednoho boje k druhému budují historické vědomí a zkušenosti?</strong></p>
<p>Co se týče hnutí v Jerevanu v roce 2010, skutečně existovalo pouliční hnutí, kterého se účastnili arménští anarchisté. Probíhaly protesty proti zvyšování cen elektřiny, anarchistický blok se účastnil demonstrace ke Dni lidských práv, proběhla akce proti gentrifikaci Jerevanu a akce anarchofeministek. Bohužel však všichni lidé z této generace buď politiku opustili, vstoupili do politických stran, nebo odešli do zahraničí, do Ruska či Evropy.</p>
<p>Dnes jsou anarchisté v Arménii většinou emigranti z Ruské federace. Popravdě řečeno, znám jen dva arménské anarchisty: N-, punkový hudebník (který se stal anarchistou na začátku roku 2020), a S-, anarchofeministka, která u nás přednáší a příležitostně publikuje v levicových a anarchistických časopisech (která se také stala anarchistkou někdy v té době). Ani jeden z nich bohužel nebyl spojen s hnutími a afinitními skupinami z roku 2010.</p>
<p>Je tu také anarchistka z Izraele: Y-, Židovka, která porodila na Krymu, repatriovala do Izraele, žila tam 18 let v kibucech a účastnila se tam anarchistického hnutí (včetně kontaktů s “Anarchisty proti zdi”), provdala se za Arména, přestěhovala se do Jerevanu a rozhodla se zde založit kavárnu s anarchistickou a feministickou tematikou. Kavárna se stala místem setkávání místní židovské komunity (například při sobotních oslavách šabatu) a také tvůrčí inteligence, která zde pořádala veřejná čtení.</p>
<p>To vše trvalo až do invaze Ruska na Ukrajinu, po níž ruské úřady začaly své občany ještě více pronásledovat a statisíce protiválečně naladěných Rusů (včetně anarchistů) uprchly ze země.</p>
<p>Výsledkem je, že Arménie, která byla téměř po všechna léta své nezávislosti monoetnická, je nyní rozmanitější.</p>
<p>Pravidelnými návštěvníky kavárny Mama-jan se následně stali mnozí představitelé levicových a antiautoritářských názorů. To poskytlo úrodnou půdu pro vznik tzv. veřejné školy Emmy Goldmanové z iniciativy Y-, S- (o nichž jsem hovořil výše) a ruského anarchisty S-. V praxi šlo o týdenní setkávání anarchistů a sympatizantů v malé místnosti kavárny, kde se diskutovalo o nových článcích, které se objevily v anarchistických časopisech.</p>
<figure class="portrait">
<img src="https://cdn.crimethinc.com/assets/articles/2023/09/19/2.jpg" /> <figcaption>
<p>Dveře kavárny Mama-jan. Na druhé nálepce je v ruštině napsáno “ Ne válce”.</p>
</figcaption>
</figure>
<p>Tak vznikl náš malý kruh, který nyní představuje celé anarchistické hnutí v Arménii.</p>
<p>Je mezi námi mnoho různých lidí. Jeden se aktivně věnuje veganství a dokonce založil vlastní veganské družstvo (do kterého jsem se také zapojil). Jiní, jako jeden kamarád, který je křesťanský anarchista, sbírají humanitární pomoc pro oběti války. Existuje queer anarchistická skupina, která se nadále angažuje v pouličním aktivismu.</p>
<p>Kavárna se stala společenským prostorem, kde jsme začali aktivně pořádat veřejné přednášky na různá témata, například o odkazu arménského anarchisty Alexandra Atabekiana (přednášku jsem vedl já), o anarchismu a ekologii, o zapatistech a dalších tématech.</p>
<figure class="portrait">
<img src="https://cdn.crimethinc.com/assets/articles/2023/09/19/11.jpg" /> <figcaption>
<p>Prezentace o Alexandru Atabekianovi v Jerevanu.</p>
</figcaption>
</figure>
<figure class="portrait">
<img src="https://cdn.crimethinc.com/assets/articles/2023/09/19/1.jpg" /> <figcaption>
<p>Akce v Jerevanu k 8. březnu, Mezinárodnímu dni žen.</p>
</figcaption>
</figure>
<p class="darkred"><strong>Jak jste podporovali squattery?</strong></p>
<p>Jakmile jsme se dozvěděli, že byli násilně vystěhováni, rozhodli jsme se jim jít pomoci. Několikrát jsme se za nimi vydali a přes počáteční nedůvěru se mým přátelům podařilo najít s nimi společnou řeč.</p>
<p>Na další týdenní schůzce jsme proto diskutovali o tom, jak je podpořit. Jeden ze sympatizantů anarchistických myšlenek, návštěvník našeho kroužku, se domluvil, že jim dodá dřevo na topení do kamen aby si mohli zatopit ve stanech. Také se mi jako protiválečnému aktivistovi s jistými konexemi podařilo pozvat tam přítele novináře. Při následné návštěvě nás přijali velmi pohostinně. Pomohli jsme jim vyložit dříví, oni nás nakrmili a naučili hrát vrhcáby.</p>
<p>O situaci jsme připravili reportáž pro emigrantská ruskojazyčná média, která později sehrála velmi důležitou roli. Navázali jsme také kontakt s charitativní organizací “Ethos”, kterou založili přesídlenci v Jerevanu a která se zabývá pomocí ukrajinským a arménským uprchlíkům.</p>
<p>Díky tomu, že se o vystěhování objevily zprávy, které byly z naší iniciativy přetištěny v různých vydavatelstvích (například v “Doxe”, která aktivně informovala o pronásledování anarchistů a protiválečných demonstrantů), jsme mohli v Ethosu iniciovat sbírku na potraviny, léky a pohonné hmoty. Nakonec jsme vybrali o 60 000 drachem více, než bylo plánováno! [V přepočtu přibližně 3500,- Kč, což je pro některé uprchlíky v Arménii stále značná částka.]</p>
<p>Squatteři nás také začali aktivně zvát na své protesty: pořádali je každý čtvrtek a každé pondělí v blízkosti vládní budovy a Výboru pro státní výdaje. S přáteli jsme drželi plakát s nápisem “Státe, proč jsi lidem sebral bydlení” s anarchistickými symboly.</p>
<p>Squatteři byli velmi potěšeni naší podporou, a dokonce nás pozvali na grilování - což bylo v případě našeho veganského přítele obzvlášť ironické.</p>
<p>Nyní jejich boj pokračuje a my s nimi udržujeme kontakt.</p>
<figure class="">
<img src="https://cdn.crimethinc.com/assets/articles/2023/09/19/5.jpg" /> <figcaption>
<p>Táborové podmínky před bývalou budovou ministerstva obrany v Jerevanu.</p>
</figcaption>
</figure>
<p class="darkred"><strong>Co mohou anarchisté nabídnout v boji za bydlení?</strong></p>
<p>Anarchismus se v zásadě po celou dobu své historie velmi zajímal o otázku bydlení. Ne nadarmo bylo během Pařížské komuny jedním z revolučních rozhodnutí rady usídlit Pařížany bez domova v bytech buržoazních emigrantů, kteří uprchli do Versailles, a zavést zákaz vystěhovávání nájemníků pro neplacení nájemného. Nejistota bydlení je významným aspektem moderní společnosti, na který musí anarchisté reagovat.</p>
<p>Příklad tohoto vystěhování je obzvláště zarážející. Osvětluje celou absurditu a nemorálnost civilizace založené na soukromém vlastnictví.</p>
<p>Zde je třeba načrtnout paralelu mezi tím, jak se Ázerbájdžán snaží vytlačit Armény a provést etnické čistky v Arcachu za použití taktiky, jako je blokáda a odpojení elektřiny, a tím, jak se totéž stalo v Jerevanu, kde arménská vláda odpojila elektřinu squatterům a vytvořila pro ně nesnesitelné podmínky.</p>
<figure class="">
<img src="https://cdn.crimethinc.com/assets/articles/2023/09/19/6.jpg" /> <figcaption>
<p>Squatteři táboří před bývalou budovou ministerstva obrany v Jerevanu.</p>
</figcaption>
</figure>
<hr />
<blockquote>
<p>Dům nebyl postaven jeho majitelem. Postavili ho, vyzdobili a zařídili nesčetní dělníci na dřevařském dvoře, v cihelně a dílně, kteří se za minimální mzdu lopotili jako o život…</p>
<p>Kdo si tedy může přivlastnit i ten nejmenší pozemek nebo nejprostší budovu, aniž by se dopustil hrubé nespravedlnosti? Kdo má tedy právo prodat kterémukoli zájemci sebemenší část společného dědictví?</p>
<p>Jak jsme již uvedli, v tomto bodě se pracovníci shodují. Myšlenka svobodných bytů se velmi jasně projevila během obléhání Paříže, kdy se volalo po prostém a jasném zmírnění podmínek, které požadovali majitelé domů. Znovu se objevila během Komuny v roce 1871, kdy pařížští dělníci očekávali, že Komunální rada rázně rozhodne o zrušení nájemného. A až přijde nová revoluce, bude to první otázka, kterou se budou chudí zabývat.</p>
<p>Ať už v době revoluce, nebo v době míru, dělník musí být tak či onak ubytován, musí mít nějakou střechu nad hlavou. Ale ať už je váš příbytek jakkoli zchátralý a nuzný, vždycky se najde majitel, který vás může vystěhovat…</p>
<p>Upřímní revolucionáři odmítnou uniformy a odznaky - tyto vnější znaky autority a podřízenosti - a zůstanou lidmi mezi lidmi, budou pracovat po boku mas, aby se zrušení nájemného a vyvlastnění domů stalo skutečností. Budou připravovat půdu a podporovat růst myšlenek v tomto směru; a až dozrají plody jejich práce, lid přistoupí k vyvlastňování domů, aniž by bral ohled na teorie, které mu budou jistě vnucovány - teorie o vyplácení náhrad majitelům domů a o shánění potřebných peněžních prostředků do různých fondů.</p>
<p>V den, kdy dojde k vyvlastnění domů, v ten den si vykořisťovaní dělníci uvědomí, že nastaly nové časy, že práce už nebude muset nést jho bohatých a mocných, že byla otevřeně vyhlášena rovnost, že tato revoluce je skutečným faktem, a ne teatrální přetvářkou, jako mnoho jiných před ní.</p>
<p>-Petr Kropotkin, <a href="https://theanarchistlibrary.org/library/petr-kropotkin-the-conquest-of-bread#toc25">Dobývání chleba(ang.)</a></p>
</blockquote>
<figure class="">
<img src="https://cdn.crimethinc.com/assets/articles/2023/09/19/3.jpg" /> <figcaption>
<p>Squatteři táboří před bývalou budovou ministerstva obrany v Jerevanu.</p>
</figcaption>
</figure>
https://crimethinc.com/2023/08/09/poucit-se-z-plamenu-reflections-on-the-june-2023-revolt-in-france2023-08-09T23:10:12Z2023-09-27T17:48:35ZPoučit se z plamenů : Úvaha o povstání června 2023 ve Francii V této úvaze se účastník hnutí těchto posledních let zaměřuje na povstání června 2023 a na hnutí, která mu předcházela.
<figure><img class="u-photo" alt="" src="https://cdn.crimethinc.com/assets/articles/2023/08/09/header.jpg" /></figure>
<p>V červnu 2023 v Nanterre – na předměstí Paříže – policie surově zavraždila náctiletého Nahela Merzouka. Tento čin se zapisuje do vzorce postkoloniálního násilí proti části francouzského obyvatelstva, ke kterému je přistupováno jako k občanům druhé kategorie. Jako odpověď na tuto vraždu se tisíce lidí z odlehlých banlieues Paříže a jiných francouzských měst zapojilo do <a href="https://crimethinc.com/2023/07/02/justice-for-nahel-the-roots-of-the-uprising-in-france">několikadenních povstání</a>, při kterých útočili na radnice, policejní stanice, okrádali obchody a bránili se proti policii. V této úvaze se účastník hnutí těchto posledních let zaměřuje na povstání června 2023 a na hnutí, která mu předcházela. Klade si otázku jejich limitů a toho, co by bylo za potřebí, aby přinesla revoluční změnu.</p>
<p>Více reflexí o stejných událostí můžete najít <a href="https://illwill.com/nothing-left-to-loot">zde</a>.</p>
<hr />
<blockquote>
<p>„Jak dlouho toto všechno ještě potrvá?<br />
Už roky to všechno mělo vybouchnout<br />
Škoda, že jednota nebyla na naší straně<br />
Ale vy víte, že to všechno špatně zkončí<br />
Vy jste chtěli válku světů, teď tu je<br />
Ale na co -, na co čekáme abysme to tu podpálili ?“</p>
<p>-<a href="https://www.youtube.com/watch?v=duZh2lOgl5s">Qu’est ce qu’on attend pour foutre le feu</a> (Na co čekáme, abysme to tu podpálili?), NTM, 1996</p>
</blockquote>
<figure class="portrait">
<img src="https://cdn.crimethinc.com/assets/articles/2023/08/09/5.jpg" /> <figcaption>
<p>Protestující v Nanterre, červen 2023. Zdroj: <a href="https://twitter.com/tulyppe?lang=en">@tulyppe</a></p>
</figcaption>
</figure>
<h1 id="vytrznosti-nebo-povstani-">0. Výtržnosti nebo povstání ?</h1>
<p>Při <a href="https://crimethinc.com/2023/03/30/france-in-flames-macron-attempts-to-crush-the-movement-against-the-pension-reform-with-lethal-violence-1">posledním hnutí proti reformě důchodů</a> ve Francii (únor až květen 2023) se mě ptali soudruzi z chilské platformy <a href="https://web.archive.org/web/20220725184155/http://dystopica.org/">Vitrina Distópica</a>, jestli jsme svědky povstání ve Francii, nebo ne. Tehdy to vypadalo tak, že až na pár žhavých nocí v březnu, po autoritářském nařízení reformy nebyly náznaky, že by se mohlo jednat o skutečné povstání.</p>
<p>Tehdy jsem si myslel, že šlo spíše o společenské hnutí na francouzský způsob – velmi silné, ale velmi klasické. Zdaleka neohrožovalo držitele moci tolik jako například nedávná vzpoura <a href="https://crimethinc.com/2018/12/14/the-yellow-vest-movement-showdown-with-the-state-reports-from-the-clashes-in-paris-around-france-and-across-europe">Žlutých vest</a> nebo povstání v <a href="https://crimethinc.com/2020/10/15/chile-looking-back-on-a-year-of-uprising-what-makes-revolt-spread-and-what-hinders-it">Chili</a>, v <a href="https://crimethinc.com/2022/09/28/revolt-in-iran-the-feminist-resurrection-and-the-beginning-of-the-end-for-the-regime">Iránu</a>, v <a href="https://crimethinc.com/2020/02/24/lebanon-the-revolution-four-months-in-an-interview">Lebanonu</a> a <a href="https://crimethinc.com/2019/09/20/three-months-of-insurrection-an-anarchist-collective-in-hong-kong-appraises-the-achievements-and-limits-of-the-revolt">Hong Kongu</a>.</p>
<p>Nicméně už tehdy jsme se oprávněně mohli tázat, jestli jsme ve Francii nebyli svědky před-revolučního období (nezávisle na výhře nebo prohře tohoto hnutí), jehož znamením byly čím dál tím masivnější a ofenzivnější mobilizace občanů.</p>
<p>Události začátku tohoto léta potvrzují, že prožíváme intenzivní období. Přesto výběr slova „povstání“ na jejich označení není náhodou. Nepoužíváme toto slovo, protože by bylo političtější než slovo „výtržnosti“, které už samo nese velmi politický smysl, ale spíš kvůli konkrétním rysům tohoto hnutí. Bylo bleskurychlé, spontání, ofenzivní, zcela samo-organizované, bez rozčleněných požadavků ale s jasným záměrem „vzít spravedlivost do vlastních rukou“ a hlavně „ublížit státu“.</p>
<figure class="portrait">
<img src="https://cdn.crimethinc.com/assets/articles/2023/08/09/6.jpg" /> <figcaption>
<p>Hořící auta ve Francii, červen 2023. Zdroj: <a href="https://twitter.com/tulyppe?lang=en">@tulyppe</a></p>
</figcaption>
</figure>
<h1 id="i-nasili-a-dustojnost">I. Násilí a důstojnost</h1>
<p>Čím větší je ponížení a pokles životních podmínek, tím násilnější bude vzpoura. Pro utlačené je násilí proti utlačovatelům způsob, jak znovu nabýt důstojnosti. Revoluční násilí může být pro poddané způsob, jak si vybudovat novou důstojnost, jak argumentují Elsa Dorlim, Frantz Fanon nebo Miguel Enríquez.</p>
<p>Intenzita vzpoury ve Francii ale také v <a href="https://crimethinc.com/2019/10/24/on-the-front-lines-in-chile-accounts-from-the-uprising">Chili</a> (2019) a v Íránu (hlavně v roce <a href="https://crimethinc.com/2020/10/08/iran-there-is-an-infinite-amount-of-hope-but-not-for-us-an-interview-discussing-the-pandemic-economic-crisis-repression-and-resistance-in-iran">2019</a> ale i v roce <a href="https://crimethinc.com/2022/09/28/revolt-in-iran-the-feminist-resurrection-and-the-beginning-of-the-end-for-the-regime">2022 </a>) napovídá o míře hněvu a ponížení, které se akumulovlo na okraji<sup id="fnref:1" role="doc-noteref"><a href="#fn:1" class="footnote" rel="footnote">1</a></sup> těchto „národů“.</p>
<p>Úlohou revolucionářů není zkrocení tohoto hněvu. Měli by naopak pomoct, aby měl hněv strategický obzor, aby splňoval svoje cíle a vzdoroval proti-útoku ze strany řádu. Vybudovat sílu schopnou obrátit hněv v moc.</p>
<figure class="">
<img src="https://cdn.crimethinc.com/assets/articles/2023/08/09/9.jpg" /> <figcaption>
<p>“Pomsta za Nahela.” Graffiti ve Francii v červnu 2023. Zdroj: <a href="https://twitter.com/tulyppe?lang=en">@tulyppe</a></p>
</figcaption>
</figure>
<h1 id="ii-rozklad-mediaci">II. Rozklad mediací</h1>
<p>Stejně jak u Žlutých vest je násilí ze strany vzbouřelých důkazem nedostatku a slabosti „mediací“ (tzv. prostřednických institucí) mezi obyvatelstvem a Režimem. Mediace může zde být negativně myšlena jako instituce pro zachování sociálního řádu (městské úřady, policie, občas sociální pracovníci<sup id="fnref:2" role="doc-noteref"><a href="#fn:2" class="footnote" rel="footnote">2</a></sup> a pracovnice a náboženské organizace) avšak i pozitivněji jako organizovaná politická místa schopná podpořit ospravedlněný hněv při povstání a dlouhodobě poté.<sup id="fnref:3" role="doc-noteref"><a href="#fn:3" class="footnote" rel="footnote">3</a></sup></p>
<p>I v případě, že lokální sdružení a organizace<sup id="fnref:4" role="doc-noteref"><a href="#fn:4" class="footnote" rel="footnote">4</a></sup> existují, je pro ně často obtížné shromaždit rozsahlou základnu, obzvlášť u mladých lidí, a jejich cíle málokdy přesahují jejich nejbližší oblast.<sup id="fnref:5" role="doc-noteref"><a href="#fn:5" class="footnote" rel="footnote">5</a></sup> Tento poznatek se netýká pouze chudších čtvrtí ale většiny teritoriálních organizací ve Francii.</p>
<p>Podobně jako v jiných částech světa to prokazuje, že chybí radikální a autonomní organizace pocházející z těchto čtvrtí, nebo v nich zakotvené, které by měly schopnost ovlivňovat zároveň každodenní život a dlouhodobé politické cíle a strategie.</p>
<p>Takto působící organizace už existovaly ve Francii a jinde. Pomysleme například na Black Panthers Party (BPP) nebo na Young Lords (organizaci portorických imigrantů a imigrantek založenou podle příkladu BPP), na MIR v Chili a na jeho práci v poblaciones (chudé čtvrti v Chili) nebo na PKK a jeho lidovém zakotvení v <a href="https://crimethinc.com/2015/09/23/feature-understanding-the-kurdish-resistance-historical-overview-eyewitness-report">Bakuru</a> (v tureckém okupovaném Kurdistánu). Co se Francie týče, Hnutí imigrace a předměstí (Mouvement de l’immigration et des banlieues, MIB) se v 90. letech pokusilo propojit lokální hnutí s celostátním bojem proti policejnímu násilí a pro samospravovanou organizaci chudých čtvrtí.</p>
<p>Zdá se však, že od povstání roku 2005, jedinými politickými a společenskými organizacemi na předměstí – mimo spolky pro osvobození Palestiny v dobách agrese jako v roce 2014 – byly různé druhy islamistických spolků.<sup id="fnref:6" role="doc-noteref"><a href="#fn:6" class="footnote" rel="footnote">6</a></sup></p>
<p>Pouze až do let 2015-2016, protože po džíhádistických atentátech let 2010 proběhla drtící potlačovací ideologická ofenziva státu proti muslimům a muslimkám. Stát neustále odmítá rozlišovat muslimy od islámistů a džíhádistů atd. Toto značně oslabilo i místa, která paradoxně sloužila k mediaci a občas upokojení na předměstí.</p>
<p>Potlačení také přidalo na vzteku a na pocitu obyvatel z chudých čtvrtí, že jsou občany druhořadných území.</p>
<h1 id="iii-centralita-policie">III. Centralita policie</h1>
<p>Úlohou této vlády je zavést divoký neoliberalismus, který může existovat jen pomocí jeho nařízení policií, což vysvětluje, že Francouzská vláda je jednou z těch, kteřé se nejvíc bojí vlastní policie. Proto nereaguje na hrozbu, že by se vzbouřily policejní odbory <a href="https://newsinfrance.com/an-incendiary-leaflet-from-alliance-and-unsa-police-revealing-the-exasperation-of-the-troops/">Alliance a Unsa Police </a>.<sup id="fnref:7" role="doc-noteref"><a href="#fn:7" class="footnote" rel="footnote">7</a></sup>
Policie velmi dobře chápe tuto závislost Macrona vůči ní a využívá jí, aby nabrala moc a autonomii.
Tato situace je běžná, ba dokonce zásadní v roli policie. Naznačuje, že pokud není možné provést pár úprav na policii, tak nemůžeme očekávat žádnou reformu, která by jí skutečně oslabila.</p>
<figure class="">
<img src="https://cdn.crimethinc.com/assets/articles/2023/08/09/10.jpg" /> <figcaption>
<p>Protestující ve Francii se utkává s policií v červnu 2023. Zdroj: <a href="https://twitter.com/tulyppe?lang=en">@tulyppe</a></p>
</figcaption>
</figure>
<h1 id="iv-porovnani-n">IV. Porovnání n</h1>
<p>K <a href="https://crimethinc.com/2020/06/17/snapshots-from-the-uprising-accounts-from-three-weeks-of-countrywide-revolt">povstání</a>, které vypuklo díky černým obyvatelům amerických chudých čtvrtí po smrti George Floyda, se rychle přidala část americké společnosti. Nepokoje se proměnily v mnohem větší mnohorasové povstání. Navíc se k němu masivně připojily levičácké, anti-rasistické a anarchistické organizace a organizace za zrušení policie. Dokonce i média a mnohé nadnárodní firmy byly dotlačeny k vyjádření svého postoje vůči této situaci.</p>
<p>Jako v roce 2005 a na rozdíl od Spojených států se žádná část francouzské společnosti nezůčastnila vzpoury mladých lidí z chudých čtvrtí.</p>
<p>Paradoxně v samé Francii v době povstání v Americe (v červenu 2020) byl výbor Adama (mocný spolek za spravedlivost a pravdu) schopný shromaždit kolem 100 000 lidí v Paříži na působivý a ofenzivní pochod na podporu vzpoury za George Floyda.</p>
<p>V dnešní době marche blanche („bílý pochod“ na vyjádření smutku) věnován Nahelovi shromaždil méně než 20 000 osob. A demonstrace, které o týden ve velkých francouzských městech (Paříž, Lyon, Marseille atd.) následovaly vzpouře, nepřesahovaly 2 000 účastníků.</p>
<p>Vražda George Floyda způsobila spontánní účast mnohých sociálních tříd na protest proti ní a činnost velkého množství organizovaných sil. Proto rychle začala tato hnutí nejdříve ve Spojených státech a dále v celém světě být považovaná za vysoce politické a legitimní.</p>
<p>Smrt Nahela nevyvolala až takovou odpověď.<sup id="fnref:8" role="doc-noteref"><a href="#fn:8" class="footnote" rel="footnote">8</a></sup> Zbytek populace se nepřidal k hnutí a nikdo ve Francii<sup id="fnref:9" role="doc-noteref"><a href="#fn:9" class="footnote" rel="footnote">9</a></sup> nebyl schopný mu dát stejný politický význam jako vraždě George Floyda.</p>
<h1 id="v-vzpoura-napric-staty">V. Vzpoura napříč státy</h1>
<p>Přestože rozčlenění společnosti zabránilo rozšíření vzpoury napříč Francií, povstalí našli podporu u chudých čtvrtí ve Švícarsku a Belgii. Nepokoje pocházející z podobného hněvu vypukly v Lausanne i v Bruselu bez toho, aby je svolala jakákoliv organizace.</p>
<p>Hranice uvnitř francouzské společnosti (třídní nebo rasové) byli ve vědomích silnější než ty státní, což vypovídá o důležitosti životních podmínkách oproti klamu, který je národnost.</p>
<p>Úspěch demonstrace za George Floyda v Paříži a nepokoje, které následovaly, jsou důkazem existence – nebo přinejmenším zrození – nadnárodního třídního vědomí mezi ne-bílými mladými z chudých čtvrtí.</p>
<figure class="">
<img src="https://cdn.crimethinc.com/assets/articles/2023/08/09/8.jpg" /> <figcaption>
<p>Hořící auto ve Francii, červen 2023. Zdroj: <a href="https://twitter.com/tulyppe?lang=en">@tulyppe</a></p>
</figcaption>
</figure>
<h1 id="vi-podminky-a-prekazky-pro-revoluci">VI. Podmínky a překážky pro revoluci</h1>
<p>Tato řada intenzivních hnutí ve Francii poukazuje na to, že tu jsou podmínky pro vypuknutí revolučního hnutí ale i na to, co oddaluje jeho příchod.</p>
<p>Trauma z utlačení vzpour většinou zadusí na dlouhou dobu revoluční rozpoložení u generace, která ho prožila. Obnovení nepokojů je možné pouze pokud se na ulici nevydají konkrétně stejné osoby.</p>
<p>Ve Francii stoupá utlačování při každém hnutí (a s ním i počet zmrzačených a dokonce mrtvých jako tento měsíc). Přesto však neuhasla společenská hnutí a nepokoje, které se alespoň od roku <a href="https://crimethinc.com/2017/04/19/from-the-loi-travail-to-the-french-elections-a-retrospective-on-social-upheaval-in-france-2015-2017">2016</a> těsně následují.</p>
<p>Dnešní situace v menší míře připomíná řadu vzpour co poběhla v Íránu: 2009, 2017, 2019 (při které se říká, že zemřelo 1 500 lidí) a samozřejmě feministickou revoluci v roce 2022.</p>
<p>I když tato čísla svědčí o bojovosti lidů (ba dokonce o jeho hrdinství v případě Íránu) tak se také dají vysětlit tím, že se nebouří pokaždé stejná část obyvatelstva.</p>
<p>Například v Íránu v roce 2009 šlo převážně o střední třídu velkých měst, v letech 2017 a 2019 šlo o úplně nejchudší vrstvy, v roce 2022 šlo o ženy a ne-„perské“ menšiny.<sup id="fnref:10" role="doc-noteref"><a href="#fn:10" class="footnote" rel="footnote">10</a></sup></p>
<p>Co se Francie týče, v roce 2016 (v rámci hnutí proti loi travail, „zákoně o práci“) šlo o zpolitizované studenty a studentky („levičácký lid“); v roce 2018 (Žluté vesty) šlo bílou chudou třídu z okrajových oblastí; v březnu 2023 (hnutí proti reformě důchodů) šlo o směs obou skupin. V červnu 2023 šlo o mladé ne-bílé z periferií.</p>
<p>Připomeňme si také, že i když ve Francii chudé čtvrti byly jen málo podpořené, ony samy se málo účastňovaly hnutí proti reformě důchodů nebo vzpouře Žlutých vest.<sup id="fnref:11" role="doc-noteref"><a href="#fn:11" class="footnote" rel="footnote">11</a></sup></p>
<p>Ale rozdíl mezi hnutími neznamená že nebyly mezi nimy interakce. Silné sociální hnutí na jaře 2006 také krátce následovalo vzpouře na předměstí z podzimu 2005. Opačně povstání, které se odehrálo letos v létě, následuje hnutí jara 2023. V každém případě události dělí necelé tři měsíce. Zbývá jen, aby existovalo mezi nimy spojení.</p>
<p>Jistě šlo o žhavé momenty ale kvůli dezorganizaci ofenzivních vln nepřišlo dostatečně silné „tsunami“, aby režim padl. Zároveň ale množství událostí dokazuje, že tu jsou podmínky pro velmi silné revoluční hnutí.</p>
<blockquote>
<p>„Síla bojů se nachází v jejich schopnosti spájet různé frangmenty proletariátu. Povstání uspělo protože v celé zemi našly osoby všech obzorů a komunit vlastní způsob, jak se zapojit.“</p>
<p><a href="https://illwill.com/paper-planes">Paper Planes</a>, o povstání roku 2022 na Srí Lance</p>
</blockquote>
<p>V případech odlišných od Francie nebo Íránu, kde k sociální skupině, která povstání spustila, se přidala širší část společnosti (jako u hnutí <a href="https://crimethinc.com/2021/11/19/how-the-farmers-defeated-the-government-of-india-a-year-of-protests-shows-the-effectiveness-of-horizontality-and-direct-action">indických rolníků a rolnic</a>, <a href="https://crimethinc.com/2019/10/14/the-uprising-in-ecuador-inside-the-quito-commune-an-interview-from-on-the-front-lines">ekvadorských domorodců</a>, <a href="https://crimethinc.com/2019/10/19/evade-and-struggle-riots-break-out-against-austerity-in-chile-a-report-from-the-streets-of-santiago">lyceistů a lyceistek v Chili</a>, <a href="https://crimethinc.com/2020/05/28/minneapolis-we-have-crossed-the-rubicon-what-the-riots-mean-for-the-covid-19-era">černých ve Spojených státech</a>, atd.) vidíme, že došlo ke strukturálním změnám (přestože často dočasným).</p>
<p>Například k <a href="https://crimethinc.com/2021/11/07/how-not-to-abolish-the-police-a-guide-from-the-city-of-minneapolis">slíbenému</a> zastavení financování a přeorganizování lokální policie na více místech ve Spojených státech, k pádu režimu v <a href="https://crimethinc.com/2019/06/14/sudan-behind-the-massacre-in-khartoum-the-perpetrators-and-the-backstory">Sudánu</a>, k ústavnímu procesu v <a href="https://crimethinc.com/2022/09/20/from-uprising-to-plebiscite-street-victories-electoral-defeats-perspectives-from-chile-on-the-constitutional-plebiscite">Chili</a>, k pádu vlády na <a href="https://crimethinc.com/2022/09/06/sri-lanka-it-takes-a-whole-village-gota-go-gama-what-we-learned-in-the-occupation-movement">Srí Lance</a> a <a href="https://crimethinc.com/2020/02/24/lebanon-the-revolution-four-months-in-an-interview">Lebanonu</a>.</p>
<p>I když žádné hnutí zatím nezabránilo návratu k „normálu“.</p>
<figure class="">
<img src="https://cdn.crimethinc.com/assets/articles/2023/08/09/7.jpg" /> <figcaption>
<p>Protestující ve Francii žádají o spravedlnost za vraždu Nahela Merzouka, červen 2023. Zdroj: <a href="https://twitter.com/tulyppe?lang=en">@tulyppe</a></p>
</figcaption>
</figure>
<h1 id="vii-budovani-lidu">VII. Budování lidu</h1>
<p>Výzva Žlutých vest k jednotě překvapila politické prostory zvyklé na jasné přehrazení mezi lidmi, stejně jako všechna hnutí naší doby<sup id="fnref:12" role="doc-noteref"><a href="#fn:12" class="footnote" rel="footnote">12</a></sup>. Všudepřítomnost francouzských národních symbolů při tomto hnutí nebyla důvodem, aby se držel distanc, naopak spíše připomínala, že dnes je každé lidové hnutí „nečisté“.</p>
<p>Při takovýchto sociálních výbuších používají povstalí prostory a symboly, které jsou dostupné a které shromažďují. Symboly použité v roce 2018 ve Francii připomínali spíše přítomnost Francouzské revoluce (1789-1793) v populární kultuře spíše než podpis extrémní pravice.</p>
<blockquote>
<p>„Když říkáme, že „lid“ je v ulicích, nejedná se o lid, který by předem existoval, naopak jde o lid, který předem chyběl. „Lid“ netvoří povstání, povstání tvoří svůj lid tím, že vyvolává společnou zkušenost a inteligenci, lidskou tkáň a jazyk skutečného života, který předtím zmizeli.“</p>
<p>-„Naším přátelům“, Neviditelný výbor</p>
</blockquote>
<p>Abychom pochopili například útok dne 1. prosince rolnického voliče Le Pen na bývalou burzu po boku aktivisty marockého původu a mladého z chudého předměstí za křiku „My jsme lid… Wallah my jsme lid!“<sup id="fnref:13" role="doc-noteref"><a href="#fn:13" class="footnote" rel="footnote">13</a></sup>, musíme přijmout, že Žluté Vesty si sami tvořili svůj vlastní pojem „lidu“.</p>
<p>Nicméně při naší účasti na vzpouře u kruhového objezdu na pařížském předměstí jsme si během rozhovorů s obyvateli a obyvatelkami pocházející z imigrace uvědomili, že mnohé z nich vzpoura přitahovala ale radši si od ní drželi distanc. Někteří z nich se obávali rasistických prvků, jiní nám vysvětlovali, že nemohli nebo nevěděli jak se zapojit do hnutí, o kterým sami říkali, že je „pro Francouze“.</p>
<p>Pochopili jsme takto, že i mimo zneužití médii a vládou opravdových rasisitckých složek a chování, používalo hnutí jistě subverzivní ale také výhradně francouzské odkazy a symboly (vlajky, gilotinu, květen 1968, Pařížskou komunu, radu francouzského odboje), což omezovalo rozšíření vzpoury. Výzvy k tomu, aby byli „všeci a všechny Žlutými vestami“ málokdy doprovázely činy, kterými by se hnutí doopravdy otevřelo různým komunitám na francouzském území.<sup id="fnref:14" role="doc-noteref"><a href="#fn:14" class="footnote" rel="footnote">14</a></sup></p>
<p>Národní charakter většiny dnešních hnutí povzbuzuje k tomu, abychom vnitřně bojovali proti nacionalistickým tendencím a fašistickým skupinám, které se snaží těžit z nepokojů. Ve Francii <a href="https://crimethinc.com/2018/12/06/the-movement-as-battleground-fighting-for-the-soul-of-the-yellow-vest-movement">uvnitř hnutí Žlutých vest</a> v tomto uspělo například antifašistické hnutí, které proti ním bojovalo fyzicky, nebo více skupin Žlutých vest, které vyvěšovaly nadnárodní symboly.<sup id="fnref:15" role="doc-noteref"><a href="#fn:15" class="footnote" rel="footnote">15</a></sup></p>
<p>Za to krátkodobá vzpoura mladých v červnu 2023 nedokázala vydat žádnou výzvu k tomu, aby se k ní připojily jiné společenské složky a žádná taková připojení nezažila.</p>
<p>Případy těchto dvou hnutí a propast, která je odděluje, ukazuje, že chybí síly, které by byly schopné napomoct vzniku vztahů mezi různými vzbouřenci na tomto územím. Při vzpourách ale i před po nich.</p>
<figure class="portrait">
<img src="https://cdn.crimethinc.com/assets/articles/2023/08/09/3.jpg" /> <figcaption>
<p>Strhněme hranice mezi námi. Protestující v Nanterre, červen 2023. Zdroj: <a href="https://twitter.com/tulyppe?lang=en">@tulyppe</a></p>
</figcaption>
</figure>
<p>V jiných dobách to měly některé organizace za hlavní cíl. Pomysleme například na Rainbow Coalition v Chicagu založenou Fredem Hamptonem v roce 1969, která shromažďovala <a href="https://web.archive.org/web/20190218065105/http://www.youngpatriots-rainbowcoalition.org/ypo-introduction/">organizace Young Patriots</a> (jenž nosili konfederátní vlajku), Black Panthers, Portoričany, Young Lords, indiánské Američany a američanky, Asiaty a Asiatky a mladé socialisty a socialistky.</p>
<p>Wobblies z IWW (Průmysloví dělníci světa) vybudovali na začátku 20. stol. na odpor proti rasismu v amerických odborech nadnárodní odbor schopný spojit ázijské, černé, bílé a latino pracovníky a pracovnice a úspěšně se rozšířil v celém světě. MIRu se zas podařilo unikátním způsobem v historii Chile vytvořit spojení mezi Mapuči a Campesino pracovníkama a pracovnicema.</p>
<p>Nedávno ve Francii zas různorodé spolky a prostory se snaží tvořit spojení mezi chudými čtvrtěmi a různými obyvateli jako například výbor Adama, který vyzýval k připojení k hnutí Žlutých vest, Verdragon (místo pro lidovou ekologii) v pařížském předměstí Bagnolet nebo Hangar (squat proti gentrifikaci) v Montreuil. <a href="https://paris-luttes.info/+-gilets-noirs-+?lang=fr">Černé vesty</a>, vedení imigrantkami a imigranty a jejich podporovateli ve Francii, převzali symbol vesty a zavedli hnutí za to, aby úřady uznaly všechny migranty na území Francie a aby jim bylo poskytnuto patřičné bydlení a životní podmínky. V době covidu 19 se spojili se skupinami, jako je výbor Adama nebo Brigáda lidové solidarity. Dále spolky jako <a href="https://cantinesyrienne.fr/">Cantine syrienne</a> a její internacionalistická síť <a href="https://cantinesyrienne.fr/ressources/les-peuples-veulent/les-peuples-veulent-4-0">Les Peuples Veulent</a> a Maison aux volets rouges a festival, který organizuje, usilují o vytvoření společných politických prostorů pro imigranty a imigrantky, jenž nedávno dorazili do Francie a místní obyvatelstvo.<sup id="fnref:16" role="doc-noteref"><a href="#fn:16" class="footnote" rel="footnote">16</a></sup></p>
<p>Tyto iniciativy se snaží rozšířit klasický pojem „lidu“ tak, aby obsahoval ty, jenž skutečně bydlí na území Francie.</p>
<p>Pouze v případě, že rozšíříme a sjednotíme takovéto zkušenosti, budeme schopní vybudovat lid v tomto smyslu, v tomto novém pojetí které přesahuje – aníž by je popíral – rozdílnosti a odlišné příběhy, které obsahuje. <em>Revoluční lid.</em></p>
<blockquote>
<p>„Je na čase, aby to skončilo, nechalo místo pro radost<br />
Aby naše mládí rukou pomsty<br />
Podpálilo policejní stát jako první a<br />
Dal upálit republiku na stejnou hranici (jo)<br />
Přišla řada na nás, je na nás, abychom hodili kostkami“</p>
<p>-Qu’est-ce qu’on attend pour foutre le feu (Na co čekáme, abysme to tu podpálili?), NTM, 1996</p>
</blockquote>
<figure class="portrait">
<img src="https://cdn.crimethinc.com/assets/articles/2023/08/09/2.jpg" /> <figcaption>
<p>Protesters in Nanterre, June 2023. Credit: <a href="https://twitter.com/tulyppe?lang=en">@tulyppe</a></p>
</figcaption>
</figure>
<p><em>Srdečné díky kamarádům a kamarádkám, soudruhům a soudružkám, jejichž úvahy a poznámky obohatily tento text.</em></p>
<p><em>Sláva povstalým.</em></p>
<p><em>-Lucas Amilcar.</em></p>
<figure class="portrait">
<img src="https://cdn.crimethinc.com/assets/articles/2023/08/09/1.jpg" /> <figcaption>
<p>Protestující v Nanterre, červen 2023. Zdroj: <a href="https://twitter.com/tulyppe?lang=en">@tulyppe</a></p>
</figcaption>
</figure>
<div class="footnotes" role="doc-endnotes">
<ol>
<li id="fn:1" role="doc-endnote">
<p>Zde má slovo „okraj“ stejný smysl jak u Bell Hooks (From Margin to Center), tj. utlačované obyvatelstvo vyloučené ze středů kapitalismu, které ale má jedinečný rasový potenciál. <a href="#fnref:1" class="reversefootnote" role="doc-backlink">↩</a></p>
</li>
<li id="fn:2" role="doc-endnote">
<p>Kteří sami často <a href="https://www.bondyblog.fr/reportages/metz-je-voudrais-que-nahel-soit-vivant-et-que-la-mediatheque-nait-pas-brulee/">odmítají</a> plnit tuto úlohu: „Co my, my stojíme mezi mladými a policií. Jsme prostředníci falešného sociálního pokoje, který chce zavést vláda.“ <a href="https://www.mediapart.fr/journal/france/020723/aubervilliers-des-jeunes-seuls-avec-leur-colere">Nebo</a> „Co tu děláme?“ ptá se třicátník uctívaný ve své čtvrti. Druhý mu vehementně odpovídá: „Vůbec nic. Je konec, nejsme hasiči.“ <a href="#fnref:2" class="reversefootnote" role="doc-backlink">↩</a></p>
</li>
<li id="fn:3" role="doc-endnote">
<p>O důvodech jak k této situaci došlo a o strategii státu dopuručujeme „Bâillonner les quartiers“ (Umlčet čtvrtě) od Juliena Talpina. <a href="#fnref:3" class="reversefootnote" role="doc-backlink">↩</a></p>
</li>
<li id="fn:4" role="doc-endnote">
<p>Připomeňme si ale, že od roku 2005 jsou síly, které úspěšně vytvořily důležité a občas podvratné politické prostory a tribuny : média jako Echo-banlieue a Bondy Blog, prostory jako Hangar v Montreuil nebo Verdragon v Bagnolet, Diaty Diallo a jeho silné dílo „Deux secondes d’airs qui brûle“ (Dvě vteřiný hořícího vzduhcu), výbor Adama a síť Vérité et Justice (Pravda a Spravedlivost), mimo jiné. <a href="#fnref:4" class="reversefootnote" role="doc-backlink">↩</a></p>
</li>
<li id="fn:5" role="doc-endnote">
<p>Samozřejmě existují i vyjímky, jako Réseau d’Entraide Vérité et Justice (Síť pro Vzájemnou pomoc Pravda a Spravedlivost), která shromažďuje spolky proti státnímu násilí na celém území Francie. <a href="#fnref:5" class="reversefootnote" role="doc-backlink">↩</a></p>
</li>
<li id="fn:6" role="doc-endnote">
<p>Připomeňme si, že stejně jako například marxisti v 70. letech měli islamisti ve Francii i v zahraničí různé náklonnosti, taktiky, spojení a neshody (veřejné ne-násilné skupiny; džíhádisti, jenž ozbrojeně bojovali; různé proudy salafismu; Frères musulmans a konkurenční skupiny atd.) <a href="#fnref:6" class="reversefootnote" role="doc-backlink">↩</a></p>
</li>
<li id="fn:7" role="doc-endnote">
<p>Na začátku vzpoury vyšlo ze strany policie varování, že upřeně pozoruje odpověď státu a je připravená „odporovat“. <a href="#fnref:7" class="reversefootnote" role="doc-backlink">↩</a></p>
</li>
<li id="fn:8" role="doc-endnote">
<p>Doporučujeme tento <a href="https://www.politis.fr/articles/2023/06/mort-nahel-le-chaos-et-lemeute-les-tenants-dun-recit-mediatique-dangereux/">rozbor</a> pokrytí vzpour v mediích. <a href="#fnref:8" class="reversefootnote" role="doc-backlink">↩</a></p>
</li>
<li id="fn:9" role="doc-endnote">
<p>Na rozdíl od mezinárodních médií nebo OSN, která se mnohem více zabývala rolí státu a policie a jejich strukturálním rasismem. <a href="#fnref:9" class="reversefootnote" role="doc-backlink">↩</a></p>
</li>
<li id="fn:10" role="doc-endnote">
<p>Doporučujeme tento <a href="https://lundi.am/Iran-Ne-parlez-pas-de-protestation-son-nom-est-devenu-Revolution">článek o Íránské revoluci</a>. <a href="#fnref:10" class="reversefootnote" role="doc-backlink">↩</a></p>
</li>
<li id="fn:11" role="doc-endnote">
<p>Což neznamená, že by tato účast vůbec neexistovala. Pařížští popeláři a popelářky, jenž žijí převážně na předměstí, byli důležitou součástí hnutí za důchod. Ke vzpourám Žlutých vest v nocích 1. a 8. prosince se přidalo mnoho obyvatel chudých čtvrtí a stovky mladých. Přesto se však málokdy účastnili souvislého obsazování kruhových objezdů, kromě Champigny, Montreuil nebo Rungis na pařížském předměstí. <a href="#fnref:11" class="reversefootnote" role="doc-backlink">↩</a></p>
</li>
<li id="fn:12" role="doc-endnote">
<p>Pomysleme například na thawra v Lebanonu, při které bok po boku bojovali lidé všech vyznání, přestože obvykle jsou v rozporu, na fotbalové fanoušky v Istambulu (Besiktas, Fenerbahçe, Galatasaray) nebo v Santiagu (Colo Colo a UC), kde se obvykle smrtelní nepřátelé spoji proti policii při <a href="https://crimethinc.com/2022/06/20/addicted-to-tear-gas-the-gezi-resistance-june-2013-looking-back-on-a-high-point-of-resistance-in-turkey">vzpouře v Gezi</a> a Revuelta Chilena; nebo na Aragalaya, povstání na Srí Lance v roce 2022, při kterém se spolu postavili buddhističtí mniši, queer hnutí, Sinhálci i Tamilové. <a href="#fnref:12" class="reversefootnote" role="doc-backlink">↩</a></p>
</li>
<li id="fn:13" role="doc-endnote">
<p>Wallah: běžný výraz u mladých pocházejících z emigrovaných rodin a chudých prostředí, znamená „Přísahám na Allaha-Boha“. Jedná se o událost, kterou prožil autor. <a href="#fnref:13" class="reversefootnote" role="doc-backlink">↩</a></p>
</li>
<li id="fn:14" role="doc-endnote">
<p>Jinde ve světě můžeme ještě zmínit příklad použití termínu „azadi“ (svoboda) v syrské revoluci, jako výzvu ke kurdským komunitám, v Íránu na použití sloganu „Kurdistán, oči a světlo Íránu“ Turkmeny, nebo použití Mapučské vlajky v Chili a Kabylské vlajky v Alžírsku při hnutí Hirak. <a href="#fnref:14" class="reversefootnote" role="doc-backlink">↩</a></p>
</li>
<li id="fn:15" role="doc-endnote">
<p>Máme na mysli Žluté vesty v Montreuil, Toulouse nebo Commercy, které a kteří, místo toho aby kritizovali použití francouzské hymny nebo trikolóry, se rozhodli obohatit hnutí o nové odkazy. Organizovali rozhovory o ponaučeních ze syrské revoluce, o alžírském hnutí Hirak nebo o Kurdistanu. Přinesli do protestů palestinskou vlajku, černou vlajku nebo duhovou vlajku, nosili transparenty a sprejovali zdi v arabštině nebo španělštině („Que se Vayan todos“ nebo „الشعب يريد إسقاط النظام“). Bohužel se tato gesta nezobecnila. <a href="#fnref:15" class="reversefootnote" role="doc-backlink">↩</a></p>
</li>
<li id="fn:16" role="doc-endnote">
<p>Omlouváme se, za použití příkladů převážně z pařížských předměstí, jedná se o území, které lépe známe, protože zde žiji již 30 let. <a href="#fnref:16" class="reversefootnote" role="doc-backlink">↩</a></p>
</li>
</ol>
</div>
https://crimethinc.com/2023/06/24/rusti-anarchiste-o-wagnerove-vzpoure-prohlaseni-hnuti-irkutskych-anarchistu-a-bojove-organizace-anarchokomunistu-boak2023-06-24T16:37:00Z2024-01-10T18:48:49ZRuští anarchisté o Wagnerově vzpouře : Prohlášení Hnutí irkutských anarchistů a Bojové organizace anarchokomunistů (BOAK)
<figure><img class="u-photo" alt="" src="https://cdn.crimethinc.com/assets/articles/2023/06/24/header.jpg" /></figure>
<p>V brzkých hodinách 24. června se Vladimir Putin vyjádřil k Rusku ohledně rozvíjející se vzpoury wagnerovců a řekl, že vzpoura Jevgenije Prigožina “tlačí zemi k anarchii a bratrovraždě”.</p>
<p>Jedná se o zneužití významu slov. Bratrovražda je za Putina již dlouho pravidlem. Mučení a vraždění disidentů bylo bratrovraždou. Invaze na Ukrajinu byla bratrovraždou. Jak wagnerovci, tak ruská armáda se dlouhodobě podílejí na bratrovraždě. Anarchie je opakem bratrovraždy: je to stav, který panuje, když lidé neusilují o nadvládu nad druhými. Totalita vždy vede ke krvavým konfliktům o moc.</p>
<p>Při pohledu na situaci v Rusku si nelze nevzpomenout na občanskou válku, která vypukla v Súdánu mezi armádou a Rapid Support Forces (RSF) na začátku tohoto roku. Vláda, která chtěla potlačit silná osvobozenecká sociální hnutí, vybavila žoldáky z RSF, aby s nimi nakonec bojovala o vládu nad zemí.</p>
<p>Tento druh rozsáhlého násilí je nevyhnutelným konečným výsledkem militarizace. Tím, že vlády a korporace při potlačování sociálních nepokojů stále více spoléhají na hrubou sílu a směřují stále více prostředků do policejních a soukromých bezpečnostních složek, vytvářejí podmínky pro děsivé občanské války ve stále širším měřítku. Občanské nepokoje, které propukly v Súdánu a Rusku, mohou zítra propuknout i jinde, pokud se nám nepodaří změnit směřování naší společnosti v globálním měřítku.<sup id="fnref:1" role="doc-noteref"><a href="#fn:1" class="footnote" rel="footnote">1</a></sup></p>
<p>Zde jsme narychlo přeložili dvě prohlášení ruských anarchistických skupin. Obě jsou to samozřejmě skupiny působící v ilegalitě: jedna sídlí na Sibiři a druhá je Anarchokomunistická bojová organizace (BOAK), s níž jsme loni dělali rozhovor.</p>
<h1 id="hnuti-irkutskych-anarchistu">Hnutí irkutských anarchistů</h1>
<p>Vydáno v ruštině <a href="https://t.me/anhoirk/2927">zde</a>.*</p>
<p>V současné situaci kolem Wagnerovy vzpoury si nemůžeme vybrat jinou stranu než sami sebe.</p>
<p>Totéž lze říci o velké části obyvatelstva - ani Putinův režim, ani ti, kdo s ním soupeří o moc, nebudou jednat v zájmu všech lidí v Rusku.</p>
<p>V současné době se můžeme připravit na celou řadu možných výsledků. Nelze vyloučit, že se do hry zapojí skupiny lidové sebeobrany, jejichž hlavním úkolem by v případě scénáře občanské války uvnitř země mohlo být organizování bezpečnosti lidí, stejně jako logistické propojení pro zajištění potravin a základních potřeb. Nikdo by neměl být zcela bezbranný proti žoldáckým vojenským formacím a ruské armádě a jednou z hlavních zbraní, které máme všichni k dispozici, je solidarita a vzájemná pomoc.</p>
<p>Zároveň bychom měli přemýšlet o tom, co dělat, pokud se současná státní moc ve městě Irkutsk nebo v celé Irkutské oblasti zhroutí.</p>
<p>Zasazujeme se o pořádání otevřených lidových rad, shromáždění a fór ke všem nejdůležitějším otázkám veřejného života, včetně ekonomiky, zásobování, ochrany přírody, lidských práv, sebeobrany, vzdělávání a městských služeb</p>
<p>Ve všech těchto strukturách bychom rádi viděli nezávislé výbory žen a původních obyvatel.<sup id="fnref:2" role="doc-noteref"><a href="#fn:2" class="footnote" rel="footnote">2</a></sup></p>
<p>Zatím sledujeme vývoj situace. Putin už mluví v televizi a říká, že se obává destrukce státního systému a nástupu “anarchie”! Jako anarchisté můžeme říci, že diktátor se anarchie bojí oprávněně: vždyť to znamená, že jeho moc a představa “ruského světa” přestanou existovat a že místo toho začne společnost fungovat podle principů samosprávy, decentralizace a federalismu.</p>
<p>Domníváme se, že do anarchie je u nás ještě poměrně daleko. V současné situaci však nejsme bezmocní; můžeme se připravit na vše, co se může stát, a pozorně sledovat, zda nastane okamžik, který bude příznivý pro všechny, kdo zde touží po svobodě a jsou unaveni Putinovým režimem. Rádi bychom, aby se všichni, kdo o tom uvažují, zamysleli nad tím, co by v takovém případě dělali, a spojili se s dalšími, kterým lze věřit a na které se lze spolehnout.</p>
<p>To je to nejmenší a nejzákladnější, co lze nyní udělat.</p>
<hr />
<h1 id="bojova-organizace-anarchokomunistu-boak">Bojová organizace anarchokomunistů (BOAK)</h1>
<p><em>Zveřejněno v ruštině <a href="https://t.me/BO_AK_reborn/2416">zde</a>.</em></p>
<p>Skutečně jsme se posunuli do nové fáze tohoto dějinného zlomu. Už dávno bylo jasné, že ti na vrcholu mocenské struktury si brzy začnou jít navzájem po krku; byla to jen otázka času.</p>
<p>Nyní je hlavním úkolem anarchistických a osvobozeneckých hnutí v Rusku i v zahraničí konsolidovat dostupné síly, získat, co je potřeba, analyzovat současnou situaci, obnovit ztracené komunikační kanály, a být připraveni jednat.</p>
<p>Nelichoťme si: nástup tohoto okamžiku může nějakou dobu trvat. Od únorové revoluce (během níž se generálové podíleli na odstranění cara) do říjnové revoluce uplynulo devět měsíců. Od Kornilovovy vzpoury do Října dva měsíce.</p>
<p>Jedno je však jasné. Za prvé, okamžik přímé ozbrojené konfrontace je blíže než kdykoli předtím. Za druhé, ani Putinův režim, ani Prigožin nejsou našimi přáteli. V tomto boji dvou kanibalů by se anarchisté měli držet stranou - ať si navzájem ublíží, jak jen to jde. Nebudou tak moci ohrožovat lidi v budoucnu.</p>
<p>Ale toto období čekání na vhodný okamžik bychom měli využít v náš prospěch. A to po celou dobu, v každém okamžiku - připravovat se a zvyšovat svou připravenost jednat - ale také každou chvíli analyzovat situaci, být připraveni začít jednat a zanechat všeho, i když je připravenost nedostatečná. Protože ještě horší než začít brzy, předbíhat okamžik, je zaspat chvíli, kdy byste mohli příběh obrátit správným směrem.</p>
<p>Rádi bychom se také vyjádřili k tématu výzev k útokům na vojenské registrační a odvodní úřady a další vládní budovy.</p>
<p>S touto výzvou rozhodně nesouhlasíme. Právě teď se nepřítel připravuje na odražení útoku - nikoliv ze strany partyzánů, ale ze strany vzbouřenců se zbraněmi. Útok na takové objekty právě teď znamená plýtvání zdroji, prakticky útok na opevněné pevnosti nepřítele holýma rukama.</p>
<p>Partyzán musí udeřit tam, kde je říše zranitelná, ne tam, kde je pancíř. Útočte tam, kde nepřítel nečeká. Proto je právě teď možné útočit na objekty daleko od měst. Nepřítel shromáždil všechny síly k obraně? To znamená, že nemá pokryté vzdálené hranice a přístupové cesty. Útočte na plynovody a ropovody, útočte na železniční tratě vedoucí k vojenským objektům (ale daleko od nich), útočte na elektrické vedení a vodovody, které zásobují policejní a vojenské základny. Ale ne na samotné objekty, kde čeká nepřítel.</p>
<p>Nebo, pokud je riziko příliš velké - věnujte tento čas přípravě ozbrojeného povstání.</p>
<p>Živý a bojeschopný partyzán, který se může účastnit budoucích střetů, je nyní stokrát důležitější než partyzán, který hodil improvizovanou výbušninu na policajta a vystresovaný policajt ho zastřelil.</p>
<p>A nezapomeňte na režim protiteroristické operace.<sup id="fnref:3" role="doc-noteref"><a href="#fn:3" class="footnote" rel="footnote">3</a></sup></p>
<p>I když se rozhodnete nezaútočit na policistu, ale na pět kilometrů vzdálené elektrické vedení, riziko, že vás cestou chytí, se v režimu této operace mnohonásobně zvyšuje. Buďte rozumní a zbytečně neriskujte.</p>
<div class="footnotes" role="doc-endnotes">
<ol>
<li id="fn:1" role="doc-endnote">
<p>Při <a href="https://crimethinc.com/2022/01/06/january-6-first-as-farce-next-time-as-tragedy-what-if-we-knew-we-would-face-another-coup">zpětném pohledu</a> nám události z 6. ledna 2021 ve Washingtonu mohou poskytnout menší předzvěst toho, jak by mohl vypadat konflikt, v němž by proti vládě Spojených států stáli krajně pravicoví policisté a vojáci. <a href="#fnref:1" class="reversefootnote" role="doc-backlink">↩</a></p>
</li>
<li id="fn:2" role="doc-endnote">
<p>Oblast známá jako Irkutsk se nachází na jihovýchodě Sibiře a je domovem několika domorodých národů; historie kolonizace Sibiře se zhruba shoduje s časovou osou a událostmi kolonizace tzv. amerického kontinentu. <a href="#fnref:2" class="reversefootnote" role="doc-backlink">↩</a></p>
</li>
<li id="fn:3" role="doc-endnote">
<p>V Moskvě, Moskevské oblasti a Voroněžské oblasti zavedla vláda 24. června režim <a href="https://meduza.io/news/2023/06/24/v-moskve-i-moskovskoy-oblasti-vveden-rezhim-kontrterroristicheskoy-operatsii">protiteroristické operace</a> v reakci na vzpouru Jevgenije Prigožina a společnosti Wagner. <a href="#fnref:3" class="reversefootnote" role="doc-backlink">↩</a></p>
</li>
</ol>
</div>
https://crimethinc.com/2022/10/28/miliardar-a-anarchiste-po-stopach-twitteru-od-jeho-korenu-jako-protestniho-nastroje-az-po-akvizici-elonem-muskem2022-10-28T15:46:00Z2022-12-02T01:23:46ZMiliardář a anarchisté : Po stopách Twitteru od jeho kořenů jako protestního nástroje až po akvizici Elonem MuskemPodívejme se na Twitter od jeho počátků jako protestního nástroje pro aktivisty až po Muskovu akvizici a načrtněme historii kapitalistického ovládnutí internetu na tomto příkladu.
<figure><img class="u-photo" alt="" src="https://cdn.crimethinc.com/assets/articles/2022/10/28/header.jpg" /></figure>
<p>Elon Musk se zmocnil Twitteru a tvrdí, že z něj udělá „společné digitální náměstí“. Co je to za náměstí, které vlastní jeden plutokrat? Náměstí ve firemním městě nebo v monarchii. Co to bude znamenat pro obyčejné lidi, kteří jsou při komunikaci a organizaci v digitálním věku závislí na platformách, jako je Twitter?</p>
<hr />
<h1 id="reseni-napeti-uvnitr-vladnouci-tridy">Řešení napětí uvnitř vládnoucí třídy</h1>
<p>Konflikty, které se odehrávaly uvnitř kapitalistické třídy během Trumpova prezidentství, proti sobě fakticky postavily povýšenou koalici nacionalistů a kapitalistů starých peněz (jako je <a href="https://www.theguardian.com/us-news/2020/aug/09/big-oil-trump-campaign-donations-fossil-fuel-industry">ropná lobby</a>) a stoupence současného neoliberálního byznysu, jehož příkladem je drtivá většina Silicon Valley. Nebýt těchto vnitrotřídních konfliktů, mohla být již Trumpova snaha o upevnění kontroly nad vládou USA pro vlastní specifický typ nacionalistického autoritářství úspěšná. V čele odporu proti Trumpově politice a podpoře ulice stála občanská hnutí, avšak na jejich stranu se postavilo i Silicon Valley, což vyvrcholilo tím, že po zpackaném pokusu o <a href="https://crimethinc.com/2022/01/06/january-6-first-as-farce-next-time-as-tragedy-what-if-we-knew-we-would-face-another-coup">převrat 6</a>. ledna Twitter Trumpa ze své platformy vyřadil. To jen podtrhlo to, co bylo jasné už od <a href="https://crimethinc.com/2021/01/20/the-trump-years-the-road-from-january-20-2017-to-january-20-2021-a-chronology-of-resistance">léta 2020</a>: Trump si mezi kapitalistickou třídou nevybudoval dostatečnou podporu, aby se udržel u moci.</p>
<figure class="">
<img src="https://cdn.crimethinc.com/assets/articles/2022/10/28/3.jpg" />
</figure>
<p>Co kdyby se Trumpovi podařilo najít společnou řeč s potřebným množstvím miliardářů ze Silicon Valley? Dopadlo by to jinak? To je důležitá otázka, protože trojstranný konflikt mezi nacionalisty, neoliberály a participativními sociálními hnutími není u konce.</p>
<p>Řečeno vulgárními dialektickými termíny:</p>
<p class="darkred"><strong>Teze</strong>: Trumpova snaha upevnit autoritářský nacionalismus.<br />
<strong>Antiteze</strong>: opozice neoliberálních magnátů ze Silicon Valley.<br />
<strong>Syntéza</strong>: Elon Musk kupuje Twitter.</p>
<p>Takto chápaná Muskova akvizice Twitteru není jen rozmar jednotlivého plutokrata – je to také krok k vyřešení některých rozporů uvnitř kapitalistické třídy, aby bylo možné vytvořit jednotnou frontu proti pracujícím a všem ostatním, kteří jsou příjemci násilí kapitalistického systému. Ať už Musk zavede jakékoli změny, budou jistě odrážet jeho třídní zájmy jakožto nejbohatšího člověka na světě.</p>
<p>Ze všech gigantů sociálních médií – a navzdory Trumpově notorické přítomnosti na této platformě – byli správci Twitteru k Trumpově agendě pravděpodobně méně vstřícní než správci Facebooku nebo Youtube. Zatímco se <a href="https://www.theguardian.com/commentisfree/2019/nov/22/surprised-about-mark-zuckerbergs-secret-meeting-with-trump-dont-be">Mark Zuckerberg</a> opakovaně setkával s Trumpem a jeho krajně pravicovými stoupenci, jako je Tucker Carlson, a <a href="https://crimethinc.com/2020/08/19/on-facebook-banning-pages-that-support-crimethinccom-and-the-digital-censorship-to-come">Facebook</a> a <a href="https://crimethinc.com/2020/12/21/surviving-the-social-media-crackdown-the-instagram-ban-and-how-to-keep-following-us">Instagram</a> vyhověly požadavkům krajní pravice na zákaz anarchistů a antifašistů na svých platformách, Twitter zakazoval fašisty přinejmenším stejně ochotně jako anarchisty a další aktivisty. V té době jsme spekulovali, že by to mohlo být proto, že Twitter byl stále fakticky pod vedením původních zakladatelů.</p>
<p>Podívejme se na Twitter od jeho počátků jako protestního nástroje pro aktivisty až po Muskovu akvizici a načrtněme historii kapitalistického ovládnutí internetu na tomto příkladu.</p>
<hr />
<h1 id="inovace-a-kooptace">Inovace a kooptace</h1>
<p>Muskovým nákupem Twitteru se uzavírá cyklus inovací a kooptace v oblasti komunikace. Na konci 20. století byly dominantní politické a technologické modely monolitické a jednosměrné: síťová televize, masové politické strany. V reakci na to anarchisté a další rebelové experimentovali s nezávislými médii a podzemními sítěmi a vytvořili inovativní horizontální a decentralizované modely jako indymedia.org. Technologické korporace nakonec tyto modely zpeněžily jako participativní média internetu 2.0, jako je Facebook. Přesto od přelomu století až do nepokojů v roce <a href="https://crimethinc.com/2020/06/17/snapshots-from-the-uprising-accounts-from-three-weeks-of-countrywide-revolt">2020</a> přetrvávající horizontální a participativní aspekty internetu obecně a sociálních médií zvláště nadále posilovaly ty, kteří se snažili dosáhnout většího sebeurčení – viz <a href="https://www.flickr.com/photos/international_center_for_transitional_justice/5413612600">graffiti</a> „Děkujeme Facebooku“ v Tunisku po povstání takzvaného „arabského jara“ v letech 2010–2011.</p>
<p>V uplynulé dekádě však korporace a vlády zaváděly stále větší online dohled a kontrolu. Muskova akvizice Twitteru je nejnovější etapou reakčního zásahu s chmurnými důsledky.</p>
<figure class="">
<img src="https://cdn.crimethinc.com/assets/articles/2022/10/28/1.jpg" />
</figure>
<p>Musk a jeho kolegové vnímají kapitalismus jako meritokracii, v níž se nejchytřejší a nejpracovitější konkurenti neúprosně dostávají na vrchol. Z toho pravděpodobně plyne i jejich vlastní úspěch.</p>
<p>Pokud by ovšem Musk chtěl dokázat, že jeho úspěch není jen důsledkem privilegií a štěstí, mohl by toho snadno docílit tím, že by se vzdal svého bohatství, zpřetrhal společenské vazby, změnil si jméno a zopakoval své údajné úspěchy. Kdyby se mu podařilo podruhé vyšplhat na pyramidu bez výhody toho, že vyrůstal jako běloch v Jihoafrické republice v době apartheidu (otázku otcových investic do smaragdů nechme stranou), možná bychom museli vyslyšet jeho tvrzení, že ho trh povýšil díky jeho osobním kvalitám – i když by to stále ještě nedokazovalo, že kapitalismus odměňuje úsilí, které je pro lidstvo <a href="https://crimethinc.com/books/work">nejvýhodnější</a>.</p>
<p>Podle vyprávění ze Silicon Valley jsou platformy jako Twitter vynálezy jednotlivých podnikatelů, které byly podpořeny finančním kapitálem chytrých investorů.</p>
<p>Twitter však nevyrostl jen tak, plně zformovaný jako Athena, z hlavy zakladatele společnosti Jacka Dorseyho. Ve skutečnosti šlo o skromné zdokonalení modelu, který již předvedl <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/TXTMob">TXTmob</a>, program pro zasílání SMS zpráv vyvinutý <a href="https://web.archive.org/web/20150316164355/http://www.appliedautonomy.com/txtmob.html">Institutem pro aplikovanou autonomii</a> pro <a href="https://crimethinc.com/texts/atoz/demonstrating.php">protesty na národních sjezdech Demokratické a Republikánské strany</a>. <a href="https://twitter.com/blaine">Blaine Cook</a> a <a href="https://twitter.com/rabble">Evan Henshaw-Plath</a>, anarchističtí vývojáři, kteří pracovali po boku Dorseyho v jeho předchozí společnosti Odeo, <a href="https://medium.com/@tadhirsch/txtmob-and-twitter-a-reply-to-nick-bilton-eedbde2abbcd">pomáhali zdokonalovat TXTmob</a> a později si tento model vzali s sebou do konzultací s Dorseym, které daly vzniknout Twitteru.</p>
<p>Jestliže je neutuchající naléhavost sociálních médií obecně a Twitteru zvláště vyčerpávající, je to očekávatelné – infrastruktura Twitteru byla původně navržena pro pouliční komunikaci během masových mobilizací, při nichž se informace musí dostat ven okamžitě, zredukovaná na to nejnutnější. Není náhodou, že navzdory svým nedostatkům je tato platforma pro pouliční aktivisty a akční novináře stále užitečná.</p>
<figure class="">
<img src="https://cdn.crimethinc.com/assets/articles/2022/10/28/2.jpg" />
</figure>
<p>Jde o to, že inovativní modely nemusí nutně vznikat na základě komerčního podnikání velkých mužů historie a ekonomiky. Častěji vznikají v průběhu kolektivního úsilí o vyřešení některého z problémů vytvořených kapitalistickým řádem. <a href="https://crimethinc.com/2010/08/23/fighting-in-the-new-terrain">Hnacím motorem dějin je odpor</a>. Poté oportunisté jako Musk využívají nadstandardního ekonomického vlivu, který jim trh založený na zisku poskytuje, aby skoupili nové technologie a definitivně je obrátili proti hnutím a prostředím, která je původně vytvořila.</p>
<p>Můžeme identifikovat dvě fáze kapitalistického přivlastnění modelu TXTmob. V první fázi se rámec, který byl původně navržen dobrovolníky pro potřeby běžných protestujících, proměnil ve veřejně obchodovatelnou korporaci, a to přibližně ve stejné době, kdy otevřený prostor raného internetu kolonizovaly ziskové sledovací systémy internetu 2.0. Ve druhé fázi se tato veřejně obchodovatelná korporace proměnila v soukromou hračku jednoho oprávněného magnáta – s důsledky, které se teprve projeví.</p>
<p>Musk tvrdí, že jeho cílem je otevřít platformu širšímu spektru projevů. V praxi nic takového jako „<a href="https://crimethinc.com/2017/01/26/this-is-not-a-dialogue-not-just-free-speech-but-freedom-itself">svoboda projevu</a>“ v čisté podobě neexistuje – každé rozhodnutí, které může utvářet podmínky dialogu, má nevyhnutelně důsledky pro to, kdo se může účastnit, kdo může být slyšen a co může být řečeno. Přes všechno, co bychom jim mohli vytknout, nezabránili předchozí moderátoři obsahu Twitteru tomu, aby platforma sloužila občanským hnutím. Ještě uvidíme, zda se Musk záměrně zaměří na aktivisty a organizátory, nebo zda to reakcionářům jednoduše umožní na základě crowdsourcingu, ale bylo by krajně naivní chytat ho za slovo, že jeho cílem je učinit Twitter otevřenějším.</p>
<blockquote class="twitter-tweet " data-lang="en">
<a href="https://twitter.com/Esqueer_/status/1583225288481046528">https://twitter.com/Esqueer_/status/1583225288481046528</a></blockquote>
<script async="" src="//platform.twitter.com/widgets.js" charset="utf-8"></script>
<h1 id="miliardar-versus-anarchiste">Miliardář versus anarchisté</h1>
<p>Představte si, že nevěříte, že si Elon Musk zaslouží mít větší moc nad tím, co se na Twitteru děje, než zhruba 238 milionů lidí, kteří jej dnes používají. Pro účely tohoto myšlenkového experimentu si představte, že věříte, že si nikdo nezaslouží mít tak nepřiměřenou moc nad prostředky, jejichž prostřednictvím spolu lidé komunikují. Jinými slovy, představte si, <a href="https://crimethinc.com/tce/czech">že jste anarchista/ka</a>.</p>
<p>Co můžete udělat pro to, aby lidé mohli kontrolovat technologie, které nás spojují? Můžete vytvořit nové platformy, které se budou zodpovídat přímo těm, kdo je používají? A co je důležitější, můžete je zpopularizovat a odlákat uživatele od uzavřených hřišť korporátních sociálních médií? Dokážete přitáhnout lidi k sobě na jiných fórech, v prostorech, které si nemohou koupit a ovládat miliardáři?</p>
<p>Muskova akvizice Twitteru nás v podstatě vrací do 80. let, kdy hlavní komunikační média zcela ovládaly velké korporace. Rozdíl spočívá v tom, že dnešní technologie jsou spíše participativní než jednosměrné: namísto pouhého sledování hlasatelů zpráv a celebrit vidí uživatelé vzájemné reprezentace, pečlivě kurátorované těmi, kdo tyto platformy provozují. Pokud něco, pak to činí nároky sociálních médií na reprezentaci přání celé společnosti zákeřně přesvědčivějšími, než by kdy mohly být podívané televizních stanic.</p>
<p>Twitter jako takový je pravděpodobně ztracený případ, ale neměli bychom se ukvapeně vzdávat žádného území, jehož prostřednictvím bychom mohli komunikovat a organizovat se proti našim utlačovatelům. V globálně propojeném světě budou naši protivníci z řad vlád, korporací a reakčních hnutí i nadále využívat digitální technologie k rychlému a koordinovanému jednání. My si nemůžeme dovolit nečinit totéž, i když v dlouhodobém horizontu hledáme mnohem bohatší formy spojení, než je cokoli, co nám digitální technologie mohou poskytnout.</p>
<p>Jsme to my proti miliardářům. Mají k dispozici veškeré bohatství a moc nejmohutnějšího impéria v historii Sluneční soustavy. Jediné, co máme k dispozici, je vaše vlastní vynalézavost, solidarita našich kamarádů a zoufalství milionů nám podobných. Miliardáři uspěli díky tomu, že soustředili moc ve svých rukou na úkor všech ostatních. Abychom uspěli, musíme najít způsoby, jak se každý může stát mocnějším. V tomto souboji proti sobě stojí dva principy: na jedné straně individuální povýšenost na úkor všeho živého, na druhé straně potenciál jednotlivce zvyšovat sebeurčení všech lidí, všech živých tvorů.</p>
<p>Dobrou zprávou je, že jejich vyprávění o tom, odkud inovace pochází, je lež. Na vzniku Twitteru mají větší podíl anarchisté než plutokrati jako Musk. Můžeme vytvořit jiné platformy, jiná východiska pro spojení, jiné strategie, jak změnit svět. Musíme.</p>
<hr />
<h1 id="further-reading">Further Reading</h1>
<ul>
<li><a href="https://crimethinc.com/2013/10/04/feature-deserting-the-digital-utopia">Deserting the Digital Utopia</a></li>
<li><a href="https://crimethinc.com/2020/12/21/surviving-the-social-media-crackdown-the-instagram-ban-and-how-to-keep-following-us">Surviving the Social Media Crackdown</a></li>
<li><a href="https://commonplace.knowledgefutures.org/pub/zw0ja7r2/release/6">From TXTMob to Twitter</a></li>
<li><a href="https://medium.com/@tadhirsch/txtmob-and-twitter-a-reply-to-nick-bilton-eedbde2abbcd">TXTmob and Twitter</a></li>
</ul>
<hr />
<p><em>We encourage you to follow us on <a href="https://todon.eu/@CrimethInc">Mastodon</a> and <a href="https://t.me/ExWorkers">Telegram</a> and subscribe to our <a href="https://crimethinc.com/feed">RSS feed</a>.</em> Thanks to <a href="https://www.afed.cz/text/7782/miliardar-a-anarchiste">Anarchistická federace</a> for this translation.</p>
<hr />
<blockquote class="twitter-tweet " data-lang="en">
<a href="https://twitter.com/PaulbernalUK/status/1587353426484203521">https://twitter.com/PaulbernalUK/status/1587353426484203521</a></blockquote>
<script async="" src="//platform.twitter.com/widgets.js" charset="utf-8"></script>
<blockquote class="twitter-tweet " data-lang="en">
<a href="https://twitter.com/stevekrenzel/status/1589700737407549440">https://twitter.com/stevekrenzel/status/1589700737407549440</a></blockquote>
<script async="" src="//platform.twitter.com/widgets.js" charset="utf-8"></script>
https://crimethinc.com/2022/09/28/vzpoura-v-iranu-text-o-feministickem-povstani-a-zacatku-konce-jednoho-klerofasistickeho-rezimu-12022-09-28T12:04:19Z2022-11-15T01:12:38ZVzpoura v Íránu : Text o feministickém povstání a začátku konce jednoho režimuIranian and Kurdish feminists explore the historical significance of this wave of revolt, the forces that set it in motion, and the horizon before it.
<figure><img class="u-photo" alt="" src="https://cdn.crimethinc.com/assets/articles/2022/09/28/header.jpg" /></figure>
<p>Dne 12. září 2022 smrtelně zranila policejní hlídka v Teheránu 22letou ženu; údajně na sobě neměla hidžáb v souladu s íránskou státní politikou. V reakci na to vyšli do ulic lidé po celém Íránu, kde se postavili policii a otevřeli prostor neomezené svobody. Mnohým obyvatelům Íránu se zdá, že to, čeho jsou svědky, je opravdový revoluční proces.</p>
<p>Ve spolupráci s antikapitalistickou a antiautoritářskou skupinou <a href="https://collective98.blogspot.com/">Collective 98</a>, která se zaměřuje na boje v Íránu, se podařilo probrat situaci s íránskými a kurdskými feministkami. Collective 98 odvozuje svůj název od „Aban“ 98, povstání, které se rozšířilo po celém Íránu v listopadu 2019 (což je rok 1398 podle íránského kalendáře). V následujícím textu se zabývají historickým významem této vlny povstání a silami, které ji uvedly do pohybu.</p>
<p>Žena, jejíž smrt toto hnutí podnítila, je díky zpravodajství a hashtagům na sociálních sítích známá především jako Mahsa Amini. Ve skutečnosti je její kurdské jméno Jina; pod tímto jménem ji zná její rodina, přátelé i celý íránský Kurdistán. Kurdové v Íránu – jakožto etnická menšina – si často volí perské „druhé jméno“, aby zakryli svou kurdskou identitu. V kurdštině Jina znamená život, což je politický pojem, který se objevuje v hesle, jež kurdské ženy od <a href="https://read.dukeupress.edu/differences/article-abstract/30/2/115/140361/Mother-Politician-and-Guerilla-The-Emergence-of-a">roku 2013</a> zpopularizovaly v kurdských částech Turecka a Rojavy a které se stalo ústředním refrénem tohoto cyklu bojů: „Žena, život, svoboda“.</p>
<p>Od vzpoury v Íránu po <a href="https://twitter.com/ARautiainen/status/1574468105744650260">protiválečné protesty</a> v Rusku, od <a href="https://twitter.com/kinimatini/status/1573779761293410305">obrany Exarchie</a> po <a href="https://twitter.com/therecount/status/1574777364575404032">studentské protesty</a> proti netransparentní politice ve Spojených státech je odpor proti patriarchátu zásadní pro konfrontaci s kapitalismem a státem. Vítězství v Íránu by podnítilo řadu podobných bojů i jinde na světě.</p>
<figure class="">
<img src="https://cdn.crimethinc.com/assets/articles/2022/09/28/4.jpg" /> <figcaption>
<p><em>Jina means life:</em> Jina Mahsa Amini.</p>
</figcaption>
</figure>
<hr />
<p>„<a href="https://www.akhbar-rooz.com/170366/1401/07/03/">Začátek konce</a>“ je výraz použitý v prohlášení, které 25. září 2022 vydali „Učitelé, kteří hledají spravedlnost“ k současnému cyklu bojů v Íránu, týden po vraždě Jiny Amini. Tato věta vystihuje očekávání tohoto historického okamžiku. Naznačuje, že lidé v ulicích, zejména ženy a etnické menšiny, vidí, že se blíží konec 44 let trvající islámské diktatury. Vstoupili do vysloveně revoluční fáze, v níž neexistuje jiné řešení než revoluce.</p>
<p>Povstání z prosince 2017 až ledna 2018 představovalo přelomový okamžik v dějinách Islámské republiky, kdy se miliony lidí po celé zemi ve více než 100 městech vzbouřily proti vládnoucí oligarchii a řekly „dost“ životu, v němž vládne bída, nejistota, diktatura, islamistická autokracie a autoritářské represe. Bylo to poprvé, kdy společnost, zejména levicoví studenti v Teheránu, vyjádřila nesouhlas systému jako celku: „Reformátoři, zastánci tvrdé linie, hra skončila!“</p>
<p>V posledních pěti letech byla celá země v plamenech. Dalo by se říci, že hoří z obou stran: mezi chronickými celonárodními nepokoji a organizovanými boji, do nichž se zapojují učitelé, studenti, zdravotní sestry, důchodci, dělníci a další vrstvy společnosti.<sup id="fnref:1" role="doc-noteref"><a href="#fn:1" class="footnote" rel="footnote">1</a></sup> Učitelé, <a href="https://collective98.blogspot.com/2022/04/blog-post.html">abychom uvedli jeden příklad</a>, zmobilizovali za posledních šest měsíců šest masových demonstrací a stávek, přičemž každá z nich se konala ve více než 100 městech. Vůdci a známí aktivisté tohoto hnutí byli zatčeni a nyní jsou ve vězení, ale učitelské hnutí pokračuje v mobilizaci.</p>
<p>Tyto dvě úrovně boje – spontánní masové povstání a organizovanější formy odporu – jsou vzájemně propojeny. Každý cyklus boje je intenzivnější a „bojovnější“ než ten předchozí a časové prodlevy mezi jednotlivými cykly se stále zkracují.</p>
<p>Nicméně Jinina smrt rozpoutala něco kvalitativně odlišného, co je třeba považovat za zlom v historickém období, které začalo povstáním v prosinci 2017 až lednu 2018.</p>
<figure class="">
<img src="https://cdn.crimethinc.com/assets/articles/2022/09/28/5.jpg" />
</figure>
<p>Předchozí cyklus povstání byl vyvolán vysloveně ekonomickými intrikami (například trojnásobné zvýšení cen pohonných hmot v listopadu 2019<sup id="fnref:2" role="doc-noteref"><a href="#fn:2" class="footnote" rel="footnote">2</a></sup>) a namířen proti rozsáhlé bídě, kterou strukturálně vyvolal autoritářský neoliberalismus v posledních 30 letech. Hospodářská krize a extrémně tvrdá třídní diferenciace v Íránu není pouhým důsledkem amerických sankcí – jak nás chtějí pseudoantiimperialisté přesvědčit – ani pouhým důsledkem strukturálních úprav, které po íránsko-irácké válce v 90. letech 20. století zavedl Mezinárodní měnový fond. Ačkoli se jedná o velmi důležité faktory, nevidíme sociální problémy pouze v abstraktních a „vnějších“ termínech, ale spíše jako výsledek hlubšího a dlouhodobějšího historického procesu, v němž vládnoucí oligarchie vyvlastnila mnoho obyvatel, učinila práci nejistou, komodifikovala různé oblasti sociální reprodukce a brutálně potlačila syndikáty, odbory a jakékoli jiné organizované formy politické aktivity.<sup id="fnref:3" role="doc-noteref"><a href="#fn:3" class="footnote" rel="footnote">3</a></sup></p>
<p>Neměli bychom podceňovat katastrofální a destruktivní dopady sankcí USA a EU na každodenní život lidí, ani nechceme bagatelizovat význam předchozích dějin „semikolonialismu“ v Íránu. Nemůžeme zapomenout na účast britské Labouristické strany na převratu v roce 1953, který zosnovala CIA s cílem svrhnout demokraticky zvoleného premiéra Mohammada Mossadegha, jenž se zasazoval o znárodnění ropného průmyslu v Íránu. Právě takové imperialistické zásahy vytvořily společenské podmínky pro vzestup islamistů, jako byl Chomejní, kteří se zmocnili pokrokové revoluce v roce 1979 a nastolili autokratickou diktaturu.<sup id="fnref:4" role="doc-noteref"><a href="#fn:4" class="footnote" rel="footnote">4</a></sup> Naše pozice je spíše politickou negací, která pracuje s logikou ani/ani a kritizuje Islámskou republiku a zároveň USA a jejich spojence. Tato dvojí negace má zásadní význam pro formování skutečné mezinárodní solidarity a pro věc internacionalismu jako takovou.<sup id="fnref:5" role="doc-noteref"><a href="#fn:5" class="footnote" rel="footnote">5</a></sup></p>
<p>Nyní, navzdory všem cyklům bojů a formám politického organizování v posledních pěti letech, je toto kolo jiné, protože nepokoje zažehlo zabití Jiny Amini, ženy kurdské národnosti, kvůli povinnému hidžábu – strukturálnímu pilíři patriarchální nadvlády v Islámské republice od revoluce v roce 1979. Etnický a genderový rozměr této státní vraždy změnil politickou dynamiku v Íránu a dal podnět k bezprecedentnímu vývoji.</p>
<figure class="portrait">
<img src="https://cdn.crimethinc.com/assets/articles/2022/09/28/3.jpg" />
</figure>
<p>Zaprvé, skutečnost, že protesty začaly v Kurdistánu – v Saqqezu, kde se Jina narodila a kde byla pohřbena –, hrála zásadní roli v tom, co se dělo poté. Kurdistán má v historii politických hnutí a sociálních bojů proti Islámské republice zvláštní postavení. Když po revoluci v roce 1979 řekla většina Peršanů v Íránu v referendu „ano“ vytvoření <a href="https://en.wikipedia.org/wiki/Islamic_Republic">islámské republiky</a>, Kurdistán řekl rozhodné „ne“. Chomejní <a href="https://collective98.blogspot.com/2021/08/blog-post_18.html">vyhlásil Kurdistánu válku</a> – přesněji řečeno „džahád“. Následoval ozbrojený boj mezi kurdským lidem (a kurdskými levicově orientovanými stranami) a Revolučními gardami (tj. islamistickými silami, které se chopily moci a unesly revoluci). Na stranu Kurdistánu se tehdy přidalo i mnoho nekurdských levičáků, protože Kurdistán považovali za „poslední baštu“, kterou je třeba bránit – sociální geografii, v níž zůstává možnost uskutečnit pokrokové a levicové ideály revoluce. I když byl Kurdistán po téměř deseti letech ozbrojeného boje a mnoha dalších formách politické organizace poražen, přesto nikdy nesklonil hlavu před Islámskou republikou.</p>
<p>Proto jedno z hesel, které se objevilo po zavraždění Jiny, znělo „Kurdistán, Kurdistán, hřbitov fašistů“. Bezprostředně po Jinině vraždě to byly kurdské ženy, které začaly provolávat „Jin, Jian, Azadî“ (Žena, život, svoboda), slavné heslo, které původně skandovaly kurdské ženy v Turecku a nedávno v Rojavě (severní a severovýchodní části Sýrie). V Íránu se toto heslo nyní rozšířilo mimo Kurdistán po celé zemi do té míry, že současné hnutí, které je skutečnou feministickou revolucí, je známé pod tímto názvem „Jin, Jian, Azadî“.<sup id="fnref:6" role="doc-noteref"><a href="#fn:6" class="footnote" rel="footnote">6</a></sup></p>
<figure class="video-container ">
<iframe src="https://www.youtube.com/embed/WbIQ_vG_X2M" frameborder="0" gesture="media" allow="encrypted-media" allowfullscreen=""></iframe>
<figcaption class="caption video-caption video-caption-youtube">
<p>Demonstrators chanting “Kurdistan, Kurdistan, the graveyard of fascists.”</p>
</figcaption>
</figure>
<p>Mezi třemi výrazy sloganu má druhý z nich, Jian [Život], některé pozoruhodné rysy. Zatímco Jin [žena] odkazuje na osvobození pohlaví a Azadî na autonomii a samosprávu, Jian připomíná především jméno symbolické mučednice hnutí, Jiny Amini (protože v kurdštině Jina znamená také život). Na Jinin hrob <a href="https://ir.voanews.com/a/mehsa-amini-buried-clashes-protest/6751525.html">její rodina napsala následující větu</a>: „Drahá Jino, nejsi mrtvá, tvé jméno se stalo kodexem.“ Stala se univerzálním symbolem všech předchozích mučedníků, který označuje všechny ostatní Jiny, jejichž životy Islámská republika přímo i nepřímo ničí kvůli jejich pohlaví, třídě, sexualitě nebo ničení životního prostředí.</p>
<p>Toto hnutí má existenciální složku, která se projevuje i na Twitteru (s #Mahsa_Amini nebo #Jina_Amini) mezi íránskými uživateli, kteří vyprávějí, jak byly jejich životy a životy jejich přátel a rodin v uplynulých 44 letech promarněny – byli mučeni, vězněni mimosoudními způsoby i v exeplárních procesech, jejich životy byly promarněny mimo vězení v každodenním životě bez jakékoli možnosti realizace. Životy, které nežily, jak to vyjádřil německý filozof Theodor Adorno [Das Leben lebt nicht]<sup id="fnref:7" role="doc-noteref"><a href="#fn:7" class="footnote" rel="footnote">7</a></sup>. Přesto je toto melancholické vzpomínání na minulost orientováno na budoucnost, s touhou konečně skoncovat se zombie islámskou republikou, která vysává naše životní energie a životní procesy. Je tu budoucnost, kterou je třeba získat zpět, budoucnost, v níž nikdo nebude zabíjen kvůli svému pohlaví nebo vlasům, v níž nikdo nebude mučen a nikdo nebude trpět chudobou – beztřídní společnost, v níž vládne skutečná, a ne jen formální svoboda (i když ne všichni sdílejí tento poslední cíl).</p>
<p>Co totiž znamená třídní boj, ne-li znovuzískání života v jeho celistvosti tím, že jej osvobodíme od způsobů, jimiž byl kolonizován kapitalistickou akumulací a všemi ostatními formami nadvlády, které ji udržují a zajišťují?</p>
<p>Strach postavit se zrůdnému autoritářskému režimu, který nevykazuje žádné zásady, se změnil ve svůj opak: vztek, sílu a solidaritu. Od revoluce v roce 1979 nebyly utlačované třídy nikdy tak jednotné. Videa ukazující sesterství žen, které se sjednotily proti misogynním represivním složkám, přivodila mnohým husí kůži.<sup id="fnref:8" role="doc-noteref"><a href="#fn:8" class="footnote" rel="footnote">8</a></sup> Solidarita navázaná mezi takzvaným „centrem“ a „periferií“ napříč celou zemí i mezi tradičně znepřátelenými etnickými menšinami (mezi Kurdy a Turky v provincii Západní Ázarbájdžán) nemá obdoby. Odvaha a odhodlání mladých lidí stavět barikády a bojovat holýma rukama nebo dlažebními kostkami proti policii jsou ohromující a obdivuhodné.</p>
<figure class="">
<img src="https://cdn.crimethinc.com/assets/articles/2022/09/28/2.jpg" /> <figcaption>
<p>Satarkhan Street in western Tehran, around 12:15 am on the first of Mehr (one of the months in Iranian calendar), September 23, 2022.</p>
</figcaption>
</figure>
<p>Ženy jako společenská třída nejvíc utlačovaná, ovládaná a vykořisťovaná stojí v čele přeměny strachu v hněv, podřízenosti v kolektivní subjektivitu, smrti v život. Protestující ženy si odvážně sundávají šátky, mávají jimi ve vzduchu a pálí je na hořících barikádách postavených coby překážky policejnímu násilí.<sup id="fnref:9" role="doc-noteref"><a href="#fn:9" class="footnote" rel="footnote">9</a></sup> Není nic silnějšího než pálení šátků v Íránu: je to jako pálení hákového kříže za Hitlerova režimu ve 30. letech 20. století. Na rozdíl od zpráv západních korporátních médií se protesty v Íránu netýkají pouze „mravnostní policie“ – představují odmítnutí strukturálních sociálních, politických a právních vztahů, které systematicky reprodukují kapitalistický patriarchát v kombinaci s islamistickými kodexy.</p>
<p>Hidžáb jako společenský vztah označuje soubor konstitutivních prvků islámské republiky. Zaprvé, při symbolickém pohledu představuje povinný hidžáb režim patriarchátu jako celek. Povinná praxe zahalování těla ženám denně připomíná, že mají ve společnosti podřadné postavení, že jsou druhým pohlavím, že jejich těla strukturálně vlastní rodina, jejich bratři, otcové, mužští partneři a samozřejmě šéfové a stát. Zadruhé, hidžáb také reprezentuje náboženskou, autokratickou autoritu, která je schopna – nebo alespoň byla schopna – vnutit tělům ovládaných vrstev, zejména žen, islámský způsob oblékání. Ne hidžábu znamená radikální zpochybnění autority a legitimity islámské republiky jako celku. Zatřetí, a to z mezinárodního hlediska, hidžáb jako „islámskou ctnost“ chápou vládnoucí třídy také jako nejdůležitějšího představitele „antiimperialismu“. Stejně jako Adolf Hitler systematicky používal hákový kříž, aby ideologicky vyjádřil „prosperitu“ a „blahobyt“ společnosti ovládané nacionálním socialismem, Islámská republika vnutila ženám hidžáb, aby vyvolala dojem, že íránská společnost je tvořena realizací islámských ctností a ideálů, a proto zásadně odporuje západnímu impériu a jeho morálním hodnotám a společenským normám. Hidžáb tak údajně představuje ideologickou a praktickou alternativu k impériu.</p>
<p>Bezprostředně po revoluci, 8. března 1979, <a href="https://en.wikipedia.org/wiki/International_Women%27s_Day_Protests_in_Tehran,_1979">pochodovaly v ulicích Teheránu</a> desetitisíce žen proti zavedení povinného hidžábu a skandovaly „Buď šátek, nebo zranění hlavy“ a „Nedělaly jsme revoluci, abychom se vrátily zpět“ – odkazovaly tak na reakční aspekt povinného hidžábu, jehož cílem je „otočit“ kolo dějin. Islamistická média a Chomejní tehdy označili feministky a další ženy v ulicích za stoupenkyně imperialismu, které se hlásí k „západní kultuře“. Je tragické, že hlasy žen nikdo nevyslyšel a jejich varování nebral v potaz, dokonce ani levičáci, kteří – což je katastrofální – přisuzovali ontologickou prioritu boji proti imperialismu a všechny ostatní formy nadvlády relativizovali a bagatelizovali jako „druhotné“. Když dnes ženy na ulicích pálí šátky a celá společnost důrazně odmítá povinný hidžáb, otřásá to celou patriarchální a autokratickou autoritou v základech, spolu s pseudoantiimperialistickou legitimitou Islámské republiky. To jsou pilíře třídní vlády v Íránu a celé obyvatelstvo je odmítá. Islámská republika je v myslích obyvatel již mrtvá, nyní ji lidé musí zabít ve skutečnosti.</p>
<figure class="portrait">
<img src="https://cdn.crimethinc.com/assets/articles/2022/09/28/1.jpg" />
</figure>
<p>Aby bylo jasno: pálení šátků není pravicové gesto orientované na fašistickou islamofobii. Nikdo nezpochybňuje ničí náboženství. Je to spíše gesto hlásající emancipaci od povinného hidžábu, který ovládá ženská těla. Hidžáb nemá nic společného s „ženskou kulturou“ na Blízkém východě, jak naznačují někteří postkoloniální myslitelé. V kontextu islámské republiky je hidžáb metodou třídní nadvlády, nedílnou součástí kapitalistického patriarchátu, a musí být nekompromisně kritizován.</p>
<p>Kapitalismus jako historicky specifický společenský vztah má schopnost využívat „nekapitalistické“ společenské vztahy ve službách vlastní akumulace a reprodukce. Náboženství, stejně jako patriarchát, není věcí minulosti, není anachronickým pozůstatkem, který leží pod povrchem moderní společnosti bez sociální efektivity. V kapitalistické společnosti, jako je Írán, je třídní nadvláda jako celek zprostředkována a překódována prostřednictvím islámských kódů. Povinný hidžáb byl klíčovým prvkem patriarchátu Islámské republiky, který marginalizoval ženy a systematicky kontroloval jejich těla. To také vedlo k rozdělení uvnitř dělnické třídy v širokém slova smyslu prostřednictvím genderové hierarchie a mezilidské nadvlády.</p>
<p>Pseudoantiimperialisté, kteří se domnívají, že lidé na ulici jsou pouhými loutkami Izraele, Saúdské Arábie a Spojených států, nejenže zbavují lidi typicky orientalistickým způsobem jejich dějinnosti a subjektivity tím, že předpokládají „abstraktní podstatu“ společnosti, jako je Írán – oni také reprodukují reakční diskurz a praxi samotné Islámské republiky. Pochopení této skutečnosti je zásadní pro mezinárodní solidaritu se ženami v Íránu a obecněji s utlačovanými třídami. Je zarážející, že i věřící muslimky, které nosí islámské šaty, jako je čádor, důrazně odmítly povinný hidžáb a podpořily toto hnutí v ulicích a na sociálních sítích.</p>
<p>S ženami v čele bojů, které odvážně bojují proti represivnímu státnímu aparátu, se Islámská republika nikdy nejevila tak slabá. Otázka nezní „co je třeba udělat“, ale jak to dokončit?</p>
<figure class="">
<img src="https://cdn.crimethinc.com/assets/articles/2022/09/28/7.jpg" />
</figure>
<p>Kurdistán inicioval protesty a představil feministická a antiautoritářská hesla. To podnítilo studenty – sociální sektor, který je vždy v čele politických událostí – na univerzitách, zejména v Teheránu, aby organizovali protesty a rozšířili povstání prostřednictvím svých shromáždění a stávek vsedě. Stejně jako covid-19 se povstání během dvou dnů po smrti Jiny rozšířilo po celé zemi; utlačované třídy dosud zuby nehty bojovaly proti represivním složkám režimu ve více než 80 městech po celé zemi.</p>
<p>Protože jsme vstoupili do vysloveně revoluční fáze, pouliční konflikty mezi protestujícími na jedné straně a policií a Basídž (miliční organizace Sboru islámských revolučních gard) na straně druhé se staly méně „jednostrannými“ než dříve. Lidé si uvědomili, že společenskou spoluprací, solidaritou a praxí mohou i oni vyčerpat represivní složky a nakonec je umlčet. Zejména mladí lidé se učí různým metodám sebeobrany, například výrobě „bodců“, které propíchnou pneumatiku policejní motorky a zabrání jí ve volném pohybu při provádění útoků. Nezávislí lékaři zveřejňují na internetu čísla svých mobilních telefonů, aby pomohli těm, kteří jsou při protestech zraněni, protože cesta do nemocnice je často nebezpečná. Ozývají se také výzvy k vytvoření „sousedské organizace“, místní struktury, která by spojovala ty, kdo žijí ve stejné oblasti.</p>
<p>Vzhledem k tomu, že ideologický aparát vlády se stal pro většinu společnosti nefunkčním, je hlavním prostředkem, jehož prostřednictvím se Islámská republika nadále reprodukuje, represivní aparát, který jen během tohoto povstání zabil <a href="https://www.bbc.com/persian/live/63043897?pinned_post_locator=urn:asset:6b4436f9-9781-44c5-a4c3-bb3a95cc6e0b">již 80 lidí</a> a zatkl tisíce demonstrantů.<sup id="fnref:10" role="doc-noteref"><a href="#fn:10" class="footnote" rel="footnote">10</a></sup> Nezapomínejme, že k tomu došlo během výpadku internetu, což je brutální metoda, kterou Islámská republika v minulosti opakovaně použila, zejména během listopadového povstání v roce 2019 – Abaan-e-Khoonin [Krvavý listopad] –, kdy „úřady na čtyři po sobě jdoucí dny zcela vypnuly internet a proměnily zemi ve velkou černou skříňku a beztrestně vraždily lidi“.<sup id="fnref:11" role="doc-noteref"><a href="#fn:11" class="footnote" rel="footnote">11</a></sup> Jina Amini také představuje a připomíná stovky mučedníků, kteří byli tehdy zavražděni.<sup id="fnref:12" role="doc-noteref"><a href="#fn:12" class="footnote" rel="footnote">12</a></sup> Ti, kdo podporují Islámskou republiku s odůvodněním, že je antiimperialistickou silou v globální geopolitice, pohodlně přehlížejí, že vraždí vlastní lidi na ulicích, nezákonně je vězní a mučí, aby z nich vynutila falešná přiznání.</p>
<p>Nyní, po deseti dnech, závisí vyhlídky tohoto cyklu spontánního masového povstání na organizovanějších formách odporu, zejména na stávce dělníků, učitelů a studentů. V Íránu, na rozdíl od nejvyspělejších kapitalistických společností, nejsou odbory a syndikáty integrovány do kapitalistického systému. Odbory nesměřují pouze k realizaci svých partikulárních požadavků, čímž brání vzniku radikálnějšího hnutí. Spíše usilují o zásadní transformace, které vládnoucí třídy považují za existenční hrozbu. To je důvod, proč jsou stovky členů odborů a syndikátů (učitelé, studenti, dělníci, aktivisté z řad důchodců) v současné době ve vězení, někteří z nich jsou mučeni.</p>
<p>V posledních čtyřech dnech se objevilo mnoho výzev ke „generální stávce“ od <a href="http://slingerscollective.net/the-national-teachers-trade-union-calls-for-a-general-strike/">pokrokových studentů a učitelů</a> a také od některých anonymních bojovníků, kteří natočili <a href="https://t.me/Collective98/955">agitační videa</a> s použitím revolučních písní vytvořených po revoluci v roce 1979. Stávkou pohrozili také pracovníci ropného průmyslu, pokud bude Islámská republika pokračovat v potlačování protestů v ulicích.<sup id="fnref:13" role="doc-noteref"><a href="#fn:13" class="footnote" rel="footnote">13</a></sup> Pokud se tak stane, celá dynamika se změní.</p>
<p>Jisté je, že povstání potřebuje novou energii, událost, která mu umožní pokračovat, protože je velmi obtížné udržet takové povstání na každodenní bázi po dlouhou dobu. Obecněji řečeno, kromě okamžitých naléhavých potřeb současnosti závisí svržení Islámské republiky do značné míry na zásadních organizačních otázkách, které vyžadují nejen „kolektivní intelekt“, ale také čas na jeho praktické uplatnění prostřednictvím pokusů a omylů. Chybějícím článkem je organický vztah mezi spontánním masovým povstáním a dalšími organizovanými formami boje. To znamená, že každá strana tohoto vztahu se stává vnitřně organizovanější, a to prostřednictvím vytváření organizací na místní a celostátní úrovni a koordinovanějších akcí mezi odbory a syndikáty.</p>
<p>A co je nejdůležitější – a pro mezinárodní solidaritu zásadní –, je třeba podporovat radikální proudy v hnutí a kritizovat reakční prvky. Revoluce, o kterou společnost usiluje, není pouze politickou revolucí, v níž by autokratická islámská republika byla nahrazena jinou – řekněme demokratičtější a liberálnější – politickou formou. Je to také revoluce sociální, v níž se proměňují nejen individuální subjektivity lidí, ale také nejdůležitější společenské struktury. Korporátní média na Západě (např. BBC Persian a Iran International) i slavní aktivisté jako Masih Alínežád (kteří spolupracují s nejkonzervativnějšími silami ve Spojených státech, zastánci zákazu potratů a „změny režimu“ prostřednictvím vojenské intervence) se snaží podporovat reakční tendence uvnitř hnutí a redukují celý problém na otázku „lidských práv“. Společenské vztahy, které vznikají ve strukturách kapitalistických společností, nesprávně prezentují jako vztahy pouze právní. Jejich manipulativní propaganda vykresluje reakční alternativu a vkládá do lidové představivosti dávky „loajalismu“: politiku, jejímž cílem je oživit společensko-politický řád svržený revolucí z roku 1979.</p>
<p>Lidé v ulicích nejsou hloupí, tomuto vyprávění příliš nevěří. Je důležité, aby naši internacionalističtí přátelé po celém světě podporovali radikální směry a hesla hnutí a postavili se proti loajalistické diaspoře, která šíří nacionalismus tím, že na demonstrace vynáší vlajku Persie před revolucí z roku 1979.</p>
<p>Problém není jen v tom, jak svrhnout Islámskou republiku, ale jak bránit revoluci a její pokrokové síly po jejím svržení. Čím větší podpory se radikálním silám a progresivním prvkům dostane, tím snazší bude obrana revoluce proti reakčním silám. Islámská republika hraje klíčovou roli v globální akumulaci kapitálu (prostřednictvím dodávek surovin, jako je ropa a plyn) a také v geopolitických mocenských vztazích na Blízkém východě. Je zřejmé, že regionální a globální mocnosti udělají vše, co je v jejich silách, aby ovlivnily revoluční proces a jeho výsledek tak, aby odpovídal jejich vlastním ekonomickým a geopolitickým zájmům. Pouze se silnou mezinárodní solidaritou podporující nejradikálnější tendence v hnutí by se mohla budoucí revoluce udržet proti reakčním silám loajalismu, proti geopolitickým intervencím a proti násilnému začlenění do globálních okruhů akumulace.</p>
<p>Budoucnost je poznamenána nejistotou. Třídní boj zdola a proti všem formám nadvlády však zůstane důležitou materiální silou v průběhu dějin kapitalismu. Tím jsme si jisti.</p>
<figure class="portrait">
<img src="https://cdn.crimethinc.com/assets/articles/2022/09/28/6.jpg" />
</figure>
<hr />
<h1 id="appendix-i">Appendix: Kurdish Left Feminists on the Feminist Uprising in Iran</h1>
<p><em>A <a href="https://www.tribunezamaneh.com/archives/149800">statement</a> written and signed by leftist feminists from Kurdistan on the current feminist insurrection in Iran.</em></p>
<p>You are hearing our voice from Kurdistan. This is a collective voice of leftists and marginalized feminists from a geography whose history is marked by discrimination, imprisonment, torture, execution, and exile. This has been the case since the early days of the 1979 Revolution. We are Kurdish women and queer people who inherited a history that is not only full of violence but also of struggle and resistance. We have always had to fight on multiple fronts: in one battleground, against the patriarchy of Kurdish and non-Kurdish men, and in the other one, against the regime’s Islamist fundamentalism and the imposition of its gendered hierarchy. Against the chauvinist feminists, we have been fighting very hard to articulate gender oppression in its intersectionality with various forms of domination imposed upon us as ethnic-national minority.</p>
<p>Today, we are all witnessing a feminist revolution in Iran in terms of form and content. The Kurdish slogan of “Jin—Jiyan—Azadî” (“Women—Life—Freedom”) has become the central refrain of this cycle of struggles, giving it a new and fresh life. We express our uncompromising support for the struggles of the people in Iran, especially for the women’s courageous and unstoppable fights on the streets. Since the current uprising is born out of Jina Amini’s killing by state femicide, we would like to name this uprising after Jina: “the movement of Jina” [“the movement for life”]. The name Jina in Kurdish means both life and life-giving, reminding us of Jiyan, the middle term of the slogan now chanted everywhere. For us, Jina is an appropriate name because we believe <em>“Berxwedan jiyan e”</em> [a reference to the Kurdish slogan, “life is resistance”].</p>
<figure class="portrait">
<img src="https://cdn.crimethinc.com/assets/articles/2022/09/28/8.jpg" />
</figure>
<p>This uprising has not only elevated the question of gendered and sexual oppression to a public concern but also shown in practice how gendered, ethnic, and class forms of oppression can be articulated in a radical manner, namely as mutually interrelated. This political articulation has enabled the protestors to form a strong and united front against dictatorship, political Islam, chauvinism, patriarchy, and the domination of capital. Those women and queer people who have brought social struggles from the so-called “private” sphere to the “public” sphere, from the domestic domain to the streets, are genuinely inspiring to us, for they have shown that the liberation from patriarchy, the state, and capital are deeply intertwined.</p>
<p>Let us not forget that we are at a critical conjuncture, a crucial turning point in history. Jina has become our common code, uniting us in these multi-faceted and difficult circumstances. We see ourselves as part of the social movements that seek justice for the killing of all Jinas, especially the feminist and leftist movement that opposes femicide and queer killing, whilst also taking a stand against “exclusive nationalisms” (be it on the side of the left or the right).</p>
<p>“Jin—Jiyan—Azadî” originally appeared in the struggles of Kurdish women in Turkey and recently became one of the main slogans in Rojava; in Iran, it spread in the blink of an eye to every corner of the whole country. What is inspiring about the slogan is that it can overcome the borders historically established by colonial and imperialist forces in the Middle East—just as the Kurdish, a nation without the state, have done in the region, especially Kurdish women. We take this transnational and transborder unity as indicative of the strength of the Kurdish women’s movement, indeed as a bright omen. Just as we see ourselves as an integral part of the women’s protests and queer communities in Iran, so too, we utilize the buildup of women’s and queer people’s historical experiences in other parts of Kurdistan in Iraq, Turkey, and Syria. “Jin—Jiyan—Azadî,” traditionally used in the funeral of Kurdish martyrs, is now chanted in the funeral of our martyr, Jina Amini. This enables us to speak of women’s power, subjectivity, and courage in their fight against the patriarchal forces driven by death and enslavement.</p>
<p>Sparked by the state femicide of Jina, the current uprising quickly turned into a movement against mandatory Hijab in particular and in favor of overthrowing of the regime more generally. The movement has been able to challenge, indeed to deconstruct, the prevailing narratives and images depicting Kurdish women as well as the women of other ethnicities in Iran, in two specific respects. First, the nationalist’s racist misrepresentation of ethnic minority women as simply puppets in the hands of political parties with no agency of their own. Second, the Western orientalist view of Middle East women.</p>
<p>The regime’s repressions and atrocities are not news to anyone. Since its violent establishment in the aftermath of the 1979 Revolution, the Islamic republic’s response to all social conflicts has always been repression—namely, the imprisonment and the killing of protesters. Like many other people in Iran, hundreds of women and feminist activists have been arrested during the past two weeks and are in prison now. Women and queer people, however, have shown that fear can no longer prevent them from participating in the various movements growing in society. They can and already have become the pioneers of overthrowing masculine dictators and oligarchs in the region as a whole.</p>
<p>What is happening now in Iran promises the beginning of a new historical era of fighting against violence, fundamentalism, and deprivation of the right to life. We consider ourselves part of this movement, inviting the leftist and feminist/queer groups throughout the region and the Global South to join us in this war. We are calling for Kurdish, Turkish, Arab, and Baloch feminists to join us in order to redefine the intersectionality of the various forms of domination imposed upon all of us in a progressive manner, namely: beyond the patriarchal formulations of ethnic oppression. We also call for the anti-capitalist and anti-racist feminists in the “West” and other part of the world to support our cause and stand beside us. The ideals of freedom and emancipation cannot be realized without reclaiming the right to our lives; this is what precisely echoes in Jin—Jiyan—Azadî. Our feminist revolution is following this slogan very carefully, thereby demanding a genuinely global solidarity for its realization in practice.</p>
<figure class="portrait">
<img src="https://cdn.crimethinc.com/assets/articles/2022/09/28/8.jpg" />
</figure>
<hr />
<h1 id="further-reading">Further Reading</h1>
<p><em>To keep up with developments in Iran, we recommend <a href="https://t.me/SarKhatism">SarKhatism/</a> and <a href="https://t.me/Blackfishvoice">Blackfishvoice</a> on Telegram (both in Farsi) and the websites of the <a href="http://slingerscollective.net/">Slingers Collective</a> and the <a href="https://kurdistanhumanrights.org/en/">Kurdistan Human Rights Network</a> (both in English). This translation first appeared <a href="https://www.afed.cz/text/7762/vzpoura-v-iranu">here</a>.</em></p>
<ul>
<li><a href="http://slingerscollective.net/the-beating-heart-of-the-labor-movement-in-iran/">The Beating Heart of the Labor Movement in Iran</a>—On neoliberalism and resistance in Iran</li>
<li><a href="https://collective98.blogspot.com/2022/04/blog-post.html">The Bread of Freedom, the Teaching of Liberation</a>—An interview with a teacher about the teachers’ movement by Collective 98 (Farsi)</li>
<li><a href="https://www.opendemocracy.net/en/north-africa-west-asia/iranian-pseudo-anti-imperialism/">Iranian Pseudo-Anti-Imperialism</a></li>
<li><a href="https://crimethinc.com/2020/10/08/iran-there-is-an-infinite-amount-of-hope-but-not-for-us-an-interview-discussing-the-pandemic-economic-crisis-repression-and-resistance-in-iran">There Is an Infinite Amount of Hope, but Not for Us</a></li>
</ul>
<div class="footnotes" role="doc-endnotes">
<ol>
<li id="fn:1" role="doc-endnote">
<p>For background on the 2019 November uprising, see the <a href="https://roarmag.org/2019/11/25/leftists-worldwide-stand-by-the-protesters-in-iran/">Collective 98 statement</a> in Roar Magazine, signed by more than 100 hundred militants, activists, and academics. For an analysis of neoliberalism in Iran, read <a href="http://slingerscollective.net/the-beating-heart-of-the-labor-movement-in-iran/">this</a>. <a href="#fnref:1" class="reversefootnote" role="doc-backlink">↩</a></p>
</li>
<li id="fn:2" role="doc-endnote">
<p>For more information on the 2019 November uprising, see the <a href="https://www.weareplanc.org/blog/on-the-anniversary-of-the-2019-november-uprising-in-iran/">text</a> Collective 98 wrote on its first anniversary. <a href="#fnref:2" class="reversefootnote" role="doc-backlink">↩</a></p>
</li>
<li id="fn:3" role="doc-endnote">
<p>For more on the question of pseudo-anti-imperialism, read <a href="https://www.opendemocracy.net/en/north-africa-west-asia/iranian-pseudo-anti-imperialism/">this</a>. <a href="#fnref:3" class="reversefootnote" role="doc-backlink">↩</a></p>
</li>
<li id="fn:4" role="doc-endnote">
<p>John Newsinger, <em>The Blood Never Dried: A People’s History of the British Empire</em> (London: Bookmarks Publication, 2006), ‘Iranian Oil’, pp. 174-77. Asef Bayat, <em>Revolution Without Revolutionaries: Making Sense of Arab Spring</em> (Standford, California: Stanford University Press, 2017), pp. 2-7. <a href="#fnref:4" class="reversefootnote" role="doc-backlink">↩</a></p>
</li>
<li id="fn:5" role="doc-endnote">
<p>See the <a href="https://collective98.blogspot.com/2020/03/lettre-ouverte-lacta-concernant-sa.html">open letter</a> from Collective 98 to ACTA, one of the most important leftist platforms in France, which published a catastrophically ideological piece from the standpoint of pseudo-anti-imeprialism on the praise of Ghassem Suleimani, the military general of the Revolutionary Guard—who not only repressed dissidents in Iran but also destabilized Iraq, Syria, and indeed the whole region. <a href="#fnref:5" class="reversefootnote" role="doc-backlink">↩</a></p>
</li>
<li id="fn:6" role="doc-endnote">
<p>For more perspective on this slogan, consult the <a href="https://www.radiozamaneh.com/732580/">interview</a> RadioZamaneh conducted with the leftist activists inside Iran who called for a general strike. <a href="#fnref:6" class="reversefootnote" role="doc-backlink">↩</a></p>
</li>
<li id="fn:7" role="doc-endnote">
<p>Theodor Adorno, Minima Moralia: Reflections on a Damaged Life. <a href="#fnref:7" class="reversefootnote" role="doc-backlink">↩</a></p>
</li>
<li id="fn:8" role="doc-endnote">
<p>See the famous photo taken in Tehran, a few minutes after midnight, in which three women, joining hands, wave their scars in the air behind burning barricades. <a href="#fnref:8" class="reversefootnote" role="doc-backlink">↩</a></p>
</li>
<li id="fn:9" role="doc-endnote">
<p>See, for example, <a href="https://www.instagram.com/tv/CjAiArPN-sB/">this viral video</a> in which women burn their scarves and dance around a fire. For some Iranian feminists, this was reminiscent of the witches before the rise of capitalism. <a href="#fnref:9" class="reversefootnote" role="doc-backlink">↩</a></p>
</li>
<li id="fn:10" role="doc-endnote">
<p>For statistics detailing the killings and arrests in Kurdistan, consult <a href="https://kurdistanhumanrights.org/en/iran-protests-forces-kill-17-civilians-injure-435-detain-570-across-kurdistan/">this report</a>. <a href="#fnref:10" class="reversefootnote" role="doc-backlink">↩</a></p>
</li>
<li id="fn:11" role="doc-endnote">
<p>As discussed in the statement that appeared via <a href="https://roarmag.org/2019/11/25/leftists-worldwide-stand-by-the-protesters-in-iran/">ROAR Magazine</a>. <a href="#fnref:11" class="reversefootnote" role="doc-backlink">↩</a></p>
</li>
<li id="fn:12" role="doc-endnote">
<p>304 to 1500 The real number of victims is not clear. Amnesty International <a href="https://www.amnesty.org/en/latest/news/2020/03/iran-at-least-23-children-killed-by-security-forces-in-november-protests-new-evidence/">confirms</a> that at least 304 people were killed, while Reuters <a href="https://www.reuters.com/article/us-iran-protests-specialreport-idUSKBN1YR0QR">reports</a> 1500 people. <a href="#fnref:12" class="reversefootnote" role="doc-backlink">↩</a></p>
</li>
<li id="fn:13" role="doc-endnote">
<p>For an analysis of the recent strike by oil workers, see Iman Ganji and Jose Rosales, “<a href="https://www.angryworkers.org/2021/07/09/on-the-oil-workers-strike-in-iran-a-letter-from-comrades/">The Bitter Experience of Workers in Iran</a>—A Letter from Comrades.” <a href="#fnref:13" class="reversefootnote" role="doc-backlink">↩</a></p>
</li>
</ol>
</div>
https://crimethinc.com/2022/02/26/rusti-anarchiste-o-invazi-na-ukrajinu-updates-and-analysis2022-02-26T23:17:00Z2022-10-17T22:23:30ZRuští anarchisté o invazi na Ukrajinu : Updates and AnalysisStatements from Russian anarchists analyzing the situation in Russia and how the invasion of Ukraine might shift it.
<figure><img class="u-photo" alt="" src="https://cdn.crimethinc.com/assets/articles/2022/02/26/header.jpg" /></figure>
<p>S pokračující ruskou invazí na Ukrajinu se anarchisté po celém Rusku mobilizují k protestu a připojují se k tisícům dalších Rusů. Zde zveřejňujeme dvě prohlášení z dlouholetých ruských anarchistických projektů, která nabízejí určitou analýzu situace v Rusku a toho, jak ji může invaze na Ukrajinu změnit.</p>
<p>Na zítřek (neděle 27. února) jsou v Rusku naplánovány protesty. Stále čekáme na zprávu od našich kontaktů na Ukrajině, kterou zveřejníme, jakmile dorazí.</p>
<p>Samotné Rusko se v průběhu invaze stalo informačním bojištěm. Ruská vláda <a href="https://twitter.com/YourAnonTV/status/1497678663046905863">se pokusila zablokovat přístup na Twitter</a>, aby Rusové neviděli, co se děje na Ukrajině, respektive jinde v Rusku. Byly <a href="https://www.independent.co.uk/news/world/europe/ukraine-russia-kremlin-website-hacked-b2024046.html">hacknuty</a> webové stránky Kremlu. To, zda se Rusové rozhodnou podpořit tuto invazi za cenu osobního rizika, nebo se postavit proti Putinově agendě za cenu osobního rizika, může rozhodnout o tom, co se na Ukrajině stane v dlouhodobém horizontu.</p>
<blockquote>
<p>„Mír je výsadou vyhrazenou těm, kdo si mohou dovolit nebojovat ve válkách, které vytvářejí – v očích šílenců jsme jen čísly na mapě, jsme jen překážkami na jejich cestě k ovládnutí světa.“</p>
<p>—Tragedy, <a href="https://www.youtube.com/watch?v=d8CwzYIPz7c">Eyes of Madness</a></p>
</blockquote>
<p>Solidarity actions continued today in Germany, Switzerland, and elsewhere around the world:</p>
<blockquote class="twitter-tweet " data-lang="en">
<a href="https://twitter.com/BlackMosqCrew/status/1497577214770094088">https://twitter.com/BlackMosqCrew/status/1497577214770094088</a></blockquote>
<script async="" src="//platform.twitter.com/widgets.js" charset="utf-8"></script>
<blockquote class="twitter-tweet " data-lang="en">
<a href="https://twitter.com/lora_radio/status/1497582576223010817">https://twitter.com/lora_radio/status/1497582576223010817</a></blockquote>
<script async="" src="//platform.twitter.com/widgets.js" charset="utf-8"></script>
<blockquote class="twitter-tweet " data-lang="en">
<a href="https://twitter.com/bad_immigrant/status/1497650635176660995">https://twitter.com/bad_immigrant/status/1497650635176660995</a></blockquote>
<script async="" src="//platform.twitter.com/widgets.js" charset="utf-8"></script>
<hr />
<h1 id="postoj-anarchistickeho-militanta-k-ruskemu-utoku-na-ukrajinu">Postoj anarchistického militanta k ruskému útoku na Ukrajinu</h1>
<p><em>Následující prohlášení se objevilo 25. února na telegramovém kanálu <a href="https://crimethinc.com/2022/01/12/kazakhstan-after-the-uprising-analysis-from-from-russian-anarchists-eyewitness-accounts-from-anarchists-in-almaty">ruského kolektivu</a> <a href="https://t.me/b_o_ak">Militant Anarchist</a> (Боец Анархист).</em></p>
<p>Náš postoj k událostem probíhajícím na Ukrajině je jasně patrný z našich předchozích příspěvků. Považovali jsme však za nutné vyjádřit jej explicitně, aby něco nezůstalo nevyřčeno.</p>
<p>My, kolektiv Anarchistického bojovníka, v žádném případě nejsme fanoušky ukrajinského státu. V minulosti jsme jej opakovaně <a href="https://t.me/BO_AK_reborn/465">kritizovali</a> a podporovali <a href="https://t.me/BO_AK_reborn/134">opozici</a> vůči němu a byli jsme také příčinou rozsáhlých represí proti operátorovi VirtualSim, které prováděly ukrajinské bezpečnostní služby ve snaze bojovat proti nám.<sup id="fnref:1" role="doc-noteref"><a href="#fn:1" class="footnote" rel="footnote">1</a></sup></p>
<p>A k této politice se určitě vrátíme i v budoucnu, až se sníží hrozba ruské okupace. <strong>Všechny státy jsou koncentračními tábory.</strong></p>
<p>Ale to, co se nyní děje na Ukrajině, přesahuje tento jednoduchý vzorec a zásadu, že každý anarchista by měl bojovat za porážku své země ve válce.</p>
<p>Nejedná se totiž o pouhou válku mezi dvěma zhruba rovnocennými mocnostmi o přerozdělení sfér vlivu kapitálu, na kterou by bylo možné aplikovat Eskobarův axiom.<sup id="fnref:2" role="doc-noteref"><a href="#fn:2" class="footnote" rel="footnote">2</a></sup></p>
<p>To, co se nyní děje na Ukrajině, je aktem imperialistické agrese: agrese, která v případě úspěchu povede k úpadku svobody všude – na Ukrajině, v Rusku a možná i v dalších zemích. A také zvýší pravděpodobnost, že válka bude pokračovat a přeroste ve válku globální.</p>
<p>Proč tomu tak je v případě Ukrajiny, je z našeho pohledu zřejmé. V Rusku však malá vítězná válka (stejně jako vnější sankce) dodá režimu to, co mu v současnosti chybí. Nechá mu volnou ruku k jakýmkoli akcím, a to díky nárůstu vlastenectví, který proběhne mezi částí obyvatelstva. A případné ekonomické problémy budou moci svést na sankce a válku.</p>
<p>Porážka Ruska v současné situaci zvýší pravděpodobnost, že se lidé probudí, stejně jako se to stalo v roce 1905 [kdy vojenská porážka Ruska Japonskem vedla v Rusku k revoluci] nebo v únoru 1917 [kdy problémy Ruska v první světové válce vedly k ruské revoluci] – otevřou se jim oči a pochopí, co se v zemi děje.</p>
<p>Co se týče Ukrajiny, její vítězství také otevře cestu k posílení demokracie zdola – koneckonců, pokud jí bude dosaženo, bude to jen díky sebeorganizaci lidu, vzájemné pomoci a kolektivnímu odporu. <strong>Ty by měly být odpovědí na výzvy, které před společnost staví válka.</strong></p>
<p>Navíc struktury vytvořené pro tuto sebeorganizaci zdola nikam nezmizí, jakmile válka skončí.</p>
<p>Vítězství samozřejmě nevyřeší problémy ukrajinské společnosti, ty bude třeba vyřešit využitím příležitostí, které se otevřou pro konsolidaci společnosti v nestabilitě režimu, jež nastane po takových otřesech. Porážka je však nejen nevyřeší, ale mnohonásobně prohloubí.</p>
<p>Ačkoli jsou to všechno důležité důvody pro naše rozhodnutí podpořit Ukrajinu v tomto konfliktu, nazvěme je důvody geopolitickými. Nejsou však těmi hlavními důvody. Nejdůležitějšími důvody jsou ty vnitřní, morální: protože prostou pravdou je, že Rusko je agresorem, že provádí otevřeně fašistickou politiku. Válku nazývá mírem. Rusko lže a zabíjí.</p>
<p>Kvůli jeho agresivním akcím umírají a trpí lidé na obou stranách konfliktu. Ano, i ti vojáci, kteří jsou nyní hnáni do válečného masomlýnu (nepočítaje ty parchanty, pro které je „válka naší přirozeností“ a kteří podle našeho názoru sotva jsou lidmi). A to bude pokračovat, dokud se to nezastaví.</p>
<p>Proto vyzýváme všechny, kdo tohle čtou a nejsou bezcitní, aby projevili solidaritu s ukrajinským lidem (ne se státem!!!) a podpořili jeho boj za svobodu proti Putinově tyranii.</p>
<p>Bylo nám dáno žít v historické době. Udělejme z této stránky dějin nikoli stránku ostudnou, ale takovou, na kterou můžeme být hrdí.</p>
<p>Svobodu národům celého světa! Mír ukrajinskému lidu! Ne Putinově agresi! Ne válce!</p>
<figure class="">
<img src="https://cdn.crimethinc.com/assets/articles/2022/02/26/1.jpg" /> <figcaption>
<p>Anti-war protesters march with a banner in Moscow. Anarchists marched repeatedly with this banner on the night of February 24. According to reports, even after police dispersed the main demonstration, making many arrests, anarchists regrouped and marched again until the police charged and arrested them. The courage that protesters have shown in Russia is humbling.</p>
</figcaption>
</figure>
<hr />
<h1 id="soumrak-pred-usvitem">Soumrak před úsvitem</h1>
<p><em>Následující text byl zveřejněn 26. února jako podcast v ruštině na stránkách <a href="https://avtonom.org/news/sumerki-pered-rassvetom-trendy-poryadka-i-haosa-epizod-43-26-fevralya">Autonomní akce</a>.</em></p>
<h1 id="valka">Válka</h1>
<p>Ve čtvrtek ráno zahájil Putin největší válku v Evropě od druhé světové války. Schovává se za údajné zájmy separatistické části Donbasu. Přestože DLR a LLR byly naprosto spokojeny s uznáním své státnosti, oficiálním vstupem ruské armády a slíbeným jedním a půl bilionem rublů. Připomeňme, že již řadu měsíců rostou v samotném Rusku den ode dne ceny nájmů a potravin.</p>
<p>Kreml vznesl vůči kyjevským úřadům absurdní požadavky. Začněme „denacifikací“. Je pravda, že díky aktivní účasti na protestech na Majdanu v roce 2014 si ukrajinská ultrapravice zajistila výsostné postavení v politice i v orgánech činných v trestním řízení. Ale v žádných volbách na Ukrajině od roku 2014 nezískala více než několik procentních bodů. Ukrajinský prezident je Žid. Problém ukrajinské ultrapravice je třeba řešit, ale nelze ho řešit ruskými tanky. U dalšího obvinění Kremlu vůči Ukrajině – korupce, manipulace voleb a nepoctivých soudů – by bylo mnohem vhodnější, kdyby ho Kreml vznesl sám proti sobě. Nyní jsou ruská vojska v plném slova smyslu okupanty v cizí zemi, bez ohledu na to, jak to odporuje očekáváním všech, kteří vyrostli na příbězích o Velké vlastenecké válce.</p>
<p>Rusko se ocitlo v mezinárodní izolaci. [Turecký prezident] Erdogan, [generální tajemník Komunistické strany Číny] Si Ťin-pching, a dokonce i Tálibán žádají Putina, aby zastavil válku. Evropa a Spojené státy každý den uvalují na Rusko nové sankce.</p>
<p>Zatímco připravujeme tento text, blíží se třetí den války. Ruská armáda má nad ukrajinskou jasnou převahu, ale nezdá se, že by válka probíhala přesně podle Putinova plánu. Zřejmě počítal s vítězstvím během jednoho či dvou dnů bez většího odporu, ale na celém území Ukrajiny se vážně bojuje.</p>
<p>Rusové a celý svět nyní sledují videa, na nichž jsou vidět střely dopadající na obytné budovy, obrněné vozidlo drtící osobní vůz s důchodcem, mrtvoly a střelba.</p>
<p>Roskomnadzor [ruská vládní Federální služba pro dohled nad komunikacemi, informačními technologiemi a hromadnými sdělovacími prostředky] se ještě snaží pohrozit celému internetu a žádá: „Nenazývejte to válkou, ale speciální operací.“ Ale málokdo je už bere vážně. Dokud internet v Rusku úplně nevypnou, bude zdrojů informací dostatek. Pro jistotu ještě jednou doporučujeme předem nastavit <a href="https://tor.eff.org/ru/">Tor s mosty</a>, <a href="https://riseup.net/ru/vpn">VPN</a> a <a href="https://psiphon.ca/">Psifon</a>.</p>
<p>Dopady sankcí a války začínají Rusové teprve pociťovat: většina moskevských bankomatů byla v pátek bez papírových peněz. Proč? Protože den předtím si lidé z bank vybrali 111 miliard rublů: vlastně všechny své úspory. Zhroutil se trh s nemovitostmi – a výstavba obytných budov je nejdůležitějším odvětvím ruské ekonomiky. Zahraniční automobilový průmysl postupně přestává do Ruska dodávat automobily. Směnné kurzy dolaru a eura jsou uměle omezovány centrální bankou. Akcie všech ruských společností výrazně poklesly. Všichni chápou, že bude jen hůř.</p>
<figure class="">
<img src="https://cdn.crimethinc.com/assets/articles/2022/02/26/3.jpg" /> <figcaption>
<p>Russian riot police arresting a demonstrator whose mask reads “No war.”</p>
</figcaption>
</figure>
<h2 id="tohle-potrebuje-jen-putin">Tohle potřebuje jen Putin</h2>
<p>Ruská reakce na válku na Ukrajině je zcela odlišná od toho, co se zde stalo v roce 2014 [kdy Rusko po ukrajinské revoluci obsadilo Krym]. Mnoho lidí, včetně celebrit, které pracovaly pro vládu, požaduje okamžité ukončení války. Za zmínku stojí odstranění Ivana Urganta, přední ruské televizní hvězdy, z vysílání.</p>
<p>Proti válce je i naprostá většina těch, kteří Putina stále podporují. Průměrný Putinův příznivec si právě teď myslí, že vše je propočítané, válka se nepotáhne dlouho, ruská ekonomika přežije. Protože není snadné žít s vědomím, že vaší zemi vládne pomatený člověk. Don Quijote s milionovou armádou, jednou z nejsilnějších na světě, Don Quijote s jadernou zbraní schopnou zničit celé lidstvo. Je těžké pochopit, že po přečtení druhořadých politologů a filozofů lze bombardovat sousední bratrskou zemi a zničit vlastní ekonomiku.</p>
<p>Putin, opájející se neomezenou mocí, se postupně vzdaluje realitě: objevují se historky o dvoutýdenních karanténách pro obyčejné smrtelníky, kteří se z nějakého důvodu potřebují setkat s ruským prezidentem, a dlouhatánské stoly, u nichž Putin přijímá své ministry i hlavy jiných států.</p>
<p>Putin byl vždy politikem, který vyvažoval zájmy bezpečnostních složek a oligarchů. Nyní prezident z této role vystoupil a vydal se na samostatnou plavbu po bezbřehém moři senility. Jsme připraveni vsadit lahev té nejlepší whisky, že v blízké budoucnosti můžou pana prezidenta dohnat k infarktu lidé z jeho nejužšího okolí.</p>
<p>Rusko může do roku 2023 vstoupit s nějakým jiným systémem moci a jinou postavou v Kremlu. Co to bude, není jasné. Zatím je to však soumrak před úsvitem.</p>
<p>Mezitím v Rusku probíhají protesty proti válce. Anarchisté se jich účastní v Moskvě, Petrohradě, Kazani, Permu, Irkutsku, Jekatěrinburgu a dalších městech. V Rusku je nesmírně obtížné organizovat pouliční protesty; vystavujete se možnosti stíhání pro přestupky nebo trestné činy, nemluvě o starém dobrém policejním násilí. Ale lidé přesto vycházejí ven. Tisíce lidí už byly zadrženy, ale protesty pokračují. Rusko je proti této válce a proti Putinovi! Vyjděte ven, kdy a kde uznáte za vhodné. Spojte se s přáteli a podobně smýšlejícími lidmi. Na sociálních sítích se jako čas všeobecné protestní akce navrhuje neděle v 16 hodin. Tento den a hodina nejsou o nic horší než jiné. <a href="https://avtonom.org/news/makety-antivoennyh-listovok-dlya-raskleyki-i-razdachi">Stáhněte si z našich webových stránek a sociálních sítí protiválečné letáky k rozdávání a vylepování</a>!</p>
<figure class="">
<img src="https://cdn.crimethinc.com/assets/articles/2022/02/26/5.jpg" /> <figcaption>
<p>Russian fliers opposing the invasion, reading “You pay for Putin’s war—taxes, closed borders, poverty, service blockages, information vacuum—no war!” and “No to military invasion of Ukraine: peace to the people, war on the rulers.”</p>
</figcaption>
</figure>
<p>Mezitím se ukrajinští anarchisté zapojují do územní obrany svých měst. Je to pro ně nyní těžší než pro lidi v Rusku, ale je to jedna a tatáž obrana. Je to obrana svobody proti diktatuře, síly vůle proti otroctví, normálních lidí proti pomateným prezidentům.</p>
<h2 id="zpatky-do-stada">Zpátky do stáda</h2>
<p>Pokud se Putin nějakým zázrakem náhle vzpamatuje a válka skončí rychle, jsme připraveni „vrátit se zpátky do stáda“, jak říkají Francouzi? Je pravděpodobné, že nás vykopnou z Rady Evropy. Rusové tak ztratí možnost obracet se na Evropský soud pro lidská práva a Kreml brzy obnoví trest smrti.</p>
<p>Prozatím se vrátíme ke zprávám v duchu všech posledních let: právě teď Státní duma přijímá zákon, podle kterého se vojenský branec musí sám dostavit na vojenský odvodní úřad, místo aby čekal na povolávací rozkaz. Putin také nedávno zvýšil platy policistů. A prokuratura v odvolání požaduje zvýšení trestu pro anarchistu z Kansku Nikitu Uvarova, odsouzeného ve známé „<a href="https://www.afed.cz/text/7583/rusko-dalsi-vykonstruovana-teroristicka-kauza">kauze minecraftového terorismu</a>“, z pěti na devět let.</p>
<p>Sami víte, co s tím vším dělat.</p>
<p><em><strong>Svobodu pro lidi! Smrt všem impériím!</strong></em></p>
<hr />
<figure class="">
<img src="https://cdn.crimethinc.com/assets/articles/2022/02/26/2.jpg" /> <figcaption>
<p>Police escorting an arrestee holding a sign reading “I’m against war.”</p>
</figcaption>
</figure>
<hr />
<h1 id="the-anarchist-black-cross-of-st-petersburg-statement-against-the-war">The Anarchist Black Cross of St. Petersburg Statement against the War</h1>
<p>We, the anarchists of St. Petersburg, strongly oppose the imperialist war of conquest unleashed by the Russian Federation on the territory of Ukraine. There is no sitting on the sidelines in this conflict and there cannot be.</p>
<p>We believe that a military operation against Ukraine only serves to preserve the current political regime in Russia—to ensure that Putin, who has been in power for more than 20 years, who has unleashed several bloody military attacks, who has repressed dozens of journalists and anti-fascists and opposition activists, who has destroyed freedom of speech and human rights in Russia, who has plunged the vast majority of the population into poverty, can remain the president of the Russian Federation indefinitely.</p>
<p>Those who are culpable for the war crimes that are being committed right now before our eyes—rocket attacks on cities and villages, the killing of civilians, the use of prohibited ammunition—are not only those who give orders and participate in hostilities, but also those who support or excuse these actions directly or indirectly.</p>
<p>We urge everyone by any possible means to demand an end to the war and the withdrawal of Russian troops from Ukraine!</p>
<p><strong>No Pasaran!</strong></p>
<p>-<a href="https://t.me/rupression/4256">Anarchist Black Cross, St. Petersburg</a></p>
<div class="footnotes" role="doc-endnotes">
<ol>
<li id="fn:1" role="doc-endnote">
<p>Více zde <a href="https://virtualsim.net/police_terror.php?l=en">https://virtualsim.net/police_terror.php?l=en</a> <a href="#fnref:1" class="reversefootnote" role="doc-backlink">↩</a></p>
</li>
<li id="fn:2" role="doc-endnote">
<p>Eskobar byl zpěvákem ukrajinské rockové skupiny Bredor. Kdysi dávno v jednom rozhovoru řekl slavnou větu, která se stala mementem: Шо то хуйня, шо это хуйня – zhruba něco ve smyslu: „Když jste nuceni vybrat si mezi dvěma možnostmi, přičemž vám chybí jakákoli alternativa…“ <a href="#fnref:2" class="reversefootnote" role="doc-backlink">↩</a></p>
</li>
</ol>
</div>